Řetězová reakce /Adam x Sutan/ ✔️

22.

Adam

Chtělo to hodně odvahy, přijít za Sutanem. Jenže pokud vám o něco opravdově jde, jste ochotní něco podstoupit, třeba i chvilkový nepohodlí v podobě strachu.

Pořád ho mám, strach, že mě tu Sutan nechá stát samotnýho, že zkrátka nepřijde a mně zbudou jen oči pro pláč. Je mi jasný, že v něm převládá nedůvěra, doteď jsem se choval jako idiot. Neposlouchal jsem ho, všechno zavrhoval ještě dřív, než to stihl doříct... když to tak vezmu, já ignoroval jeho, ne on mě. Prostě jsem se někde zasekl a nechtělo se mi z toho ven, protože to bylo komfortní, pohodlný, zkrátka dokonalá jistota. Kdo by se něčeho takovýho dobrovolně vzdával?

Pomalu si odepnu jednu část pláště z ramene, u druhého se ale zaseknu. Měl bych ještě počkat, dát mu čas. V paměti se vrátím o několik desítek minut zpátky. Jel jsem takhle z domova, s líčením mi pomohla Scarlett. Byla neskutečně šťastná, že jsem dostal rozum. Když jsem pak vystoupil ze svýho auta před Sutanovým domem, připadal jsem si jako blázen. Samozřejmě jsem potkal pár lidí, i ti na mě koukali jako na blázna, těžko se tak necítit. Naštěstí nikdo nepoznal, kdo jsem. Před dveřmi Sutanova bytu jsem pak stál asi pět minut, než jsem se odhodlal zaklepat. Nemohl jsem už couvnout, poslal jsem mu tu krabici s hodinovým předstihem. Všechno bych posral, kdybych pak sám nedorazil. I teď budu mít ještě co dělat, abych Sutana přesvědčil, že to myslím vážně. V první řadě musí přijít. Bylo by hodně trapný, kdybych se za ním vrátil do obýváku.

Sutan

Absolutně nevím, co mám dělat. Jít tam, nebo ještě počkat? Nebo se na to vykašlat? Jo, to je řešení. Seberu se a úplně z bytu odejdu, ať se tu Adam třeba potento.

Ne! Takhle by se zachoval jenom zbabělec a to já přece nejsem. Byl jsem dost statečný na to, abych mu řekl, co cítím. Sice jsem před ním už několikrát utekl, ale to jenom pro svý vlastní dobro. Přece sám sebe nevystavím trápení, když to nebylo nutný. Jenže, není tohle ta samá situace? Pokud za ním půjdu, riskuju, že mě znovu zraní. Co když se s ním vyspím a on mi pak řekne, že sex jo, ale vztah ne? Určitě bych na to přistoupil, ale jak dlouho by mě to takhle bavilo? Já už chci pro sebe prostě něco víc, něco fakt velkýho, co by můj život naplnilo.

Udělám nejistý krok směrem k ložnici. Na otevřených dveřích se mihne Adamův stín.

Chci ho, moc po něm toužím. Tohle přátelství už pro mě jednou pro vždy skončilo a já chci tohohle chlapa hlavně milovat a být jeho partner. Jenže od rozhřešení mě dělí několik nekonečných metrů. A hlavně obrovská bariéra v podobě strachu. Nezvládl bych zlomený srdce. Nejsem na to znovu připravenej.

I tak zase o několik kroků postoupím. Z ložnice se najednou ozve Adamův tichý hlas.

„Sutane... prosím..." Zní to tak zoufale, až mi do očí vstoupí slzy. Rychle zamrkám, na něco takovýho je ještě brzy. Dalšími krůčky zdolám poslední část mé těžké cesty za poznáním. Ve dveřích se zastavím, abych zhodnotil situaci. Adam stojí vedle postele a pohrává si s lemem svého pláště. Nervózně se kouše do rtu, což u něj není obvyklé. Většinou vykazuje známky sebevědomého jedince. Asi podobně jako já. Jenže tak nějak působíme hlavně na lidi, kteří do našeho soukromí nevidí. Za zavřenými dveřmi jsme úplně stejní jako všichni. Bojíme se, pláčeme, ubližujeme si...

„Ty jsi ještě oblečenej?" špitnu. Vážně jsem chtěl říct tohle?

„Neřekl jsi, co by sis přál," nakrčí Adam čelo. „Chtěl jsem ti vynahradit tu zpackanou dovolenou," dodá s mírným úsměvem.

„Jestli to má být podle mýho, pak..."

„Co?" zeptá se Adam dychtivě. Místo slov za sebe nechám jednat tělo. S upřeným pohledem do Adamových očí k němu dojdu a stáhnu mu plášť z ramen. Trochu víc se pousměje, jako kdybych mu právě udělal neskutečnou radost. A když má radost člověk, kterého milujete, pak máte samozřejmě radost i vy, takže ani já se neubráním úsměvu. Bohužel jsem na nějaké protahování příliš vzrušený už z gauče v obýváku, takže můj další úkon je poněkud prudšího rázu. Strčím do Adama, abych ho dostal ke zdi. Nebrání se a taky mu zmizí úsměv ze rtů. Nahradí ho směsice šoku a zvědavosti. Bleskovým pohledem prozkoumám složitost jeho oblečení, naštěstí to nevypadá zle, jen těch knoflíků je nějak moc.