Pláží se ozvalo zařinčení kovu o skálu. Sand Wraith otevřel oči a zavrčel. Vyskočil na nohy a stále vrčel. Všimla jsem si, že jedno křídlo měl složené k tělu a celé od krve. Dokonce jsem si všimla i své dýky. Wraith po mně chňapl a já jen tak tak uhnula. "Kliiid..." Zašeptala jsem a dívala se mu do očí. "Podívej..." Mluvila jsem k němu konejšivým hlasem. Dýku, kterou jsem měla v ruce, jsme odhodila. "Vidíš? Nechci ti ublížit..." Usmála jsem se mile. Wraith na mě nedůvěřivě hleděl. Pomalu jsem šla k jeho křídlu. Sand Wraith po mně opět chňapl. Uskočila jsem až k jeho křídlu. "Pomůžu ti." Usmála jsem se a něžně pohladila jeho křídlo. Wraith vrčel, ale nechal mě. Očividně ho můj dotek uklidňoval. Usmála jsem se ještě víc a vytáhla jsem dýku z jeho ramene. Wraith bolestně zařval a odskočil ode mě. Nepřátelsky se na mě podíval a pokusil se vzletět. Opět bolestně zařval a klesl k zemi. Jen jsem ho soucitně sledovala. Když se na mě ohlédl a zle zavrčel, rozhodla jsem se odejít. Věděla jsem, že kdybych zůstala, Wraith by mě zabil. Rozhodla jsem se, že za ním půjdu podívat další den.
Vylezla jsem po žebříku nahoru a kulhavě se rozběhla zpátky do vesnice. slunce už zapadalo a nad Tersou se začínaly objevovat hvězdy. Doma jsem se dozvěděla, že zkouška byla odložena na další den. Věděla jsem, že tam pro Akiho musím být. Chtěla jsem ale před zkouškou ještě navštívit Sand Wraitha. Zkontrolovat ho. A zkusit ho nakrmit, v písku moc jídla určitě nesehnal a mě to bylo líto.
Další kapitolka je zde! Snad jste si ji užili tak jako já :3
ČTEŠ
Dračí Válečnice
FanfictionSigrid je obyčejná vikingská dívka z ostrova Tersy. Ostrov je téměř ráj, jen je tam problém se škůdci. Trápí je tam draci! Sigrid, dcera kováře se zcela určenou budoucností, se rozhodne, že změní svůj osud a ukáže všem, že v ní je víc než v komkoliv...
