Ukaž mi, co s tebou dělá noc

11.

Petr sune svou ruku pomalu, ale jistě, až na mé břicho. Zakrouží kolem pupíku a pak zlehka přejíždí od jedné kyčle ke druhé a já už tuším, kam zamíří dál. Petrova ruka klouže dolů po mých pažích, kolem pasu a nahoru na prsa. Díky alkoholu, který mám stále v krvi, si přestanu dělat hlavu s tím, že mám vlastně přítele, ne že bych s tím začala. Jeho ruce jsou snad všude. Rty mě líbá po mém krku a hrdle, putuje s nimi až k mým prsům. Jemně dráždí každou bradavku zvlášť, jednu jazykem a druhou prsty. Zavzdychám a ztrácím se v jeho dotycích. Směřuje dolů na břicho, líbá mě, kouše a saje stále níž, až se nakonec ocitne mezi mými stehny. Už jsem skoro byla, když on najednou přestane.
Na nic nečeká a pronikne do mě. Vždycky, když už skoro jsem, zpomalí a jde na něm vidět, že si to vážně užívá. Jeho prsty se mi zarývají do boků. Po nějaké chvíli vždy zpomalí a já na něho hodím hodně ošklivý pohled. Ani on už to nevydrží a přidá, po chvilce se udělám já a on až o další čtyři přírazy po mně. Pak oba unaveně upadneme do říše snů.

......Ráno.......

Když jsem se ráno probudila, vše jsem si jakžtakž pamatovala. Petr ještě spal, tak jsem si řekla, že zkontroluju mobil, jestli mi ten kretén Nik vůbec napsal.

Nik: žiju

Ano, to bylo vše. To je takový debil. Všimla jsem si, že mi napsala i Sabina, která musela vidět ten screen s Nikem a tou holkou. Achjo. Co teď? Dneska se musím vrátit domů a vyřešit to. Jak to chci vyřešit, už nevím.
Petr se probudil okolo 11 hodiny, za tu dobu jsem stihla zjistit, jak funguje jejich kávovar, seděla jsem s Calinem u stolu, povídali si o včerejšku a u toho pili kafe. Petr vypadal děsně a to samé Marek, který vstal chvilku po něm. Oběma Calin udělal kávu, já jsem jim aspoň dala prášek na bolest hlavy, který nosím vždy u sebe. Marek po kávě a prášku odjel, já si šla dát sprchu, Calin zmizel k sobě do pokoje a Petr musel nakrmit kocourky, kteří na něho dost špatně koukali. Po sprše jsem šla k Petrovi do pokoje pro věci, když mi v tom začal volat Dominik.

„Ahoj, Dominiku." řeknu do mobilu.
„Ahoj, lásko. Jsem doma za pár hodin. Co ty?"
„Budu doma k večeru nějak, proč?"
„Chci tě vzít na večeři."
„Ahaa, na večeři jo?" usměju se.
„Anoo, vyzvednu tě na nádraží. Měj se, miluju tě."
„Taky tě miluju, ahoj." položím mobil a začnu hledat věci, abych tu nestála jen v ručníku. Když najednou uslyším zasmátí, otočím se a ve dveřích se opírá Petr.
„Co se tak směješ?" zeptám se s ušklebkem.
„Nevěděl jsem, že si takový typ holky." řekne a jde ke mně blíž.
„Jaký typ myslíš?" podívám se na něho nechápavě.
On ke mně přejde ještě blíž a pohladí mě na paži. Stojím tam jen v ručníku a nechápu o co mu jde, když najednou řekne.
„Děvka."
„Prosím? Cos to řekl?" vyjedu na něho.
„Slyšela si mě. Jseš přesně ta holka, co v jednu chvíli spí s jedním borcem a v druhé chvíli si volá s dalším a říká mu do telefonu, že ho miluje a těší se na večeři." řekne a podívá se mi do očí. V těch jeho se hned značí několik nálad, ale nedokážu je rozeznat. Mám chuť brečet a utéct. Což hodlám udělat, ale prvně vrazím Petrovi facku a vystrčím ho z pokoje. Zamknu za ním, rychle se převléknu, zabalím si tašku a mizím z jejich bytu. Než odjedu, všimnu si Petra, který sedí na pohovce, úplně v klidu, jako kdyby se nic nestalo, Calin se opírá o kuchyňskou linku a hodí na mě omluvný pohled, ale přesto neřekne ani ahoj.
Zavolám si taxi a mířím na nádraží. Vlak do Prahy jsem stihla jen díky zpoždění, který měl. Sednu si do kupé, kde se taky hned rozbrečím a jedu směr domov.