Řetězová reakce /Adam x Sutan/ ✔️

13.

Adam

Nečekal jsem od Sutana tak vstřícnou reakci, ale asi se mu to rozleželo v hlavě a uvědomil si, že to celé byl fakt špatný nápad. Víc než na to ovšem myslím na Sauliho odmítnutí zveřejnění našeho románku. Chápu, že je to důležitý krok, který se musí pořádně promyslet, jenže čím víc času od toho jeho odmítavého obličeje uteče, tím víc nevěřím tomu, že k tomu vůbec někdy svolí. Je pravda, že teď to klape, nevidíme se tak často, ale za každé setkání jsme vděční a nic nás nesvazuje, takže si ani nemůžeme nic vyčítat. Pokud si užívá ještě někde jinde, nemám právo říct ani půl slova. A to je asi to, co mě na tom nejvíc štve. Nemám to pod kontrolou.

Blížící se karneval mi pomáhá přijít na jiný myšlenky. Musím vymyslet ten nejluxusnější kostým, něco, co by ode mě nikdo nečekal. A nechám se od Sutana nalíčit. Chce zakopat válečnou sekyru, za což jsem rád. Nechci o něj přijít, vždycky byl skvělý kamarád, co by mě nikdy nepodrazil a můžu se na něj spolehnout.

Ani mi nepřijde, že je pořád ten samý den. Tolik se toho dneska stalo, snad už by mohl být klid.

Sutan

Hned ráno jdu do města znovu, abych nakoupil nějaká líčidla. Naštěstí mám zkušenosti se spoustou značek, takže není problém si i v Palm Springs vybrat.

Když se vrátím na pokoj, Levi tam není, možná se šel zase slunit k bazénu, napadne mě a chvíli to nechávám plavat. Zatím si proberu, co jsem nakoupil a taky se kochám svým kostýmem na večer. Líbí se mi čím dál víc. Levi měl pravdu, jsem rád středem pozornosti, což v kostýmu Thranduila budu, musím si to tedy pořádně vychutnat.

Už za půl hodiny se opět nudím, tak se rozhodnu jít na průzkum hotelu. Zajímalo by mě, kde se karneval bude konat, ale počítám, že asi všude. Pro případ, že bych zase u bazénu narazil na ty dva, si beru svoje maskování. V recepci potkávám Joan.

„Tak za co jdeš, Sutane?" ptá se mě hned na úvod.

„Víš co? Nech se překvapit," rozhodnu se zatloukat. Jen ať je to pro všechny šok. Sutan Amrull aka Raja půjde jednou na maškarní v mega heteráckým kostýmu.

„Tak jo, do večera už vydržím. Kdy se mám dostavit na líčení, pane maskére?"

„V šest bude stačit. Mám pokoj třista osm."

„Ok a ještě jednou děkuju. Mimochodem, mám pocit, že jsem tu zahlídla Adama Lamberta. Nelíčil jsi ho taky?" vyzvídá. Nevypadá jako Adamova fanynka, tak snad nemusím mlžit, ale opatrnosti není nikdy dost.

„Jo, líčil. Vím, že tu je," víc to nekomentuju. Vůbec ji neznám a může to být novinářka, vydávající se za turistku. Nic neobvyklýho.

„Vím, že jste přátelé a rozhodně nechci vyzvídat," pohladí mě po ruce. „Omlouvám se, jestli to tak vypadalo." Kruci, to jsem tak čitelnej?

„Musím být opatrnej," pokrčím rameny.

„To je jasný," kývne Joan rychle hlavou. „Tak se uvidíme večer," rozloučí se se mnou a mizí. Chtěl jsem se jí ještě zeptat, jakou barvu má ten její orientální mundůr, ale holt budu muset improvizovat.

Pokračuju k bazénu, tak nějak jdu i najisto, ale Levi není ani tam. Zato Adam sedí u baru a popíjí nějaký dvoubarevný koktejl. A je sám. Kde má asi Sauliho? A jak by se tvářil, kdybych se před ním objevil bez Leviho? Ne, nic by na to neřekl. Při tý svý zabedněnosti si nemohl všimnout, že mu jeho milovaný Fin pokukuje po někom jiným. O tom silně pochybuju.

Třeba je to jen chvilková záležitost, která s odjezdem domů skončí. A třeba taky ne. Sice teď Adama opravdu nesnáším za tu jeho tupost, ale znovu zlomený srdce bych mu nepřál. Nechci, aby byl kvůli Saulimu zase nešťastnej.