𝗕𝗼𝗻 𝗟𝗮 𝗕𝗮𝗶𝘀𝗲 [𝖵𝖪𝗈𝗈𝗄]

★13★

Sedící ve třídě se zapřenou hlavou o ruku, jsem přemýšlel, kdy jsem naposledy kupoval něco drahého. Stále jsem nechápal, kam se většina mých úspor poděla. Po chvíli přemýšlení jsem začal přemýšlet zda jsem je nezratil, neboť jsem si opravdu nevybavoval, že bych je já sám utratil. Začal jsem tak uvažovat nad bratrem, který si stále ode mě půjčoval peníze, ale na jednu stranu se vždy zeptal nebo mi to řekl.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Hoseok, který dnes seděl se mnou, neboť Jimin jisto jistě dospával probdělou noc.

,,Někam mi zmizeli všechny úspory a já nevím kam," sdělil jsem mu, načež jsem si povzdechl a zoufale dál přemýšlel.

,,Tak si zjisti, kdo všechno k nim měl přístup a udělej léčku. Je to nejlepší způsob jak to zjistit," řekl a já na něj pohlédl.

,,Léčku?" zeptal jsem se a on přikývl. Neznělo to špatně. Naopak to byl dobrý nápad, který by mohl fungovat. S tichým děkuji jsem se usmál a přemýšlel, jakou léčku udělám.

★T★

Z jedné velké části jsem se na toho spratka těšil. Jedině on mě v tuto chvíli mohl dovést k jiným myšlenkám pokud jsem nepočítal alkohol. Ovšem na ten jsem potřeboval finance a ty jak si neměl. Tedy ne takové, které byli mé. Taky jsem si od této drobné krádeže potřeboval dát pauzu neboť to mohlo být nápadné a po sleze podezřelé. Člověk se chybami učí a já jich za svůj život udělal mnoho. Nepotřeboval jsem další ani náhodou. Černé myšlenky jsem odhodil do kouta a namísto nich si dovolil vyzvednout ty barevné. Ty, které jsem chtěl sdílet jen s ním. Proto jsem taky něco musel vymyslet, i když bych ho nejraději jen vedl městem a následně někde ohnul. S mých myšlenek se mi dělalo těsno, více než to a já věděl, že zbývající hodiny budou mým utrpením. Zvuk otevírajících dveří mě následně donutil sebou cuknout a zvednou hlavu od mobilu, kde jsem projížděl zprávy.

„Co tady děláš?" zavrčel jsem skrze zatnuté zuby, když se na prahu dveří objevil Lee Moongi, nebo taky jen Lee. Osoba, kterou jsem za posledně stále chtěl vyhodit z okna, ale nemohl. Ne bez odpovědi na mou otázku neboť to nemohlo být jen tak. Každá návštěva měla svůj důvod stejně jako každý telefonát i esemeska. Proto jsem se jen s vráskou a semknutým kroužkem mezi zuby na něj díval a snažil se vydolovat odpověď. V jeho tváři jsem však číst neuměl. Naopak. Jako by to byl můj odraz a já viděl jen to špatné.

„Mám pro tebe lahodné novinky, drby i varování," nad jeho slovy jsem mohl pouze kývnout, naznačit ať se usadí a nabídnout čaj nebo kávu. Jeho důvod příchodu mě zajímal a podle toho se choval. Napínal uši a čekal, co se děje, neboť to opět nemohlo být nic dobrého.

★J★

Celý zbytek dne jsem přemýšlel nad nějakou léčkou. Hoseok mi v tomto ohledu velmi pomohl, tedy spíš skvěle poradil. Na seznamu mých plánu však byla léčka na druhém místě. Na tom prvním byly informace o mém daddym. Byl jsem velice zvědavý a doufal, že zjistil spoustu nových informací. Také jsem doufal, že je v pořádku a nic se mu nestalo.

Spolu s Hoseokem jsme se cestou ze školy zastavili v parku, kde společně usedli na lavičku a já vytáhl mobil, abych mohl napsat Jiminovi. Ruce se mi třásli a já doufal, že je v pořadu. Že se mu nic nestalo a on neleží mrtví někde ve škarpě.

Seok:
Jiminie?
Jsi v pořádku?
Žiješ?
Doufám, že ano.

Minni:
Žít žiju 🤔
I když jsem málem nežil 😂
Nebo spíše má prdel 🙈

Seok:
Chci vědět vše.
I detaily.
Prosím🥺

Minni:
No...
Jako první jsem si ty kluby vyhledal, abych zjistil, že v okolí z těch všech jsou jen tři, dva se nachází v Seoulu a čtyři v Taegu 🤔
Takže jsem samo sebou šel do těch tady 😂
Ptal jsem se většinou barmanů zda nevědí něco o majiteli onoho salónu a vždy to bylo ne
Že by raději potřebovali vědět jméno, nebo fotku, že kdo si má pamatovat, kdo je co
V tom třetím jsem, ale měl úspěch
Po zmínění jména salónu se mě ujal rovnou majitel!!
Lee Moongi 😏
Ovšem moc mi toho neřekl 🙈
Vlastně nic 🤐
Jen, že pokud chci něco vědět tak to nebude zadarmo
V ten okamžik jsem utekl