4.

181 12 1
                                    

Sutan

Začal jsem se Adamovi vyhýbat. Zpočátku to bylo neúmyslné, třeba když jsem byl pozvaný na nějakou párty, kde jsem mohl chybět, prostě jsem se vymluvil, že mám moc práce. Většinou šlo o večírky, kde byl Adam hostem stejně jako já. Až po jednom vystoupení v našem klubu jsem si uvědomil, že to dělám nepodvědomě a spíš se z toho stal přímý úmysl.

Adam se přišel podívat na vyhlašování nové drag queen. Nebyl jsem ve své kůži, takže jsem to projel a skončil na nějakém čtvrtém místě, ale přisuzoval jsem to i tomu, že už jsem si jedno vítězství užil, tak proč ho nenechat někomu dalšímu?

Seděl jsem zrovna před zrcadlem a zbavoval svůj obličej silného make-upu, když za mnou přišel můj asistent Levi.

„Máš tu Adama," oznámí mi jakoby nic. Není to nic neobvyklého, Adam za mnou chodívá do klubu určitě minimálně jednou za měsíc.

Otočím se k Levimu, protože jsem v odrazu zrcadla zaregistroval v jeho rukách obrovskou kytici červených orchidejí. Normálně červenou moc nemusím, ale pokud jde o orchideje, s takovou kyticí by mě dostal na lopatky i Putin.

„Od koho?" zeptám se s přivřenýma očima. Odpověď tuším, ale nikdy předtím to neudělal, proto ještě trochu pochybuju.

„No od Adama přece," ušklíbne se Levi šibalsky. Pohledem projedu celou šatnu a pak kývnu hlavou k vysoké váze na kulatém stolku vedle dveří.

„Dej ji tam," mávnu ledabyle rukou a otočím se zpátky k zrcadlu.

„Ok."

Po očku Leviho sleduju, jak napouští do vázy vodu a vkládá do ní květiny. Je to nádherná kytice, musela stát celý jmění, což ale pro Adama není problém, že? Je slavnej a může si to dovolit. Akorát mám občas pocit, tedy hlavně v poslední době, že si k tomu dovolování přihodil i něco dalšího. Třeba odpískat sex s dobrým kamarádem jako špatnou penaltu. V našem případě by se ovšem víc hodilo přirovnání k úmyslnému zapomenutí na nepodařené vystoupení. My umělci občas takové chvíle opravdu zažijeme a pak se je snažíme vymítit z našich pamětí.

„Říkal, že za chvilku přijde," vytrhne mě Levi z myšlenek.

„Kdo?" vybafnu.

„No Adam. Potkal někoho u baru z jeho labelu, tak spolu něco řeší, ale řekl mi, ať ti oznámím, že je tu do pěti minut. Poslal tu kytku," vysvětlí mi asistent zmateně.

„Aha," utrousím. Naštěstí mi rychle dojde, že by nebylo zrovna nejvhodnější, aby na mně Levi poznal, jak moc se s Adamem nechci vidět. Sice mu hodně důvěřuju, ale tohle by si pro sebe určitě nenechal. Lambert a Amrull maj mezi sebou nějakej problém, představte si to, slyším jeho zvonivý hlásek, když to vypráví svým přátelům. To fakt ne.

„Dobře, zatím se odlíčím," pousměju se a dávám si záležet, aby to viděl i on. Spokojený odchází a já mám konečně čas přemýšlet. A jednat.

V první řadě odhodím na stolek vatový tampon s odličovačem a vstanu. Pořád mám na sobě ještě část svého kostýmu, který okamžitě svléknu. Beru si na sebe džíny a tričko a na hlavu narazím čepici. Měl jsem vlasy několik hodin stažený síťkou a schovaný pod parukou, takže vypadají hrozně. Když si přehazuju tašku přes rameno, ucítím třas v rukách. Vím, že mě tlačí čas a takové situace nemám rád. Po cestě ke dveřím krátce pohlédnu na kytici. Uprostřed je vložený bílý lístek, kterého jsem si předtím nevšiml. Rychle ho vytáhnu z květů a mizím z šatny. Pak upaluju zadním východem ven.

V taxíku lístek rozbalím, abych si přečetl slova od Adama. Bohužel jsou předtištěná. Prostě vzal první lístek, který mu v květinářství padl do oka, nebo někomu řekl, aby ho vybral za něj, proč taky ne, na všechno má dneska lidi.

Řetězová reakce /Adam x Sutan/ ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat