Ukaž mi, co s tebou dělá noc

24.

Když jsme konečně dojeli na chatu bylo něco málo kolem 14 hodiny. Všichni si začali zabírat pokoje a někdo se rozhodl že to nemá smysl a řekl že zůstane klidně spát v obýváku. Já měla štěstí a skočila jsem na pokoji sama. Pokoje tu byly malé jen s manželskou postelí,skříní a nočním stolkem. Vybalila jsem si jen některé věci a kosmetiku přesunula do koupelny hned vedle mého pokoje. Vedle v pokoji byl Calin s Petrem a naproti mně Marek s Willym. Ostatní byli buď v pokojích, které byli dole a nebo se rozhodli pokoj ani nemít.

„Sáro mám pro tebe překvapení." zavře na mě Marek z kuchyně, která je dole. Přijdu za ním a nevěřím svým očím. Přede mnou stojí Sabina. Rychle ji obejmu.
„Co ty tady sakra děláš?" zeptám se a pustím ji.
„Marek mě pozval a nechtěl ti kazit překvapení proto jsem ti to neřekla." odpoví a nepřestane se usmívat.
Potom co Sabině představím všechny kluky, se přesuneme ke mně do pokoje a doženeme těch několik týdnů, co jsme se neviděly.

Večer se všichni přesuneme k ohni a ke grilu. Calin s Davidem se rozhodili být hlavní kuchaři. Naštěstí jim to šlo. Petr seděl hned vedle mě a čuměl do telefonu jako celý den. Naštěstí je tu Sabina, která mě donutí se soustředit na Františka, který si přinesl kytaru. Hrál tak nádherně, že jsem si to musela natočit. Byla taky hodně velká zima. Takže jsme se všichni zabalili do dek a hřáli se ohněm a zpěvem spolu s kytarou a Františkem. Samozřejmě nesměl chybět alkohol. Když si chtěl dát František pauza. Poprosila jsem ho jestli si jeho kytaru můžu půjčit.

„Nemusíš se bát. Vážně umí hrát." řekne Sabina,
když si všimne jeho výrazu.
„Tak jo." podá mi kytaru a usměje se na mě.
Vezmu si ji do ruky a začnu zlehka přejíždět prsty po strunách. Dlouhou jsem nehrála, přesto dokážu zahrát pár akordů a zní to docela dobře. Podívám se okolo sebe a všichni na mě koukají dokonce i Petr odložil mobil. Chtěla jsem pokračovat, ale zazvonil mi mobil, kde bylo jméno které jsem vážně nečekala. Rychle jsem dala kytaru do ruky Petrovi, který měl stále divný výraz, který mě pěkně sral, vzala jsem si mobil a chvilku koukala na jméno na obrazovce. Dominik. Co ten chce? Vstala jsem s omluvným výrazem a se slovy, že to musím vzít jsem odešla zpět do chaty.

„Hálo?" zeptala jsem.
„Tady Jakub. Ahoj!" řekne
„Proč mi sakra voláš od Dominika?"
„Protože jsem se chtěl o něčem pobavit. Si v Praze?"
„Ne, přestěhovala jsem se. "
„Mohli bychom se sejít?" Nechápu o co mu jde, ale vždycky jsme byli kamarádi a je mi blbé ho odmítnout.
„Dobře, co třeba za dva týdny? Mám teď hodně školy."
„Jooo to by bylo super. Díky Sáro, máš to u mě. Mám tě rád."
„Já tebe taky. Měj se." Odpovím s úsměvem a chci se vrátit zpátky. Když mi v tom někdo zabrání.