Z pohledu Christine:
Bylo sobotní zimní odpoledne, když jsme s Mikem obědvali u jídelního stolu.
„Nemám teď peníze lásko, abychom jeli na hory." Podotkl Mike a vložil si další sousto jídla do úst.
„Vždyť chodíme oba do práce." Namítala jsem a také si vložila sousto do úst.
„No jo, ale není to dost lásko." Odpověděl Mike. „Budeš to ještě?" Kývnul hlavou k mýmu talíři s jídlem.
Zakroutila jsem hlavou a Mike si můj talíř přisunul k němu, obrátila jsem oči v sloup nad tím jaký je jedlík.
„Aspoň na dva dny, mám teď peníze." Snažila jsem se Mika přesvědčit, abychom jeli aspoň na dva dny.
Jsou pololetní prázdniny a já bych je nerada proležela doma. „Nebudem to platit z tvých peněz." Řekl vážně.
Povzdechla jsem si, vím že to myslí dobře, ale nic by se nestalo. Jednou táhne pilku jeden a pak druhý.
Zvedla jsem se od stolu, zastrčila židli a odnesla talíře do kuchyně, které jsem následně umyla.
Odkládala jsem talíře na odkapávač a pohltil mě vztek, že strávím prazdniny doma v posteli.
„A co chceš jako dělat?!" Zvýšila jsem hlas na Mike, který stál naproti mě přes kuchyňskou linku a pil vodu.
„Hm, to bych taky rád věděl." Také na mě zvýšil hlas a dlaněmi se opřel a kuchyňskou linku.
„Tak můžem na procházku, kamkoliv." Rozhodila jsem rukama, snažila jsem se vymyslet jakoukoliv alternativu.
„To mě nebaví, to je bez cíle." Vyslovil jednoduše.
Hlasitě jsem odfrkla. „A co tě baví?" Pohrdavě jsem se zeptala a založila si ruce pod prsa.
„Asi nic." Pokrčil rameny a jeho výraz byl bez jakékoliv mimiky.
„Co je zas s tebou?" Přepadnul mě smutek z jeho nezájmu cokoliv dělat.
„Teď mě nech Christine." Řekl odměřeným hlasem a odešel po schodech nahoru do našeho společného pokoje.
Prázdniny utekly jak lusknutím prstu. S Mikem jsme se udobřili, ale přiznal mi, že trpí úzkostmi a že ho život nebaví.
Několik hodin jsme strávili povídaním o životních prioritách. Doporučila jsem Mikovi, že by měl navštívit psychologa.
Moje první hodina byla matematika, povzdechla jsem si a vzpomněla si na radu Claire.
Otevřela jsem vchodové dveře do školy a rychlým krokem se dostala do příslušného patra.
Sedla jsem si do první lavice, všechny pomůcky jsem si jak vzorná žákyně vyskládala na desku stolu.
Otočila jsem se tváří do třídy a pohledem zdravila své spolužáky. Claire a Theresa seděly spolu, Claire se na mě pyšně usmála.
Úsměv jsem jí vrátila s protočením očí a zpátky se otočila čelem k tabuli.
Dveře se rozrazili a v nich stál uřícený Justin, očima hledal volné místo k sezení a jeho pohled se zastavil na mně. Zamrzla jsem.
Přisednul si na vedlejší židli a hlasitě oddechoval. „Ahoj." Pozdravil mě jako první a já periferně viděla jeho pohled na mé tváři.
„Ahoj." Odpověděla jsem s úsměvem a podívala se mu do tváře. Nikdy jsme nebyli tak blízko sebe.
Jeho karamelové oči se vypíjeli do mých. Mé tváře se zbarvili do červené a já ihned sklopila pohled.
Myslela jsem si, že budu vnímat výklad mého učitele, ale místo toho jsem nemohla přestat myslet na karamelky.
„Christine, rozumíš tomu?" Z mého přemýšlení mně vyrušil Justin. Jeho ruka byla přímo vedle té mé, dělil nás milimetr.
„Um, ne." Odpověděla jsem potichu. Justin si povzdechnul a rozhlížel se po třídě, aby mu někdo poradil.
„Tady mi nikdo neporadí." Řekl a zavřel svůj sešit. Zkontrolovala jsem čas na svých hodinkách a při zjištění, že zdaleka není konec hodiny jsem si hlasitě povzdechla.
„Už sis rozmyslela konečně to rande?" Tázavě se ptal s nadzvednutým obočím a úšklebkem ve tváří.
„Nemáš náhodou holku?" Opřela jsem se lokty o desku stolu a nadzvedla obočí. Očima jsem kmitala mezi jeho rty a oči. Nikdy jsem si nevšimla, jak je krásný.
Jeho tvář byla tak neposkvrněná. Rty do srdíčka, kterým jsem nikdy nebyla blíž než teď.
„A?" Přešel si jazykem po rtech. Pocítila jsem motýlky v břiše, které jsem necítila už dlouhou dobu. Ani nevím z čeho.
Má tvář se uvolnila a obrátila jsem oči v sloup. „Nepůjdu s tebou na rande." Rychle jsem odmítla a pokroutila hlavou nad jeho reakcí.
Justin si položil ruku na místo, kde je srdce. „Au." Vyslovil a ohrnul spodní ret.
Stála jsem před školou a mezi mými prsty jsem svírala cigaretu. Čekala jsem na Theresu, než výjde ze školy.
Nedopalek jsem odhodila a rozhlídla se, když jsem uviděla Theresu, která šla mým směrem, vzala jsem mobil a dělala, že nic.
„Co si chtěla?" Vyrušila mně Theresa, když jsem byla zahleděná do telefonu.
„Ahoj." Řekla jsem odměřeně, aby pochopila, že se nejprv zdraví.
Theresa si vytáhla cigaretu, kterou si ihned zapálila a s nadzvednutým obočím čekala, než začnu mluvit.
Zhluboka jsem se nadechla a hluboce jsem se jí podívala do očí. „Můžeš mi vysvětlit, proč se Justina ptáš, jestli mě pozval na rande?" Řekla jsem až moc nahlas.
Theresi tělo ztuhlo, ale poté si uvolnilo. „Co? Kdy?" Předváděla, že přemýšlí a mně se vařila krev v žilách.
„Moc dobře víš o čem mluvím a i dobře víš, že se to kurva nehodilo." Vykřikla jsem.
„Uklidni se, vždyť o nic nejde." Zakroutila hlavou do stran.
„Jde o princip. Víš co? To je jedno." Mávla jsem rukou. „Psal mi Adam." Jeho jméno jsem vyslovila s nechutí.
„Co?" Therese se vytvořily vrásky na čele a ústa měla mírně pootevřená.
„Zapni si Bluetooth, pošlu ti to." Theresa udělala, tak jak jsem jí žádala a já jí příslušné snímky obrazovky odeslala.
Theresa si hned začala číst textovky, které mi Adam psal. Chtěla promluvit, ale byla jsem rychlejší.
„Nemám ti k tomu co říct, čau." Drsně jsem řekla, obešla jí a vydala se pryč.
Děkuji za jakýkoliv vote či komentář, části už budou častěji:)
