Reylo [CZ]

9. Mustafar

Když jsme vstoupili na planetu ucítila jsem nával horká není se čemu divit je to sopečná planeta. Vykročili jsme směrem k nejakě polorozpadlé budově našlapovala jsem opatrně povrch byl sypký a tak by nebylo moc težké se smeknout. Když jsme došli k té budově Ben opatrně otevřel dveře a vstoupil dovnitř, já ksem ho následovala sice jsem stále nechápala proč mě vzal s sebou ale teď jsem se ptát nechtěla. Šli jsme chodbou v právo pak znovu v právo a pak tou prostřední, vypadalo to jako by přesně věděl kam jde. Teď tu byli dvoje dveře vešel do těch na levo a chvíli mu trvalo než vylezl. Když se otevřeli dveře držel v pravé ruce kus papíru srulovanéhu do ruličky a ovázaný bílou mašlí na které byl nějaký znak. "můžeme jít, mám co jsem potřeboval" najednou se země otřásla ale nejspíš se  nic nestalo takže jsme šli cestou zpět ale cesta zpět byla těsně před vchodem zasypaná. Ben se pokusil tu hromadu zvednout ale nejspíš prez ní pretekla láva protože se ani nehla. "to nemá cenu najdeme jiný východ" řekla jsem mu když se pokoušel znovu zvednout tu hromadu. Otočil se na mě a souhlasně přikívl.

Šli jsme stále dál a dál a pak jsme zabočili do chodby a na konci uviděli světlo. Okamžitě jsme se vydali tím směrem. Když už jsme byli na konci zřejmě jsme vyšli na druhé straně budovy. Od východu už nás dělilo jen přejít lávku přez propast plnou lávy, Ben šel první a já se dívala jak se pod ním lávka prohýbá, uslišela jsem křupnutí, lávka se prolomil a on spadl. Naštěstí jsem ho pomocí síly pomalu zdvihla a postavila na pevnou zem. On se na mě překvapeně podíval jako by čekal že ho nechám spadnout do žhnoucí lávy. "skoč já tě chytím" zavolal na mě ale já se příliš bála, couvla jsem o pár kroků do zadu. "já tě chytím" zopakoval klidným hlasem. To už jsem se rozhodla budu mu muset věřit. Rozběhla jsem se a skočila, pak jsem ucítila jak mě silná vlna energie vyrazila do zad a já spadla na něho. "v pořádku?" zeptal se a je se na něj podívala "já jsem v pořádku co ty?" Nic neřekl ale stále se mi díval do očí. Když jsem na něj spadle zkončila jsem mu na klíně. Takže jsme byli jen kousíček od sebe. "jsi asi jediný šílenec kdo by skočil" to mi vykouzlilo úsměv na tváři a on mě po ní pohladil a najednou mě políbil, ale tohle byl jiný polibek než ten který mi vnutil Hux, tentle byl nesmělí a váhaví dokud jsem mu nezačala polibek vracet což mě samotnou zaskočilo. Pak jsme uslyšeli kroky a jako na povel jsme od sebe odskočili a začali se zvedat že země. Přišel někdo v masce podobně té Renově. Když nás uviděl rozběhl se k nám a když stál před náma sundal si helmu, byl to James "měl jsem si myslet že půjdete jinudy, někdo by měl kapitánovi vysvětlit že lavou se pomocí rukavic neprohrabou." Ben protočil oči a vydal se směrem kterým přišel James. "tak pojď pořád jsi zajatce"………… "já už si ani jako zajatce nepřipadá"