Je to příběh o normálním klukovi, který se snaží získat si srdce nejkrásnější holky u nich na škole. Celý příběh je psaný, jako by ho psala sama hlavní postava do svého tajného deníku.
Ahoj. Je večer a já zase píšu do svého sešitu. Od posledního zápisu uběhl už nějaký pátek, ale dneska se stalo něco, co jsem opravdu nečekal a jsem na sebe hrdý.
Jsem ve škole. Sedím v lavici a zase, jako každou přestávku, zírám zamilovaným pohledem na Chris. Bouchl jsem do stolu. „Já už to dál nevydržím." Řekl jsem a vstal jsem ze židle. Luk se na mě díval a neřekl ani slovo. Šel jsem směrem k Chris. Zastavil jsem se u nich, u té skupiny holek, a oslovil jsem ji. „Chris?" Řekl jsem trochu nejistým hlasem, ale přece jen jsem to řekl dost nahlas a srozumitelně. Chris se na mě otočila a řekla. „Ano? Copak chceš? Ty jsi ten kluk ze zadní lavice že? Matt mám pravdu?" Stuhl jsem. Ona zná moje jméno? Nevěřil jsem vlastním uším. „Jo, jsem Matt." Řekl jsem a pousmál jsem se na ni. „A copak potřebuješ Matte?" Zeptala se a opětovala mi úsměv. „Víš, miluju tě už dlouhou dobu. Jsi ta nejlepší a nejkrásnější holka co jsem kdy viděl. Nešla bys se mnou dneska ven? Na večeři třeba do restaurace Na Růžku do té na náměstí." Čekal jsem na její odpověď. Dívala se na mě svýma krásnýma očima. „Ne." Odpověděla jednoslovně a znechuceným tónem hlasu Chris. „S tebou? Na večeři?" Zasmála se. Do toho se vložila jedna z jejích kamarádek. „Co koukáš tak překvapeně? Hele, chápej, ona je nejkrásnější holka na škole a ty jsi jen blbá nicka co tiše sedí v zadní lavici a jen na nás blbě čumí, takže si dej odchod jo?" Ty slova mě bodly do srdce. Začal jsem na místě brečet. Toho si Chris všimla a začala se na hlas smát a řvát. „Podívejte se ten ňouma brečí." Celá třída se mi začala smát. Stál jsem tam a rozhlížel se kolem sebe. Všechny tváře se na mě dívaly a smály. V mých očích byly slzy a pomalu se vylévaly z koutků a padali dolů na zem. Už to nemůžu vydržet, rozběhl jsem se ven ze přídy. Otevírám dveře a ...
Probudil jsem se. Další noční můra. Taky už nějakou dobu jsem žádnou neměl. Děsí mě ty slova co mi říkal Luk. Že na Chris nemám. Mám strach, že když ji řeknu co k ní cítím, tak se stane to, co teď v té noční můře.
Je právě 4:47 a myslím, že stejně spát už nebudu. Napadá mě jít do školy dřív. Vstávám z postele a oblékám se. Beru aktovku a jdu do kuchyně. Cestou hodím aktovku zase na zem a beru si snídani. Jogurt s jahodami.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mňam. Hrozně moc miluju jahody. Jak to teď píšu, mám chuť třeba na takové jahody v čokoládě. Hned bych je snědl. No ale pokračuji dál ve psaní toho dne.
Dojedl jsem. Jdu si ještě vyčistit zuby, umýt obličej a učesat se. Málem bych na to zapomněl.
Beru aktovku a odcházím z domu. Venku ještě svítí lampy. Moc lidí nechodí. Skoro žádní. Jen kousek předemnou jde nějaký pán v šedém kabátu a modrých kalhotách nebo riflích. Moc nepoznám v té tmě a na takovou dálku, co to přesně má na sobě.
Zajímavé, jak je naše náměstí ráno jiné, než odpoledne. Lampy svítí, je tu liduprázdno a ticho. Auta téměř nejezdí. Je to pěkné. Nemusím nikam spěchat.
