Wattchatovské rýmování

1.

Za sebe se ohlížím,
zda již čas dohnal moje kroky,
v tom tichu k tobě vzhlížím.
a ty se plníš broky.

Mé oči slzami se plní,
modlím se za zapomnění.
Duše však je stále v bolesti obležení,
o posledním náboji sní.

Konec, ticho, beznaděj,
tma, je po nás veta,
cítíš se jako nuzná sketa.

Leč dál věříš na lepší svět,
sic jsi slabý jako polámaný květ,
květ uvadlý, květ mezi hroby,
květ bolesti je pln zloby...

Bolesti, co sráží v mdloby,
odpírá ti tvé svobody.
Však dál a dál se Země točí,
had se ti kolem krku stočí.

Máš uši hluché, slepé oči,
sic cítíš bolest, u nás si spočni.
Spi, na chvíli jenom,
v křehkém objetí jednom.

Nech si něco zdát,
jen se nesmíš svých snů bát.
Nesmíš nechat křídla můr,
aby ti zasypala dvůr.