celej den jsem mlčela, jak jsem mohla říct že ho miluju? Je to vůbec pravda? No řekněme že...kdyby to pravda nebyla tak by mi nevadilo že se neozval. Ja nevím jsem prostě zoufalá.
Jsme doma a ja se chystám ven na skejt.
projdu kolem obýváku do chodby
"kam razíš?" pousměje se Dominik
"ven se projet"
"dávej na sebe pozor" zvolá Jakub
"jojo, pa" opouštím byt a rozjíždím se na to skejtu. Směr skatepark. Byla tam parta nějakých holek. Neřešila jsem je a šla si sjíždět rampy, po chvíli zamnou přišli
"ahoj, mohli bychom poprosit o fotku?" bylo jim kolem 14-17
"jojo, jasně" vyfotila jsem se s něma. A dál sjížděla rampu. Ty holky odešli takže jsem tam byla sama. Jezdila jsem ještě půl hodinky a pak jsem se rozhodla jít domů. Sklouzla mi noha ze skejtu a nemohla jsem na ni došlápnout, děláte si že mě prdel že si zrovna teď narazím nohu? takže jsem zbytek cesty domu kulhala.
Odemkla jsem dveře a vešla do chodby kde jsem odložila skejt a vyzula se. Dokulhala jsem se do obýváku kde seděli všichni čtyři.
"co ti je?" zamračí se Jakub
"co by bylo?" nahodím svůj nechápavej výraz
"co máš s nohou, že tak kulháš?" upřesní
"niic, jenom naraženou
"jak se ti to povedlo?" zasměje se Tom
"spadla" uchechtnu se a dopajdám ke gauči a sednu si vedle Jakuba a Dominika.
"šikovná" usměje se Hasí
"vím" zasměju se
ČTEŠ
My brother Jakub/Yzo [milion+]
FanfictionStačí aby váš dementní bratr dělal hudbu stejně jako vy a už máte kupu přátel a přítele