Wattchatovské rýmování

5.

Připadáš si jako stín,
jako šedý dým,
co ho každý přehlíží,
na pár kroků se přiblíží.

Ale za jinými se ohlíží.
Nic ho nejspíš netíží,
jen s nezájmem si tě prohlíží,
lhostejný výraz nasadí,
pár urážek k tomu přisadí.

Pak otočí se, jako by nic,
nevrátí se, sic křičíš sebevíc.
Odchází ten hráč, co chtěl,
zase jsi sám, kolem tebe plno mrtvých těl.

Pokrčíš rameny, vždyť už to znáš,
poraněná křídla na zádech máš.
Možná ale půjdou roztáhnout, tak pojď to zkusit.
Svou cestu k vítězství už znáš,
nikdo tě už nebude dusit.

Prostě půjdeš, krok za krokem,
stínu se staneš otrokem.
Všichni říkají, jak je to prosté,
ale tobě se to zdá neúnosné.

Jenže nemáš na výběr, nohy jako by šly samy,
naše cesty dopředu byly udány.
Tak zatni zuby a poddej se tomu,
jednou se dostaneš na svobodu.

Zas roztáhneš křídla, co nebudou už bolet,
zvládneš to, i kdybys čekala sto let.
Budeš se ve větru šťastně prohánět,
už nebudeš i v koutě zaclánět.