"Milý deníčku. V mé hlavě je chaos. Chaos, za který může on. Finn Wolfhard. Nepřeslechnutelné jméno, které mi dělá problémy, abych se náhodou nezamilovala ještě víc, pokud to jde. Jedině on, ten tak skvělý kluk mi dokáže smazat vše špatné z mého života. Všechny problémy zmizí v momentě, kdy ho spatřím. Naopak když odejde, vrátí se ty problémy 2× hůř."
Dalsi fráze z mého deníku dokončena. Ne opravdu, stal se ze mě básník, básnička. Jsem jako posledlá. Nemůžu se dočkat až ho znova uvidím.
Právě je odpoledne a mamka je v práci. Ava už je doma, hraje si dole v obýváku s Paige na superhrdinky. Fakt bych chtěla mít tak skvělý dětství jako má ona. Já chci vlastně prakticky všechno 😂.
Po dvou měsících
A je to tady, den odjezdu. Spíš den před odjezdem. Sbaleno mám na dva týdny i když tam budu asi osm měsíců jako minule. Budu v luxusním hotelu jako minule takže nám tam i jako minule budou prát věci. Protože rozhodně nemám oblečení na osm měsíců (myslím tím spodní prádlo atd..).
Ještě ten večer mi zavolala Sadie. Páni, tak strašně dlouho jsem ji neslyšela. Povídali jsme si o všem možným, protože na hotelu bychom asi neměly čas. Nakonec to dopadlo tak, že jsem usla při tom hovoru, když zrovna vyprávěla nějaký zážitek. To bude zase nadávat a pak se budeme smát jako praštěný.
Nastal den odjezdu. Nemůžu tomu uvěřit. Zase se musím loučit. Ale zase je uvidím. A hlavně jeho. Finna... Jsem natěšená jako osmiletý dítě na vánoce. Mamka mi nachystala rychlou snídani a pak už jen naházela dva obrovský, přeplněný kufry do auta a jeli jsme směr letiště. Už tam čekalo moje soukromé letadlo a samozřejmě vlna fanoušků a paparazzi. Rozdala jsem pár podpisů a vyfotila pár fotek. Dokonce mi asi deset lidí přineslo dárek. Jsou všichni strašně milí. Až teda na ty paparazzi. Konečně jsem se dostala až k letadlu kde byla i ochranka a bariéry. Nechápu že ta ochranka nestála i u auta. No to je jedno. Nastoupila jsem, naposledy jsem se otočila na mamku a usmála se. Bude mi chybět tak jako mi chyběla před tím. Možná trochu míň, protože jsem o rok straší a uvědomuji si některé věci které jsem si loni neuvědomovala. Třeba to, že se na svátky uvidíme nebo to že čím víc mi chybí tím dýl bude trvat než se dočkám až se zase vrátím domů. Snad mě chápete.
Nová kapcaaaaaa. Musím se vám fakt omluvit za to, že jste čekali tak dlouho a místo toho, aby vyšla nějaká pecka která by měla aspoň 1000 slov, tak vyšel tenhle shit kterej nemá ani 500 slov. Ale jsem strašně ráda že jste na de mnou nezlomili hůl, teda doufám. Slibuji už asi po sté, že se zlepším. Ale momentálně přes ty prázdniny mě to psaní nepřitahuje tak, jak to bylo, když jsem zakládala tenhle účet. Doufám že se to vrátí, protože mám s touhle knížkou ještě dost velké plány a chci vydat aspoň těch patnáct kapitol. Zatím vám nebudu nic spoilerovat, ale chci vás jen ujistit, že jakmile tuhle knížku dokončím, vyjde třetí série a takhle furt dokola dokud mě to úplně neomrzí, což doufám, že ne. No nic méně, tenhle proslov mi protáhl knížku o sto slov, takže má aspoň přes těch 500. Díky, že to čtete. Jsem vám velice vděčná.
Love ya.
Fillie_shipper
