Je to příběh o normálním klukovi, který se snaží získat si srdce nejkrásnější holky u nich na škole. Celý příběh je psaný, jako by ho psala sama hlavní postava do svého tajného deníku.
Dneska je neděle. Chris je už od pátku doma a už zítra jde zase do školy. Jsem rád, že to nakonec nebylo nic vážného.
Zítra máme jet na nějaký „výlet". Jedeme se podívat na nějakou střední školu. Vymyslela to naše třídní učitelka a mě se to asi i celkem hodí, protože ještě nevím, kam po základce půjdu.
Dnešek už je hrozná nuda. Ven jít sice můžu, ale Luk je někde odjetý a já sám jít nechci. Připravuju si právě věci na ten výlet. Nevím moc, co si mám vzít s sebou, ale asi nějakou svačinu, pití a možná i něco na psaní.
Den utekl a už je pomalu večer, protože jak jsem se celý den nudil, tak jsem lehl do postele a usnul. Probudila mě mamka s tím, že mám vynést odpadky a teď, když jsem si už i připravil věci na výlet, zase nevím co dělat, ale koukám, že už je sedm hodin a já jsem ještě nejedl. Jdu do kuchyně a beru svojí klasiku, tím myslím zase párek s chlebem. Vracím se s tím do pokoje a zase sedím. Dneska se fakt nějak moc nudím. Jdu se umýt a pak už jen spát. Na zítřek se dost těším.
Tak a je to tady. Je ráno a zbývá hodina, než pojedeme na výlet a hodina, než uvidím svoji milovanou Chris. Beru batoh a vyrážím před školu.
Tak si to tak šlapu a už z dáli vidím, jak před školou stojí skupina spolužáků a o kousek vedle stojí Chris s holkami. Je zase tak krásná, jako vždy, má na sobě zase nějakou hodně značkovou bundu a roztrhané jeany. Jdu za Lukem. „Ahoj, tak co, těšíš se na výlet do té školy?" Pozdravil mě Luk, když jsem k němu přišel. „No jo, těším, ale moc nevím, kam to vlastně jedeme." Odpověděl jsem. „Jedeme na školu, která je jako o nějakém stavění, nějaká stavební škola." Řekl Luk a jako moc nadšeně nevypadal.
Přišla učitelka, stoupla si, aby nás všechny viděla a řekla, že každou chvíli má přijet autobus. Netrvalo to dlouho a autobus se vážně objevil v zatáčce. Viděli jsme, jak se blíží ulicí ke škole a pomalu jsme se řadili do dvojic.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Autobus před námi zastavil a otevřely se dveře. Postupně jsme do něj nasedali a jeli. Cesta trvala možná něco kolem půl hodiny. Mezi tím jsme koukali, co dělají holky vepředu, tedy, spíš jen já. Luk se díval z okna a já koukal na holky. Byla mezi nimi Chris. Jedly nějaké sušenky a koukaly do mobilů.
Po té půl hodině jsme konečně dojeli k té škole. Byla cekem dost velká. Větší, než ta naše základní. Rozdělili jsme se do několika skupin. Nevím proč, ale namíchali nás s ještě jednou školou. Ve skupině, kde jsem byl já a Luk s námi byl ještě jeden kluk a jedna holka z té druhé školy. Ten kluk se jmenoval Jake a ta holka Mia. „Pěkné jmeno." Pochválil jsem jí ho. Ten Jake se na ni tak divně podíval, ale moc pozornosti jsem tomu nevěnoval.
Nás čtyři si vzal nějaký ten jejich student. Mike se myslím jmenoval. Ukazoval nám tu školu a taky jak to v ní funguje. Dělali jsme spousty věcí. Zkoušeli jsme si nějak zjednodušeně to, co se na té škole učí na různých strojích. Nejvíc mě asi bavilo, když jsme měli dělat 3D modely v jednom počítačovém programu. To bylo vážně super. Přemýšlím, že bych na tuhle školu šel. Baví mě. Tak to asi zkusím.
Výlet nám ale pomalu končil. Celé se to zakončilo koukáním na nějaké video z té školy a pak soutěží.
Soutěž jsme vyhráli. Luk se pořád hlásil a nechápu jeho hlavu, ale věděl úplně všechno. Pohledy těch z té druhé školy byly nejlepší. Seděl jsem vedle Luka a koukal, jak na něj nechápavě koukají. Nemohl jsem se přestat smát. Nesmál jsem se nahlas to ne, ale tak jako potichu.
Neříkej čtenáři, že by ses v tu chvíli nesmál. Schválně si představ ty obličeje, jak koukají. Podle mě by se každý alespoň začal chechtat nebo tak.
Po výhře a získání takového vlastně bezcenného papíru jsme se rozloučili s tou druhou školou a s touhle střední. Pak už jsme jen dojeli k naší škole, rozloučili jsme se a každý jsme se vydali vlastní cestou domů. Ještě jsem se díval, jak Chris odchází. Jde takovým pěkným svižným krokem.
Otočil jsem se a vydal s Lukem domů. Ten na autobus dneska nespěchal. Jdeme spolu domů.
„Jak se ti líbil výlet?" Zeptal se mě Luk. „No celkem líbil, asi na tuhle školu půjdu." Odpověděl jsem a Luk hned reagoval. „Mě ta škola moc neoslovila. Ta soutěž na konci byla super, ale jinak mě to nebavilo."
Jak jsme se tak bavili, cesta utekla a já už stojím před jeho domem a loučím se s ním. Jak zmizel za zavýrajícími se dveřmi, otočil jsem se a vydal jsem se sám domů.
Doma na mě čekala mamka. „Ahoj Matti. Jak výlet?" „Jo byl super. Na tu školu asi půjdu." Řekl jsem a šel jsem k sobě do pokoje.
Beru si sešit a pero. Už vím, kde to mám. Sedím u stolu a píšu to, co teď čteš milý čtenáři nebo ty mami, co mi zase šmejdíš po pokoji a našla jsi můj sešit. Dojdu si teď zase pro večeři. Zase párek s chlebem nebo rohlíkem. Uvidím co máme. Pak si lehnu a půjdu spát.
