Let me go, Malfoy!

Day one

Všechno to začalo v tento den. Který ovšem začal jako každý jiný.

Ráno se probudím v Nebelvírské koleji, upravím se a rychlým krokem se vydám na snídani. Radši na snídaně chodím dřív, jelikož si jídlo vychutnávám a tím pádem mi každé jídlo zabere dvakrát více času než ostatním.

Jednou jsem kvůli tomu šla pozdě na Snapovu hodinu. Pamatuji si, že jsem tenkrát stepovala asi deset minut před učebnou a přemáhala se, jestli tam mám opravdu jít, nebo se na to vykašlat a jít na kolej. Nakonec jsem přece jen na hodinu lektvarů šla. A to, co Snape po mém pozdném příchodu na hodinu předvedl opravdu začít nechcete. Strhl Nebelvíru třicet bodů a k tomu jsem ještě dostala školní trest.

Vejdu do Velké síně a zamířím si to k Nebelvírskému stolu za Ginny. S Ginny jsme dobré kamarádky, je to strašně fajn holka. ,,Ahoj, Ginny." pokynu na ni hlavou, když si přisednu. ,,Dobré ráno, Lynn." zamumlá s plnou pusou. No jo, jaký bratr, taková sestra.

Rychlím pohledem přejedu stůl, abych si zmapovala, co dnes máme k snídani na výběr. Po dlouhém vybírání si nandám vajíčka se slaninou a k tomu dýňový džus. Spokojeně se pustím do jídla a přitom pozoruji studenty z ostatních kolejí. Nakonec můj zrak zavítá ke Zmijozelskému stolu. První, čeho si všimnu je blonďatá až skoro bílá čupřina.
Draco Malfoy. Kluk, do kterého jsem už od prvního ročníku zamilovaná.

Moji a Drocovo rodiče dříve byli přátelé, dokud moje matka nezemřela a otec se neuzavřel do sebe. Od té doby se přestali vídat. Nejvíce jsme na to doplatili já a Draco. Jako malí jsme si byli velmi blízcí. Draco do mě dokonce byl zamilovaný. Boužel po tom, co se naši rodiče přestali vídat, jsme se nevídali ani my.

Po dlouhých letech jsme se však setkali v Bradavicích. Měla jsem radost, že mám svého kamaráda zpátky, ale po chvíli jsem zjistila, že tomu tak úplně není. Draco si mě nevšímal. Nevím, jestli to pouze předstíral, nebo si na mě opravdu nevzpomínal.

Myslela jsem, že se přes naše přátelství a přes něj lehce přenesu, ale nebylo tomu tak. Čím více času jsem trávila v Bradavicích, tím více jsem se do něj zamilovávala. Nevím, proč mě tolik přitahoval zrovna ten arogantní blbeček ze Zmijozelu, ale bylo tomu tak a já s tím nic nemohla dělat.

Vedle Draca seděli rozvalený Crabbe s Goylem a cpali se vším, co na stole našli. A nakonec tam byla Pansy. Holka, kterou nesnáším tak, jako nikoho. Furt se na Draca lepí a dolejzá za ním. On sice nevypadá, že by si to dvakrát užíval, ale nikdy ji neodežene, což mě vždy trochu raní, i když vím, že Draco o mě stejně nemá zájem a i kdyby tady Pansy nebyla, tak se ke mě bude chovat pořád stejně.

Odvrátím pohled a začnu dojídat svou snídani. Nejspíš tu jsem už pěknou dobu, jelikož Ginny už odešla. Nijak mě to netrápí a tak se dál věnuji své snídani.

Velká síň se začne plnit studenty, kteří se snaží co nejrychleji nacpat jídlem a utíkat na hodinu. Většinou jsou to opozdilci co zaspali.

Když dojím svou snídani, zvednu se od stolu a svižným krokem se vydám pryč z Velké síně. Při chůzi na sobě ucítím něčí pohled. Periferně se podívám ke stolu Havraspáru a Nebelvíru, tam nic, tak se otočím na stůl Mrzimoru, také nic.

Jakmile koutkem oka pohlédnu ke Zmijozelskému stolu všimnu si blonďáka, který mě pečlivě pozoruje. I když bych si dál ráda užívala jeho pohled, musela jsem si ještě skočit pro učebnice do Nebelvírské věže a tak se vydám z Velké síně pryč.

Přiběhnu k obrazu Tlusté dámy a téměř na ní vykřiknu heslo. Jakmile mě s hudrováním pustí dovnitř, vběhnu do pokoje a popadnu učebnici lektvarů. Teprve teď mi dojde, že nemusím chvátat a mám ještě poměrně dost času. Proto se loudavým krokem vydám do učebny lektvarů.

Už jsem skoro v učebně, když z vedlejší chodby zaslechnu posměvačný hlas Draca. ,,Myslím, že by tady Potter potřeboval lekci, aby se naučil chovat k lepším lidem."

Potichu přicupitám blíže a zvědavě vykouknu zpoza rohu. Nečekaně tam byl Malfoy s Crabbem a Goylem, kteří se posmívali Harrymu. ,,Tvůj kamarád bych nechtěl být, Pottere. Bál bych se že chcípnu stejně jako tvoji rodiče." zasmál se Draco. Crabbe a Goyle jen přitrouble přikyvovali a smáli se.

Tohle mi však přišlo opravdu přehnané a asi jsem nebyla jediná. Harry zatnul ruce v pěst a snažil se na Malfoye nevyjet a tak jen v tichosti stál a čekal až ho nechají na pokoji. K tomu se zřejmě ale vůbec nechýlilo. ,,Copak, Pottere? Rodiče tě nenaučili mluvit? No jo, oni to vlastně ani nestihli." uchechtne se Draco zlomyslně.

Tak a tohle byla poslední kapka. Ať ho miluju nebo ne, na mé kamarády si vyskakovat nebude. ,,Drž hubu, Malfoy." křiknu, když vyjdu zpoza rohu. Všechny pohledy se stočí na mě a já se po několika letech setkám s těma bouřkovýma očima plnýma hněvu. ,,Co si to dovoluješ?!" vyprskne na mě jedovatě.

Jakoby mé city k němu opadly a já mu mohla vyčíst cokoliv na světě. ,,Slyšel jsi." zasyčím rozzuřeně.

Draco se naštvaně zamračí a vypadá, jako by se mě chystal zasypat hromadou nadávek. ,,Ty jedna malá-" ,,Promiň, začíná nám hodina." skočím mu do řeči, protože vážně na tohle nemám náladu. Chytnu Harryho za rukáv a odtáhnu ho do učebny. ,,Děkuju." špitne, když se usadíme do lavice. S úsměvem mu odpovím. ,,Nemáš zač."

Teprve teď mi došlo co se před chvílí stalo. Jestli jsem u Draca měla nějakou šanci předtím, teď jsem jí roztříštila na miliony kousíčků.