Reylo [CZ]

2. V Průšvihu

Když jsem se začala probouzet už jsem nebyla pod hromadou sutin někdo mě nesl v náručí. Snažila jsem se otevřít oči ale oni chtěli ještě spát. Pak jsem dostala šílenou křeč do právé nohy a skubla jsem sebou tolik že mě pustil. Když jsem seděla na zemi konečně jsem otevřela oči, předemnou stal voják prvního řádu a skláněl se ke mě. Na nic jsem nečekala a pomocí síly ho odmrštila tak dvacet metrů. Když to spozorovali ostatní okamžitě běželi ke mě, na se rychle postavila na nohy a hned při prvním kroku jsem skončila na zemi, strašně mě bolel kotník ale to mi nezabránilo abych lezla po čtyřech co nejdál od sud. Po chvíli jsem zpozorovala že už za mnou vojáci neběží a místo toho couvají. V tom jsem se podívala před sebe, puma! *je se mnou konec* pomyslela jsem si v duchu, už už se chystala skočit když v tom ji něco odmrštilo spátky do lesa.

V ten okamžik už mě někdo zvedal ze země, byl to Ren, v ten samí okamžik mě něco praštilo do hlavy a já zase usnula.

Když jsem se znovu probudila byla jsem na osetřovně nějaké lodi, došlo mi že nejspíš na té Prvního řádu. Rozhlédla jsem se kolem byla tu tma jediné co vnašelo světlo do místnosti bylo modré světlo za okny byli jsme v hyperprostoru a já neměla tušení kam míří. Koukla jsem se na digitální hodiny které byli nad dveřmy 21:00, v tom jsem si uvědomila že když jsem se chystala odleťet že základny bylo ráno.

Do teď jsem se ani nehla ale najednou jsem ucítila bolest v noze, cítila jsem jak je něčím ovázaná ale když jsem se chtěla posadit na okraj postele nešlo to levou ruku jsem měla v poutech a druhá část byla přidelaná k posteli. Naštěstí jsem čelí život rozebírala šrot takže tohle mi nedělalo problém, problém byla moje noha na kterou jsem se nemohla postavit. A pak jsem si toho všimla vedle mé postele na zemi ležely berle. Okamžitě jsem je popadla a vydala se směrem ke dveřím, aniž bych cokoli udělala otevřeli se a v nich stali dva vojáci. "Nazdárek jak se máte? Nepřijde vám fajn čas na dlouhou procházku po lodi?"  Nejprve se podívali jeden na druhého a pak mi jeden z nich vyškubl z rukou hole a ten druhý mi porazil nohu ale kupodivu jsem neskončila na zemi ale v jeho náručí. Okamžitě jsem se s ním začala prát a tak si mě hodil přez rameno. Chtěla jsem začít křičet ale pak mi došlo že bych si tím moc nepomohla. Odnesl mě splátky do postele ale hole zůstali na druhé straně místnosti *co mám asi tak dělat* pak mi roblesklo hlavou že to nebude žádný problém umím používat sílu.

Když vojáci odešli použila jsem sílu a hole se ke mě začali přibližovat, když už jsem je měla skoro na dosah otevřeli se dveře o vstoupil nějaký muž v býlem plášti, hned jak zaregistroval co se děje křikl na vojáky aby zavolali nejvyššího vůdce a aby mi zabavili hole dokud nepřijde.