Dance with you [Marcus & Martinus FF] |dokončeno ✅|

,,proč jsi to řekl?"

Marcus si mě přitáhl k sobě a ta sestřička se na nás divně dívala. Já se dívala zaskočeně.

Marcus se usmíval od ucha k uchu a nejspíš doufal v to, ať se mu to povede a povolí mi ta sestřička jít s ním.

,,Dobře. Je to pokoj číslo 24, ale ještě se nejspíš neprobrala tak nečekejte, že se s ní budete normálně bavit." řekla a s úsměvem ukázala na chodbu, kterou jsme měli jít.

,,Proč jsi to řekl?" zeptala jsem se ho.

,,No...aby tě přece pustila se mnou ne?" řekl a u toho se na mě s úsměvem podíval.

,,Dobře" řekla jsem a to už jsme stáli před pokojem číslo 24.

Oba jsme vešli dovnitř a pohled nám padl na Emmu, Kjell-Erika a Marcusovu mamku jak ležela na posteli a kolem ní byly přístroje.

,,Kde je Martinus?" zeptal se Marcus a přišel k posteli a díval se na svou mamku.

,,Jel něco zařídit, dřív nebo později by tu měl být." řekla Emma a Marcus se na ni pousmál.

,,Dobře." řekl a sedl si ke svojí mamince. Já jsem tam stála u dveří jako přilepená a koukala se na jejich šťastnou rodinku. Kéž by byla moje stejně tak šťastná, jako ta jejich.

Předtím, než táta umřel to bylo super. Každý pátek na večeři byla pizza. Každý víkend jsme někam jezdívali. Dělali jsme si filmový večer každý pátek hned po večeři.

To se ale změnilo tátovou smrtí.

Usmívala jsem se na ně, jak se starají o člena svoji rodiny, který je v blbě situaci. (Nevím jak jinak bych to nazvala😂)

Emma se najednou zvedla a odešla. To proč?

,,Kam jdeš?" zeptal se Marcus.

,,Na záchod. Nemůžu snad?" pousmála se na něj.

,,Ale můžeš...já ti v tom nebráním." řekl a podíval se na svou maminku.

Já se na ně usmívala. Taky mám tak moc ráda svoji maminku.

(Když jsem to dopsala do téhle části, začala jsem si zpívat First kiss😂)

***

Po nějaké době, co jsme byli v nemocnici, se Marcus zvedl ze židle s tím, že u odchází.

To mi přišlo divný. Kvůli tomu, co se stalo jeho mamce, se zavřel v koupelně, nechtěl vyjít a pár slz mu ukáplo.

Šla jsem za ním.

,,Proč jsi odtamtud odešel?" zeptala jsem se když se zastavil před nemocnicí a pořádně se nadechl.

,,Nemohl jsem tam být dýl. Hrozně to tam smrdělo desinfekcí, ale myslel jsem si, že to přežiju, ale už jsem to nemohl vydržet." řekl a opřel se o zeď.

,,A vrátíš se tam?" zeptala jsem se a stoupla si k němu a udělala totéž co on. Opřela jsem se o zeď.

,,Asi ne. Nejdřív se půjdu vyspat a potom tam znovu přijedu." řekl.

,,Takže jdeme ke mě?" zeptala jsem se asi na čtvrtou otázku v řadě.

,,Jo" odpověděl, chytil mou ruku a společně jsme se vydali k autu mé rodiny, které teď řídil Marcus.

Hodně dlouho to trvalo...pff dalo mi to hodně práce napsat tuhle kapitolu.

Podle mě je taková slabá😜 neměla jsem moc nápadů tak jsem to napsala takto, ale stejně doufám, že se vám líbí❤️😊

❤️❤️❤️Tess-ness/mac-tinus💜💜💜