𝗕𝗼𝗻 𝗟𝗮 𝗕𝗮𝗶𝘀𝗲 [𝖵𝖪𝗈𝗈𝗄]

★1★

Otravný zvuk budíku, který mě jako každé ráno budil, mi už začal lézt na nervy. Po hmatu jsem tak vyhledal toho hlučného narušitele, a poté ho vypl. S povzdechem a zamručením jsem pomalu otevřel oči, a po otočení na záda jsem si je protřel. Pomalu jsem se posadil, abych se mohl rozkoukat. Hned poté, co jsem si zývl a vstal z postele. Ze skříně jsem si pak vyndal čisté oblečení, oblékl se a zamířil do koupelny, kde jsem spáchal ranní hygienu.

,,Jeongguku, koukej už z té koupelny vylézt!" řekl nevrle můj starší bratr a já se tiše zasmál.

,,Říkal jsem, že jsem Jeonseok!" upozornil jsem ho. Dveře jsem otevřel a koupelnu opustil. 

,,Až to budeš mít v rodném listě, tak ti tak říkat budu. Dřív ne," zasmál se můj bratr, vyplázl na mě jazyk a zalezl do koupelny. Ruce jsem měl v tu chvíli v pěst a zhluboka jsem dýchal, abych se uklidnil.

V kuchyni jsem se pak moc dlouho nezdržel. Připravenou snídani jsem do sebe rychle hodil, talíř dál ledabyle do dřezu a šel jsem na chodbu, kde jsem se obul. 

,,Trvá ti to hyung. Dělej!" zakřičel jsem. Zpátky se mi dostalo pár nehezkých slov, a když ke mně přišel, tak i jeho nepěkný výraz. Již obutý jsem tak opustil dům a šel k bratrovu autu, kde jsem na něj opět musel čekat.

,,Jestli přijdu pozdě, tak to bude tvoje vina," řekl jsem mu, když jsme oba nasedli a on mi s dalšími jeho výchovnými slovy dál opět najevo proč to vše dělám. Nebavilo mě to a štvalo, jak mi každý všechno diktuje a linkuje. Já jim však dával jasně najevo pravý opak. Tedy, alespoň jsem se o to snažil. Ovšem zatím bezúspěšně. To vše jsem chtěl dnes jednou pro vždy změnit.

★T★

Sluneční paprsky se draly přes díru v žaluzii, ale tomu mělo být konec. Zpod stolu jsem vytáhl šedou pásku, kterou za chůze rozvinul, abych nežádané světlo zastavil. Jednou, dvakrát jsem ji omotal, a pak zase tma. Nekonečná a přitom uklidňující. Usmíval jsem se nad tím jak jsem vyzrál nad sluncem, ale ne dlouho. Tři dlouhá bouchnutí mě donutila se otočit, sejít rezavé schodiště a přes kumbálek dojít do salónu. U dveří jsem ceduli ze zavřeno otočil na otevřeno, vytáhl rolety a couvl po zbádaní ohavné tváře mého klienta. Už několikrát jsem mu naznačil, aby udělal něco se svým pedo knírkem, ale na něj to snad působilo opačně a on ho vesele pěstoval dál. S mlasknutím jsem otočil klíče v zámku, nechal vniknout čerstvý vzduch a uhnul, aby muž vstoupil dovnitř.

„Dobré ráno, pane Kime, přes noc jsem přemýšlel o vašich slovech a jistě s mým novým návrhem budete souhlasit," slovo o svolení zůstalo někde cestou ke mně, a už si to hnal k mému stolu, kde drze posunul pár věcí a rozvinul své veledílo. Bez jakékoli emoce jsem stanul po jeho boku, abych mohl posoudit a div se neudusil na vlastní slině. Ještě včera mi předhazoval portrét své přítelkyně, kterou jsem mu vymluvil s možností rozchodu. Nyní na mě hleděla mořská panna s poprsím větším než grepy.

Falešným odkašláním jsem ho chtěl dovést k myšlence souhlasu, avšak můj pohled značil jediné. Strč si to do prdele. Avšak stále platilo, náš zákazník, náš pán, a i když mi s jeho veledíla bylo mdlo, musel jsem se přemoci. S chutí mu jednu uštědřit ho poslal si sednout na lehátko. Sám jsem se pak usadil do své otáčivé židle, která mi byla věrným společníkem i přes ošuntělí povrch.

★J★

,,Díky," řekl jsem svému bratrovi a bez rozloučení jsem vystoupil, zavřel dveře a šel směrem ke vchodu do školy. Škola mi nějak nevadila, avšak to byl jeden z důvodů mého hraní na něco, co ani ve skutečnosti nejsem. Již třetí den jsem si domů nesl poznámky a myslel, že tím rodiče rozčílím. Dvě poznámky o tom, že jsem se porval a jedna o tom jak jsem drzý na svou učitelku, však rodiče zřejmě ignorovali a nic víc než to, že jsem idiot, blb nebo malé nevychované dítě, mi neřekli. Ovšem já byl připraven to změnit a hlavou už mi koloval plán.