𝗕𝗼𝗻 𝗟𝗮 𝗕𝗮𝗶𝘀𝗲 [𝖵𝖪𝗈𝗈𝗄]

★2★

Spod žaluzii jsem sledoval drobného studenta, který se procházel kolem mých oken a snad váhal zda vejít nebo ne. Nervozita z něj sršela a já se nad jeho chováním bavil. Měl na výběr. Zaklepat, vejít a říct co si přeje nebo ujít o pár domů dál, kde stál můj konkurent, a taky důvod krachu. Avšak on stál stále tady. Ve svém slušivém ohozu, kdy mu prameny tmavých vlasů lezly do očí a hlava kmitala sem a tam. Opět jsem okousával svůj ret a doufal, že vejde neboť pokud by ne, hořce bych litoval promarněného pohledu.

Popravil jsem si límec černé košile, když se zdálo, že je rozhodnutý. Sahá po klice, táhne ji dolů, ale v závěru pouští a opět ustupuje. Takto se to opakovalo ještě dvakrát a mě pomalu a jistě docházely nervy. Hrkl jsem do sebe zbytek kávy, rozešle se ke dveřím a než stačil vydechnout je otevřel. Viděl jsem jak leknutím poskočil, což mě vedlo k úšklebku. Opřený o futra jsem ho sjížděl pohledem a byl přesvědčený, že pokud dnes neodejde z kérkou, tak aspoň ojetou prdelí.

„Potřebuješ pomoc nebo si nacvičuješ divadelní scénu, špunte?"

★J★

,,N-no chci si nechat udělat tetování, ale nevím jaké," řekl jsem mu nervózně, ale poté jsem zatřepal hlavou a pohlédl do jeho tváře. Měl v ní výsměch a já se mu nedivil. Ovšem já musel hrát svou hru. Nesměl jsem se před ním sesypat strachy. ,,Toho špunta si nechte. Chci nějaké drsné tetování. Takové, které mi bude každý závidět, ale hlavně takové, abych už pro nikoho nebyl malé dítě," řekl jsem mu a snažil se znít co nejvíc klidně.

Poté co mi pokynul, abych vstoupil, jsem se naposledy rozmyslel zda to vážně chci. Netrvalo to však dlouho a já vstoupil. On vstoupil hned po mě a zavřel dveře. Teď už nebyla cesta zpět. Celou dobu jsem ho pozoroval a nespouštěl z něj oči. Každý jeho krok, mimiku i pohyb, který při listování skicáku provedl. Nevím proč, ale nemohl jsem odtrhnout pohled.

Jeho černohnědé vlasy s fialovo modrými prameny, perfektně ladili k jeho vizáží. Náušnice v uších, piercingy v nose, obočí i rtu a jizva přes pravé oko. To vše pak podtrhávala tetování, které jsem mohl spatřit. Tenhle kluk byl přesně to, na co si já hraju a z nějakého důvodu mě uchvacoval. Líbil se mi jeho styl. Líbil se mi on sám. Mé myšlenky se sbíhaly jen k němu, až se z toho stály nemravné a já si musel zkousnout ret, neboť jsem si začal představovat jeho tělo, které je jistě lepší než to moje, ale hlavně stejně tak krásné a sexy jako to jeho.

★T★

Ze zvednutým obočím jsem občas pohlédl do té vyděšené tváře, která se stačila vzpamatovat a najednou působila i drsně. Svůj pobavený smích jsem skryl za zakašláním, avšak v závěru byl nucen opět hlavu zvednout, opřít se o opěradlo a s mlasknutím si ještě jednou prohlédnout detaily tohoto chlapce. Podle batohu, který nesl na svých zádech, šel ze školy a já se tak trefil, že je student. Těžko jsem mohl určit jakého oboru, ale ve skutečnosti mě to nezajímalo. Co jediné, tak zda je plnoletý a zda má peníze. Kdyby nebyl potřeboval bych souhlas rodičů, což vždy donutí tyto kidy utéct. Co se týče financí mi přišli vždy hod, i když jsem tajně doufal o jeho prázdných kapsách.

„Támhle si sedni, projdi si to a dej mi vědět," nakonec jsem skicák zavřel, strčil mu ho do ruk a poslal na druhou stranu, kde pod oknem byla šedá pohovka a stolek. Sám jsem se následně zvedl, abych odešel dozadu a postavil vodu. Tyto slušné mravy mi zůstaly s doby začátků a já tak tiše doufal, že mě s černým čajem nepošle do háje neboť kdyby ano, tak zažije peklo. „Mimochodem, jsi doufám plnoletý?"

Jeho nervózní kývnutí mě donutilo být na pochybách. Skrze prsty jsem sledoval každý jeho pohyb a to i když jsem před něj pokládal konvici s vodou, hrnek a dózu s čajem a cukrem. Svou stoličku jsem následně přesunul k němu a rovný jako pravítko sledoval jak listuje. Klepající dlaní do kolen jsem zvedal obočí pokaždé, když otočil list a snažil se držet svůj postoj neboť jsem pomalu a jistě ztrácel trpělivost.