Let me go, Malfoy!

Day three

A je tu další den. V noci jsem se párkrát přistihla, jak myslím na tu scénku s Dracem.

Začínám si připadat opravdu trochu posedlá. No...trochu víc. Dobře! Hodně moc posedlá. Ale tak se na něj podívejte. Neříkejte že byste do něj nešly.

Draco by mohl mít jakoukoliv holku z Bradavic, kdyby chtěl. Problém je v tom, že žádnou nechce. A já nejsem žádná vyjímka. Boužel...

Jako malou se mě ale Draco zeptal, jestli budu jeho holka. Řekla jsem mu, že jsme moc malí a ať se mě zeptá, až nám bude šestnáct. No...teď nám je šestnáct, já jsem do něj bezradně zamilovaná a on o mě pomalu nezavadí ani pohledem. Byla jsem fakt blbé dítě... Kdybych řekla : ,,Ano, Dráčku, budu tvoje holka a ano, taky tě moc miluju." mohla jsem s ním chodit.

Fajn, asi by nám to nevydrželo až do teď, ale určitě by něco bylo jinak. Byli by jsme třeba aspoň přátelé, nebo tak něco.

Ale co bylo, to bylo. Musím se soustředit na přítomnost a-

,,Slečno Emersonová, dáváte pozor?" vyrušil mě z myšlenek chladný hlas profesora Snapa.
A sakra...

,,J-Já ano...dávám pozor." vykoktám nervózně. Snape nedůvěřivě nadzvedne obočí. ,,Neříkejte. A co tedy děláme za lektvar?" založí si ruce na prsou. Nee prosím, ať mě nezkouší.

Rychle pohledem přejedu po třídě, v naději, že zjistím o jaký lektvar se jedná. Nikde nic. Nervózně Snapovi pohlédnu do očí, ale během okamžiku zase pohled odvrátím, protože jeho oči jsou snad ještě děsivější, než on sám.

,,Já čekám, slečno Emersonová. Co děláme za lektvar?" pronese s důrazem a o pár kroků ke mě přistoupí. Nejistě polknu a plácnu první co mě napadne. ,,Ehm...veritasérum?" Podle Snapovu výrazu i hned poznám, že je to špatně. Kruci...

Snape se otočí na patě a vydá se zpátky ke své katedře. Jeho černý plášť ho věrně následuje. ,,Odebírám Nebelvíru 5 bodů, za nepozornost." probodne mě pohledem.

Teď se, ale už naštvu. ,,Co?! To nemůžete!" vykřiknu naštvaně, přičemž se na mě všichni ohromeně podívají. Jak moji spolužáci z Nebelvíru, tak studenti ze Zmijozelu, včetně Draca Malfoye.

Snape se na mě rozzuřeně obrátí. ,,Odebírám Nebelvíru dalších 5 bodů za drzost." oznámí hrdě. Ugh...štve mě, jak rád tomu Nebelvíru škodí.

Neudržím se a tak na Snapa opět vykřiknu. ,,Za drzost?! Já nejsem drzá." Snape ke mně pomalými kroky přejde, vyhrne si rukávy a dlaněmi se opře o mou lavici. ,,Můžu vám odebírat body do nekonečna, slečno Emersonová. Vaše drzost by dokázala Nebelvír připravit o všechny body. " zabručí potěšeně.

Už se chystám něco namítnout, ale přeruší mě slova Zmijozelského prince. ,,A to, že o drzosti toho ví Lynn hodně." uchechtne se. Rychle po něm střelím pohledem. Naše oči se setkají. ,,Že jo, Lynn." nadzvedne obočí a propálí mě pohledem. Jeho bouřkové oči mě donutí si vzpomenout na včerejšek a jeho dech těsně vedle mého.

,,Takže jak to bude slečno, Emersonová?" vytrhne mě ze vzpomínek pronikavý hlas Snapa. ,,Budete stále vaši kolej připravovat o body, nebo zmlknete? Na Vašem místě bych udělal to druhé." vítězně mu zacukají koutky. Ach jo... Naštvaně sjedu po židli a založím si ruce na prsou. ,,Fajn." procedím skrze zuby.