Nevzdám se tě! (BakuDeku omegaverse)

20. Čast

Deku pov.
Běžím jak nejrychleji můžu... KONEČNĚ JE TO TADY!

Bakugou pov:

-o dva měsíci později a dneska ráno-

Už si přeju aby to dítě šlo ven.
Jsem v devátém měsíci, a měl jsem už dávno rodit.
Je skoro konec měsíci a já už měl rodit, ale na začátku.
Teď jen prostě nic nedělám, a je to otrava.
Neříkám že to malé teď nechci, ale sakra ať už jde ven.

"Musím do práce, někdo zaútočil a potřebují mě, kdyby se něco stalo tak mi zavolej a já přijdu"
"Neboj, já ani to malé nikam nespěcháme"

Jde poznat že jsem z toho dost otrávený.
Samozřejmě, to malé miluju už teď.
ALE ONI JE TO TAKY DOCELA OTRAVA HO PŘENÁŠET!
Bolí mě záda, už se nemůžu skoro ani pohnout.

Izuku odešel a teď jsem tu sám.... Yui je ve školce a já tady trčím doma

"Fakt nechceš ven? Konečně nás uvidíš a my zase tebe..... už by si mohl ven"
Jo takhle s malým mluvím už nějakou dobu, a prosím ho aby šel ven.

Mezitím jsem si pustil nějaký film a koukal na to dokud jsem neusnul....... jenže já usl už v první minutě takže to nemělo ani smysl.

Po nějakých dvou hodinách jsem se probudil, kvůli bolesti břicha..... To má zase hlad?

Po hodině zkoušení všeho, najezení, daní prášku proti bolesti, zkusit jít spát a další věci prostě ne, nic nepomohlo.

Jelikož už jsem nevěděl co dělat tak jsem se zvedl a šel pro mobil do kuchyně a začal volat Izukovi.
Nic....

Znova nic

A zase nic

Prostě nic

Když jsem to zkusil mu zavolat už po sto tří tak mi praskla voda a začal jsem panikařit, volat a psát mu........
NIC PROSTĚ NIC

Deku pov.

Konečně po dvou hodinách bojování jsem se šel převléct a rovnou domů za Kacchanem

"Dneska dost práce co?"
Přišel Kirishima
"Jop"
Zasmál jsem se, a začal se převlíkat.

"Em..... proč mám několik nepřijatých hovoru od Katsukiho?"
Koukal na mobil Kirishima a já se taky podíval..... taky..... a ještě k tomu zprávy

Zavolal jsem Kacchanovi nazpátek a nic.
Zkusil to i Kirishima a taky nic...

Sakra co se mohlo stát?
Hodil jsem na sebe jen svojí mikinu a hnedka běžel domů a Kirishima za mnou

Když jsme doběhli nikdy Kacchan nebyl, ale měl tu zase mobil.
Všechno bylo na svém místě přesně jak jsem odešel—

Začal mi zvonit mobil a zvedl jsem to

"Ano?"

Kirishima mě pozoroval protože se v rozhovoru objevilo jméno "Katsuki"
Po chvíli jsem zavěsil

"Kacchan začal rodit, běž pro Yui do školy a já běžím za Kacchanem!"

Běžím jak nejrychleji můžu.... JE TO KONEČNĚ TADY!

Když jsem doběhl tak na mě už čekal doktor a ukázal mi kde je a já hnedka tam běžel.

Udýchaný jsem přiběhl do pokoje kde je Kacchan.

Kacchan už v náručí držel miminko na, které se usmíval

"Ahoj"
Všiml si mě Kacchan a usmál se
"Ahoj...."
Nemůžu uvěřit vlastním očím.... konečně je už venku.

Šel jsem ke Kacchanovi a on ke mě naklonil miminko

"Pozdrav svojí dceru"
Usmál se na mě Kacchan

"Promiň že nejsem nezavolal.... měl jsem tu být s tebou"
"To nevadí... já si záchranku dokázal zavolat a ty si nás opět chránil"
"Až budeš potřetí rodit budu tu—"
"To třetí dítě si porodíš sám, už nemám sílu"

Zasmáli jsme se společně a já měl v očích slzy

"Jak jí pojmenujeme?"
"Samantha?"
Usmál se a já kývl.

Konečně už to malé šlo ven.... akorát mohlo počkat na mě.

Teď jsme šťastná rodina

-konec-

Autor:

Moc děkuji za čtení tohohle příběhu.
Doufám že vás příběh bavil a děkuji moc za podporu.
Určitě budou i jiné příběhy.... a dneska vydán nový příběh takže se na nás těším