𝗕𝗼𝗻 𝗟𝗮 𝗕𝗮𝗶𝘀𝗲 [𝖵𝖪𝗈𝗈𝗄]

★END★

Člověk sotva vstal z teplem vyhřáté postele, když ho do hlavy udeřil jeden holý fakt. Bylo pět třicet dva a mě za půl hodiny jel vlak. Jindy bych nad tím mávl dlaní, že mi brzy pojede další, ale dnes tomu tak nebylo. Z postele jsem proto vyletěl jako střela, v koupelně opláchl obličej a nasoukal se do předem nachystaného oblečení. Vše proto, abych popadl menší kufr, doklady a jako střela pokračoval i po hlavní lince, až na nádraží. Patnáct minut v rezervě bylo dobré pro koupi snídaně, naleznutí stanoviště a netrpělivé čekání na vlak, který si dal pět minut zpoždění. Ani v něm jsem se však nemohl uvolnit. Myšlenkami jsem byl u Busanu, Jeongguka i Moongiho a jeho výrazu, až mi bude vracet klíče. Krátkou zprávou jsem ho na to upozornil a už nyní to nebylo nic moc.

Cesta přede mnou nesla i můj krátký spánek, snědení jídla a brzkého dojezdu, tedy po osmé hodině. Město se pomalu probouzelo k životu, když jsem kráčel viditelnou cestou a městkou dopravou se dostavil, až ke svému bytí. Zde už na mě čekal Moongi. Ještě rozespalý, ale i spokojeným výrazem neboť mezi námi byl dluh za tu dobu smazán. Pomalu jsem splácel i jiné, ale byl si jist, že s Gukovou nabídkou to bude rychlejší, a pak budu dlužný jen jemu.

„Čekal jsem, že sis z toho udělal bordel, proč tedy ne?" dosti mě překvapilo, že vše zůstalo, tak jak jsem to opustil. Jediná změna byla v bezpečnosti dveřích, ale jinak se nic nehlo ani o píď a velká vrstva prachu tomu svědčila. Byl to tak impuls, který mě donutil to tady dát do latě, vyhodit minulost a doufat, že to tady jednou opět otevřu. Z lepším jménem.

+8200..
Tak jsem tady, zlato
Stavíš se nebo mám jít k tobě?
Či se sejdeme jinde?
Sakra
Omlouvám se
Já tě asi vzbudil, že ano?

Jeongguk:
Já ani nespal.
Myslíš, že bys mohl přijít?
Rodiče jsou sice doma, ale se situací jsem je seznámil.

+8200..
Oh...
Vlastně
Oni mě neznají ><
Co si jim o mně řekl?

Jeongguk:
Vše, ale neboj.
Řekl jsem jim, že si se změnil.

+8200..
Vše?
Gukie, tví rodiče mě teď jistě nenávidí ><
Ne, že by na tom záleželo, ale záleží
Protože, co když mi tě nedají?
Řeknou, že někdo tak shnilí není ani náhodou pro jejich syna dobrý...

Jeongguk:
Řekl jsem jim, že si se změnil a oni mi řekli, že si to ověří.
Takže přijď ke mně.
Jsi pozvaný na oběd.
Rodiče tě chtějí poznat.

+8200..
Jsem značně nervózní
Ale bude to fajn
Snad
Pro tebe cokoli, lásko ❤️

Jeongguk:
Děkuji.
Miluju tě daddy😍

+8200..
Já tebe
A už se na tebe moc těším ❤️

➖

Mobil jsem s úsměvem odložil na noční stolek a široce se usmál. Konečně to bylo tady. Konečně ho po roce opět skutečně uvidím a budu zase jen jeho a on můj. S jásotem jsem tak vyskočil z postele a jen v boxerkách vyběhl z pokoje a zastavil se až v kuchyni, kde už byla u stolu celá má rodina.

„On je tu! Je vážně tu a přijde!" křičel jsem nadšeně a následně se otočil a opět běžel do svého pokoje, abych na sebe mohl hodit něco, v čem se mu budu líbit. Pak už jsem jen hopsal u hlavních dveří a občas vykoukl ven, abych se ujistil zda už jde.

„Nepřeháníš to?" zeptal se mě můj starší bratr a já se na něj otočil.

„Ne, nepřeháním. Junghyune, nekaž mi to," řekl jsem mu, načež nafoukl tvářičky a opět se otočil ke dveřím.