Co jsi vlastně zač? |jikook|

<21> Část- KONEC

Mezitím v jiné místnosti
Jungkook POV.

„Takže pánové, s čím začneme?" Řekl týpek který nás společně s Jiném odvedl sem, a přitom se díval na sadu nářadí na mučení. „Tohle je docela fajn věcička, kdo chce první přijít o prst?" Vzal kleště a postavil se před nás, Jin stále jen přihlížel, já jsem myslel na to co mi při podávání nožíku pošeptal.

Až mrknu jedním okem buď už připravený ať odtud můžeme vypadnout. To samy pošeptal Hobimu. Stále jsme sledovali Jina a přitom jsme si rozvalovali ty hrozně kousací lana. „Co třeba kdyby sis ten prst ušmiknul sám, hmm?"

Moje přidrzlá povaha je někdy skvělá. Ušklíbnul jsem se a Jin mrknul, s tím jsme se oba s Hobim zvedli ze židle s nožem v ruce, o týpka se už ale postaral Jin. „Dobře kluci, teď jdeme pro vašeho kámoše." Řekl Jin, dal nám zbraně a šli jsme pro Jiminieho.

Pár hlídačů se nám podařilo hned odrovnat a s některými jsme se poprali. Když už jsme se dostali ke dveřím od cílené místnosti, neváhal jsem a rozrazil dveře, a to co jsem zahlédl mě ještě víc naštvalo.

Přítomnost
Jimin POV.

Bál jsem se ze už Kooka neuvidím. Ulevilo se mi když mi přišel zrovna on zachránit život. „Co to má bejt?!" Otočil se Namjoon na kluky, ti ale neodpověděli a Kook mu rovnou jednu vrazil „Tohle je za tu ránu." Pak přiletěla další rána. „Tohle je za přátele." Poslední byla největší. „A tohle za mého kluka ty hajzle."

To Namjoona odrovnalo, takže jsme získali čas utéct. „Jsi v poho Jiminie?" Přiběhnul ke mě Kookie a prohlížel si mě jestli mi něco není, když ale neviděl žádné zranění ulevilo se mu a začal mě rozvazovat. „Fajn a teď vypadneme." Řekl Jin který hlídkoval u dveří.

„Počkat." Zastavil jsem se když už jsme byli před východem. „Nemůžeme ho nechat na živu, nedal by nám pokoj ani kdyby jsme chtěli, dejte mi tu zbraň a hned jsem zpět." Podival jsem se na jejich vystrašené pohledy a nastavil odhodlaně ruku.

„Zvládneš to? Nemam jít s tebou?" Řekl starostlivě Kook ale já zakroutil hlavou. „Tohle si musím vyřídit sám." Jin kývnul a podal mi zbraň. Když tak udělal vyšli ven.

Tak teď je to jen na mě, půjdeš pod kytky ti říkám. S touhle myšlenkou jsem se rozběhl zpět do té osudné místnosti. „Už jsem si říkal kdy se přijdeš rozloučit se svým strýcem." Řekl jen co jsem vkročil Namjoon. „Hehe, nejsi můj strýc. Jdu to s tebou skoncovat. Nemáš právo žít."

Svíral jsem pevně zbraň v ruce namířenou na Namjoona, ten se ale usmál a vyrazil mi ji z ruky takovým způsobem ze jsem spadnul na zem. Ten se na mě vrhnul a vytáhl nůž proti mě. S tím jak jsem ležel na zemi jsem se mohl jednoduše dostat ke zbrani kterou mi vyrazil.

„Nemáš proti mě šanci." Usmál se na mě. Já ale věděl co musím udělat, bude to bolet ale zabiju ho, pustil jsem jeho ruce ve kterých svíral nůž a ten se mi tak malém zabodnul do boku. Jen škrábnutí to nic. Rychle jsem se ohnal po zbrani otočil se k Namjoonovi a trefil ho do hrudi.

„Teď už se můžu rozloučit strýčku." S tím jsem se rychle zvednul a se vydal pryč z této budovy, to říznutí mě ale zpomalovalo. „Notak už je to kousek." Řekl jsem si a rozrazil dveře od východu kde na mě čekali přátelé.

............

Uběhlo pár let a já se zabydlel s Kookem na fakt hezkým místě, samozřejmě ze s náma bydlel i Hobi a i Jin se k nám přidal. Už jsme nevraždili ale kdyby zase něco nastalo, tak jsme tu.

Hello guys❤️
Máme tu konečnou kapitolu a s tím i poslední příběh s BTS, ještě jednou chci říct že i přez to že už nebudu psát příběhy s BTS, tak aby jste i tak dál četli mé výtvory a sledovali mě. Vím ze se tu někdo takový kdo mě přestane sledovat najde, ale určitě tu musí být i někdo kdo má ATEEZ rad jako já teď. Bylo mi ctí tento příběh dopsat a opravdu mě překvapilo ze má takový úspěch. Děkuji moc, jste zlatíčka🥰
Bye u dalšího příběhu