Dominik sedí na posteli se sluchátky na uších a čumí na protější stěnu. Jeho dřív krátké vlasy jsou dlouhé a padají mu do obličeje. Vždycky byl hubený, ale teď to vypadalo až nezdravě.
Jakub vedle mě stál se stejným výrazem jako jsem měla já. Najednou se v jeho obličej mihl vztek, přišel k Dominikovi a sundal mu z uších sluchátka. Konečně si nás Dominik všiml, podíval se na Jakuba a pak se jeho oči setkali s těmi mými. Z jeho očích šel chlad, musela jsem covnout zpět do chodby. Jakub si toho všiml a přišel ke mně blíž a pošeptal mi, že mi nic neudělá a nenechá mě tady samotnou. Vzpamatovala jsem se a vrátila se do toho pokoje.
„Páni, Sáro tak tebe jsem tady nečekal." řekne s opovržením v hlase.
„Doufám, že jsem tě mile překvapila." vrátím mu to ironickou poznámkou. Přestože už nevypadá tak, jak dřív vypadal, je stále pohledný a to hodně.
„Copak? Petrovo péro tě začlo nudit? " v okamžiku, kdy tohle Nik řekne si Jakub všimne jehly na jeho skříni.
„Ty ses posral! To nemyslíš vážně ty zmrde! Koks ještě dobrý, ale piko? Si snad děláš kozy ze mě!" začne řvát Jakub
„Uklidni se, k tomu jsem se ještě nedostal. Teda pokud myslíš tu jehlu" odpoví totálně znuděně Dominik.
„A taky nedostaneš." řeknu místo Kuby. Ten se na mě s vděčností podívá.
„Ty už si nic nevezmeš." povím sladce a vezmu Jakuba ven z toho pokoje. Dominik za námi třískne dveřmi. Naštěstí pro nás mu Jakub vzal klíč, takže se tam už nezamkne.„Takže co máš v plánu ?" zeptám se Jakuba na balkóně, protože v tom bytě se prostě nedá dýchat.
„Jestli do toho vážně jdeš, tak musíme uklidit ten byt a hlídat ho...."
„Počkej, jak hlídat ?" přeruším ho.
„Myslíš, že by ses mohla vrátit na chvíli do Prahy nebo sem?" zeptá se.
„No jako, asi by to šlo. Petr má stejně hodně práce s albem." zamýslím se. Vážně se hodlám vracet sem jen kvůli Dominikovi ?
„Takže jste vážně spolu, jo ?" vyruší mě z přemýšlení Jakub.
„Jo jsme, ale stále bych ti ráda pomohla." usměju se.
„Vážně díky. Vážím si toho." odpoví.
„Úklid bytu zařídím. Jen zajedu pro nějaké věci do obchodu a musím zavolat Petrovi, že tu nachválí zůstanu. U Sabiny mám ještě nějaké věci takže si pro ně zajedu. Přesto se budu muset do Brna vrátit aspoň na pár dnů." začnu znova přemýšlet o všem, co budu muset udělat.
„V klidu, stačí když tu budeš týden. Dostanem ho z toho nejvíc kritického. Pak bude stačit, když tu budeš aspoň někdy nebo to už možná zvládnu sám." řekne s klidem v hlase.
„Zvládneme to." usměju se ještě víc na Kubu, vezmu klíče od auta a od bytu.
„Hlavně neznič auto, Sáro!" zakřičí na mě ještě.V obchodě nakoupím všechny možné věci na úklid a samozřejmě nějaké potraviny. Hlavní bod seznamu byl alkohol, myslím, že ho s Jakubem budem potřebovat. Když jsem vycházela z obchodu došlo mi, že jsem stále nezavolala Petrovi. Zavolám mu po cestě. Vše jsem naskládala do auta a rozjela se směr Praha. Vytočila jsem si jeho číslo a čekala.
„Ahooj, potřebuješ něco?" ozve se Petr, vypadá to, že je stále ve studiu.
„Ahoj, nene. Hele, chtěla bych zůstat na chvíli v Praze u Sabiny. Bude ti to nějak vadit?"chvilku bylo ticho.
„Ne nebude, na jak dlouho to vidíš?" zeptá se.
„Týden, stejně máš hodně práce s albem."
„Máš pravdu. Hele Sáro už musím jít. Užij si to a dávej na sebe pozor." řekne.
„Budu. Měj se." rozloučím se a típnu to.
Zbytek cesty jen poslouchám písničky a přemýšlím nad tím jak moc hrozná jsem, že jsem mu lhala. Myšlenka na to, že dělám dobrou věc pro kamaráda mě uklidní. Přestože to není můj kamarád, ale ex.Na Chodově naštěstí zaparkuju přímo pod panelákem Sabiny. Mám klíče od bytu ještě z té doby, co jsem u ní bydlela, takže si sama odemknu. Sabča není doma, což je možná dobře. Vezmu si zbytek svých věcí , které tady zůstaly pro případ nouze a zamknu. Vrátím se do auta a jedu tentokrát směr Pardubice.
ČTEŠ
Ukaž mi, co s tebou dělá noc
Fiksi PenggemarNo dopíči, moje boky pokrývaly malé modřiny a rýhy od nehtů. „Co to doprdele máš na nohou?! Ty si myslíš, že jsem úplně blbej?!" vyjel na mě. Nemohla jsem se nadechnout, protože držel můj krk dost pevně, položila jsem mu moje ruce na ty jeho a sna...