Ráno jsem se probudila v objetí mého přítele, ruku jsem vsunula pod polštář a vytáhla můj telefon. Probudila jsem se přesně před budíkem, klasika.
„Zlato vstávej" snažila jsem se ho vzbudit.
„Nechceš se na to dneska vykašlat?" A je to tu zas, můj přítel, který se mně skoro každé ráno snaží přemluvit ať nejdu do školy.
Zasmála jsem a dala mu pusu na tvář.
„Pojď a nech toho" oba jsme se zvedli, udělali ranní hygienu, nastoupili jsme do auta a rozjeli se směrem ke škole.
„Děkuju že jsi mě odvezl, ať ti to uteče v práci" dali jsme si pusu, Mike nastartoval auto a odjel.
Před školou už stáli moji kamarádi a všichni si dopřávali ranní cigaretu před začátkem výuky.
„Čauky" pozdravila jsem je a taky si výtahla cigaretu, kterou jsem si ihned zapálila.
„Jakej byl víkend?" Zeptala se mně Claire. To je moje velmi dobrá kamarádka, vždy se na všem shodnem a když už ne, rozumně si to vždy vyříkáme. Jsme k sobě upřímný a proto si našeho přátelství vážím.
„Ale jo, znáš to, pracovní. Kde je Theresa?" a potáhla jsem si naposledy ze vsé cigarety. Theresa je taky moje velmi dobrá kamarádka, ale často se dostáváme do křížku, avšak nás obě
dost spojuje naše nejednoduchá životní situace.
„Dneska prý nepřijde, není ji dobře"odpověděla mi Claire a všichni jsme se vydali do učebny.
Byla hodina matematiky a já jsem seděla v lavici s Claire a snažila jsem se pochopit příklady, který náš učitel psal na tabuli. Marně. Opět.
„Christine, rozumíš tomu?" Otočil se na mě Justin s Thomasem z přední lavice. Nemohla jsem si nevšimnout Justinova úšklebku, ví moc dobře, že mi matematika nejde.
S Claire jsme se snažily potichu zasmát jejich hloupé otázce. „Ne ale ty jo. Hele, dneska zas oběd?" Zeptala jsem se všech.
Všichni přikývli. Po škole nebo mezi odpolední pauzou chodíme vždycky do nedaleké restaurace na oběd, je to taková naše rutina. Vždycky si dobře popovídáme.
Čekali jsme všichni před školou na Claire, vždy si chodí po škole dát věci domů. Bydlí ve školním areálu na ubytovně. Je to taková menší budova pro studenty naší školy a Claire bydlí daleko, takže bydlí tam a víkendy jezdí domů. Je to fajn, vždycky se tam s Theresou a Claire opijeme, poklábosíme o životě a já s Theresou u ní občas přespíme.
„Nemáš trochu moc ten rozjasňovač dneska?" Zeptal se mně Justin a s Thomasem jsem se zásmali mezi tím co Justin prozkoumával moji tvář. „Ne, takhle se to nosí" uculila jsem a prohrábla si své dlouhé hnědé vlasy. Rád mě škádlí. Už si toho všichni všímáme delší dobu.
Po cestě do restaurace jsme šli v zástupu jak kačenky, každej si povídal s někým jiným. Claire s Thomasem a já s Justinem.
„Jak to šlo v práci o víkendu?" Zeptal se mně Justin a odhodil svojí dokouřenou cigaretu na chodník.
„Dobrý, hodně lidí. Ale zvládla jsem to. Co ty? Koho si ohnul tenhle víkend?" Neubránila jsem se smíchu. Ano, Justin je děvkář. Velký. Nebere si servítky, holkám se líbí a jemu se líbí holky. Je to jednoduchý, nemusí se ani snažit a holky mu skáčou do postele lusknutím prstu, občas to nechápu.
„Tu ti musím ukázat" a vytahoval mobil ze zadní kapsy kalhot. Vždycky mi ukazuje holky s kterýma spí nebo který se mu líbí, radím mu s tím. Nedělá mi to problém, je to sranda a jsme kamarádi. Tak proč ne.
Posadili jsme se u velkého stolu a objednali si pití, já jsem si jako vždy dala skleničku suchého bílého, Thomas pivo a Claire s Justinem nealko.
„Tak ukaž nám tu krasavici" řekla jsem nahlas aby mě všichni slyšeli. Claire se na mě usmála, už věděla. Justin vytáhnul svůj mobil a začal nám ukazovat neznámou krásku s kterou si o víkendu užíval.
Thomas ho poplácal po zádech, čímž mu dal najevo že schvaluje. My s Claire jsme byly nerozhodný.
„No já ti nevím Justine, není na tebe moc oplácaná?" Justin se to ihned snažil kompenzovat. „Jako nebyla nejhorší, měla velký prsa a to to kompenzovalo" hodně se v tom vyžívá.
„A dál?" Zeptala jsem se a upila si z vína. "Dál nic, vždyť mě znáte" všichni jsme přikyvli na souhlas. Objednali jsme si jídlo, který jsme snědli, zaplatili a rozloučili se.
„Christine, nechceš hodit domů?" Zeptal se mě Justin z okýnka svého luxusního auta, všimla jsem si, že na místě spolujezdce sedí Thomas, asi ho veze domů. Tak nechtěl vypadat blbě, že odveze jen jeho. Možná.
„Nene, díky. Jedu za Mikem do práce"
„Jasně, tak zítra" zamával mi a ani jsem nestihla zamával zpět a už byli pryč. Pokroutila jsem nad tím hlavou a vydala se za svým přítelem.
Tak jo, upřímně si přijdu jako amatér a cítím se trapně, ale prostě jsem si řekla, že to zkusím a třeba se tu najde pár lidí, který bude můj příběh zajímat.
Samozřejmě nebudu psát, když to nikdo číst nebude a nebo se to nebude líbit. S tím tak trochu počítám, takže pokavaď se ti tahle část líbila a chceš abych psala dál - budu ráda, když dáš vote nebo napíšeš komentář. Děkuji😃❤️
