Z pohledu Christine:
Ráno jsem jela do školy sama, Mike měl volno. Bylo zbytečné aby jel tam a zpátky. Mike pracuje jako číšník v restauraci, studuje vysokou školu a tahle práce je k tomu vyhovující, prozatím.
„Lásko, dnes půjdu s Theresou ven" oznamovala jsem Mikovi můj dnešní plán a mezi tím si nazouvala mé oblíbené černé Converse tenisky. Mike si žmoulal oči a opíral se tělem o trám dveří.
„Jen jdi, ale opatrně." Přitáhnul si mně k němu a dlouze mě políbil, obmotala jsem si ruce kolem jeho krku „Jasně, brzo budu doma."
Posadila jsem se do zadní lavice a během pár minut si ke mě přisedla Theresa, hned jsme se pevně objaly.
„Už je ti dobře?" Řekla jsem nahlas, aby mě přes všechen ten hluk spolužáků slyšela. Ihned jsem si všimla jejich nateklých očí a malé modřinky pod pravým okem.
„Jojo, jen jsme se včera s Adamem pohádali, tak jsem neměla náladu jít mezi lidi." Oddechla si a vytahovala všechny potřebné pomůcky na stůl, hlavně abych se jí nekoukala do obličeje.
„Thereso, co se stalo?" Zeptala jsem se frustrovaně, její modřina pod okem mně znepokojovala.
„Teď ne Christine, povíme si to kdyžtak po škole. Zajdem zas do našeho podniku?" Snažila se usmát, aby odlehčila situaci.
Pohladila jsem jí po rameni a nestačila jsem promluvit, protože do dveří už vstoupila učitelka na anglický jazyk.
O přestávkách chodíme většinou kouřit, máme to dovolený. Theresa nešla, prý nechce. Něco se stalo, poznám to.
Šla jsem po schodech dolů, ale slyšela jsem až moc známý hlas a to mě donutilo se otočit.
Naše oči se střetli, chtěla jsem odvrátit pohled, ale byl rychlejší.
„Christine, počkej." Zavolal a já svráštila čelo. Brzo jsme byli ve stejném tempu a pokračovali po schodech dolů až do naší školní kuřárny.
„Kde máš dvojče?" Promluvil Justin čekající na mou odpověď, lidé říkají že jsme si s Theresou podobný a často si nás pletou. Ačkoliv já si to nemyslím.
„Nechtěla jít kouřit, je nějaká přešlá. Mám o ní strach." Vytáhla jsem krabičku cigaret z mé kapsy u bundy, nejdřív jsem krabičku nasměrovala k Justinovi, aby si také vytáhnul. Ze slušnosti.
Nejdříve se na ní podíval s nadzvednutým obočím, ale poté si jednu vytáhnul. „Děkuju," usmál se a pohled přemístil na mě, dlouze si mě prohlídnul. To mě znervózňovalo, mám snad někde něco, pomyslela jsem si.
„Co tak koukáš?" Zasmála jsem se a potáhla si z cigarety.
„Nic-" nestačil to doříct a už se kolem nás tvořil hlouček kamarádů, kteří si taky přišli zakouřit, chtěla jsem aby dokončil, to co řekl.
Postřehla jsem slabé drknutí do právého ramena a překvapivě zvedla hlavu. Stál tam Ethan, náš další kamarád. Především kamarád Justina a Thomase.
„Už sis rozmyslela to rande?" Tázal se Ethan s nazvednutým obočím a úsměvem na tváři, každý by si všiml jeho modrých studánek, září.
Obrátila jsem oči v sloup, zná mou odpověď. Za prvé, jsme spolužáci. Za druhé, jsem zadaná.
„Eh, Ethane. Znáš mou odpověď." Bylo mi nepříjemné mu to říkat, nechci ho ranit.
„A co kamarádská schůzka?" Usmíval se od ucha k uchu a rozhodně neměl v plánu to vzdát, musela jsem se zasmát, což upoutalo pozornost.
