𝗕𝗼𝗻 𝗟𝗮 𝗕𝗮𝗶𝘀𝗲 [𝖵𝖪𝗈𝗈𝗄]

★3★

S kýblem v jedné ruce a mopem v druhé jsem stál před svou výlohou, která se přes noc stala terčem místních umělců. S ohlédnutím zda je vzduch čistý a kolem nikdo neprochází jsem do vody nalil čistící prostředek, namočil mop a s ním se dal do čistění. Rudé stopy však zůstávaly ještě dlouho poté, co jsem byl zpátky ve své tmavé jeskyni, přepočítávající výdaje a ťukající do kalendáře neboť políčka stále zela prázdnotou. Myšlenka o reklamě mě vedla k mobilu a zprávám, které jsem včera rozeslal, ale po sleze se nedostal k odpovědím. Snad i proto mě polovina lidí poslala do háje, ať je příště neotravuji.

Myšlenkami jsem se vrátil i k chlapci, který neměl rád své jméno. Nad onou myšlenkou jsem se musel usmát, avšak hned poté se sekl na jiné. Svědivý pocit levé ruky mě donutil zatnout pěst, na sucho polknout a přitom si připomenout, že nejsem na tom špatně jenom finančně, ale i sexuálně. Nemít na jídlo a nájem mě nikdy tolik nesralo jako nemít na to si vrznout a teď jsem v tom byl dva měsíce. Představa toho, že jsem včera měl tu možnost mě donutila dlaní udeřit do stolu a frustrovaně si povzdechnout.

Opřený o futra jsem shlížel po okolí, avšak to zelo prázdnotou. I dnešek jsem viděl bídně a nejspíš se uchylovalo ke skromnosti. Několika dní bez jídla, opět nezaplacený nájem a to jenom proto, abych si večer zašel do blízkého podniku a vynahradil si ty dlouhé dny a časy frustrace.

★J★

Dnešní ráno bylo i přes otravný zvuk budíku jiné. Bylo jiné, neboť jsem se opět chystal do salónu. Tentokrát ovšem z jiného důvodu. Proto jsem nechtěl ztrácet ani chvilku a rychle jsem vyskočil z postele. Oblékl jsem se, v koupelně spáchal ranní hygienu, v kuchyni se najedl a než jsem odešel, tak jsem si ještě vzal tašku, aby si rodiče mysleli, že jsem ve škole. Nakonec jsem došel na chodbu, kde jsem se obul a tiše opustil dům.

Ulice po ránu nebyly, až tak moc rušné a to bylo plus, neboť jsem mohl jít rychlejší chůzí. Celou cestu jsem myslel na majitele onoho salónku a nemohl jsem si pomoc. Nemohl jsem ho vyhnat z hlavu. Nešlo to. Nešlo to, neboť mě přitahoval. Přitahovala mě jeho povaha, chování ke mně, jeho vzhled. Zkrátka on celý mě přitahoval.

Díky mým myšlenkám, jsem stál brzy u salónu. S rozhodnutím, že to chci udělat i za jakoukoliv cenu, jsem otevřel dveře, vstoupil do salónu a následně za sebou zavřel. 

,,Dobrý den, pane drsný ksichte," řekl jsem s úsměvem a pomalu jsem došel až do středu místnosti. On na mě překvapeně hleděl a mohl jsem si i všimnout, jak mě sjíždí pohledem. V duchu jsem se tak uchechtl, neboť to vypadalo, že úplé džíny a černé tričko byly správnou volbou.

,,Tak jsem si říkal, že vám tak zřejmě říká každý. Víte celou noc mi to vrtalo hlavou. Jak si někdo jako vy může hrát na tak velkého drsňáka a přitom neublíží ani mouše?" uchechtl jsem se a dál ho provokoval. ,,I já jsem v té hře lepší než vy, ale pokud se mýlím tak do toho. Potrestejte mě za mé chování, pane drsný ksichte. Nebo to nedokážete?"

★T★

Drzost tohoto spratka jistě neměla hranice, ale já si s tím nedělal hlavu. Naopak mi takto šel do rány a já mohl v klidu finance vrátit do kasy. Mimické svaly jsem nechal ochabnout, při zvedání upravil svou košili a následně se vydal jeho směrem, kdy jsem krok před ním uhnul a pokračoval ve chůzi k dveřím. Zámek cvakl, klíč zůstal na místě a rolety padly dolů. S úšklebkem jsem se otočil, abych na malý moment spatřil vyděšený pohled, který velice rychle zaměnil za pohrdavým. Hlavou mi kolovala jeho slova o potrestání, a pak odpovědi, které bych tím mohl učinit. Avšak vypráskat ho jako psa, udusit, utopit nebo dat pod proud bylo užití jenom pro něj, a proto jsem ho čapl za paži, abych ho následně vyzvedl na stůl.