Sospirator

Kapitola 3.- Neznámý

Někdo se mnou třese a já se ho snažím odstrčit. „No tak vstávej El. Za chvíli máš školu.“ Tak to byla máma, kdo se mě snažil probudit. Celou dobu se mi zdálo, že bych měla vstávat, ale nemohla jsem překonat hranici mezi blouděním v nevědomí a mým pokojem v přítomnosti.

 Něco na ni zavrčím a přetáhnu si deku přes hlavu. „Čekám na tebe se snídaní.“ Cítím, jak se zatřese postel a slyším zavírání dveří do pokoje. Počkat co se stalo? Pamatuji si, že mi bylo špatně a Nick mě zvedl ze země. Pak jsem jedla a našla tu knížku. O čem že byla? Jasně o tom chlapci a jeho sestře. Nevzpomínám si, jak to s ní dopadlo. Musela jsem usnout, to vysvětluje, že na sobě nemám jako obvykle pyžamo, ale tepláky s tílkem.

Dneska je zase škola. Dopřávám si rychlou a teplou sprchu, gel roztírám postupně po pažích a na okamžik upřu pohled na mýdlovou bublinu na dlani. Je malá, ale začne se postupně zvětšovat a měnit barvu na růžovou. Zamrká a promnu si oči, jenže bublina už je pryč. Možná jsem se ještě pořádně neprobudila. Stíhám si vybrat oblečení, které je na vrchu, a spěchám rovnou do školy.

 Celý den se tak vleče. Teprve u oběda se uvolňuji a bavím se s Annou. „Co Brandon, už ti řekl, že tě miluje?“ Zakuckám se svým sendvičem a nevěřícně ji pozoruji . Páni do teď se mi podařilo vypustit svého kluka z hlavy. Nenapsal, nezavolal ani jsem ho dneska neviděla. Třeba se mi vyhýbá? Dělá dobře. Myslím, že bych neměla rozumnou hlavu, kdybych na něj narazila. „Ne neřekl. Ani já se k tomu nemám.“ Přiznávám. „Je to mezi vámi v pohodě, nebo to je jen blbý období?“ vyzvídá. „ Já nevím. Asi jen to období a co ty? Už se ti někdo zalíbil?“ Snažím se změnit téma. A samozřejmě to zafunguje. Anna povídá o svých objevech a já mám co dělat, abych udržela pozornost. Dívám se nepřítomně do jídelny a přemýšlím, co se stalo včera večer. Mám nepříjemný pocit, že mě někdo pozoruje a tak se rozhlídnu po místnosti. 

Byla to pravda. Neznámý kluk se dívá mým směrem. Asi je tu nový. Sedí u prázdného stolu a opírá se o ruku, jako největší pohodář. Má na sobě černou koženou bundu a k ní černé džíny. Jestli si snaží hrát na ‘temňáka’, tak by se neměl tvářit tak sebejistě, spíš by se měl mračit nebo ak něco. Tady vidíte jak jsem celý den mimo, už si i začínám vymýšlet.

Temňák si nedbale rukou prohrabuje své blond vlasy. Má je delší a vypadají rozcuchaně, ale jemu sluší. Třeba se dívá na Annu. Podívám se na ni, ale ona pořád mluví na téma hezcí kluci v okolí a celkově na světě. Podívám se zpátky na toho cizince. Vypadá to, že ze mě nespustil oči. Dobře fandím si, ale co já vím, třeba mě sleduje? Dívám se upřeně do těch zelenomodrých očí, které tak září a pozvedám obočí v otázce: ‘Co tak koukáš?’ Pořád strnule sedí a nikdo ho nepozoruje tak jako já (přiblble). Neměla bych se na něj tak upřeně dívat, nic takové ho nedělám jindy, tak  ani teď. Stoupne si a já mám dojem, že půjde za mnou. Pořád s tím pokračuješ El. Usměje se na mou maličkost a odchází směrem k východu z jídelny.

„Hele Annie, kdo je ten novej kluk, jak právě vychází?” Chci vědět jméno teenagera, který očividně po mně něco chce. Její hlava vystřelí tím směrem a zkoumá tváře spolužáků. „Nikoho nevidím. A taky mimochodem jsem neslyšela drby o novým klukovy. Jak vypadá? Je sexy?“ To je celá Anna. „Nevypadá špatně“ utrousím nevině. Ty jeho oči nejdou vyhnat z mysli. Měla bych změnit téma a taky myšlenky. „Co vlastně děláš odpoledne?“ 

„Víš, jak sem ti říkala o Derekovi? Konečně mě pozval do kina.“ Zazubí se. No jo Derek, mluvila o něm týdny.Doslova. „Kam vlastně?“ S Nickem plánujeme jít do Cinema Cafe, učit se a pokecat. Jenže by mohla jít kolem a nechci, aby zjistila, že mám kamaráda a hlavně že mám kamaráda z karate- na které chodím. „Jdeme do Village. Nevím, co si vzít. Poradíš mi?“