Let me go, Malfoy!

Day two

Další den jsem se Dracovi vyhýbala. Měla jsem za prvé tak trochu strach a za druhé bych se nejspíš nedokázala podívat do těch bouřkových očí.

Jelikož jsem Draca dneska vůbec nepotkala, měla jsem za to, že jsem ve vyhýbaní dobrá. To jsem boužel nevěděla co přijde.

-

Hned po snídani se vydám na hodinu přeměňování, kterou máme společně s Havraspárem. Abych řekla pravdu, tak lidi z Havraspáru moc nemusím. Jediný člověk, kterého tak nějak snesu je Lenka. Líbí se mi jak je cáklá a je jí jedno co si o ní lidi myslí. Také je moc milá, ve třetím ročníku mi pomáhala s úkolem na přeměňování, tak jsme se vlastně seznámily.

-

,,Nazdar, Lenko." s úsměvem sebou kecnu do lavice, kde už sedí Lenka. S rozzářeným obličejem se na mě otočí a obdaří mě jedním z jejích roztomilých úsměvů. ,,Ahoj, Lynn." pronese svým, jemným, tichým hláskem, který byste snadno přeslechli.

Po chvíli vešla do třídy profesorka McGonagallová. Mám ji docela ráda, je to jedna z mých nejoblíbenějších profesorek. Nejradši jsem však měla Lupina, který nás učil pouze ve třetím ročníku, ale i tak jsem si z jeho hodin odnesla víc, než z jakékoliv jiné.

,,Takže, studenti. Připravte si své hůlky." rozezněl se učebnou hlas McGonagallové.

Celou hodinu jsem si poctivě dělala poznámky a odpovídala na otázky, čímž jsem Nebelvíru získala body. Plus jsem se naučila nové kouzlo, které by se někdy mohlo hodit.

Jakmile hodina skončila, všichni studenti nadšeně vyběhli z učebny. Jen nad tím protočím oči, seberu si své věci a také se vydám z učebny pryč. Další hodinu máme jasnovidectví s Mrzimorem, takže zamířím asi tam.

No, zamířím jo, ale dojdu? To ne. Neušla jsem ani dvacet metrů a někdo mě za rukáv hábitu zatáhl do menší chodbičky, kam nebylo vidět. Upřímně jsem ani nevěděla, že tu je.

Osoba, která mě sem zatáhla mě přitlačí na zeď za mnou a své tělo namáčkne na to mé. Aniž bych zjistila kdo to je, rychle se ho od sebe snažím odstrčit. Neúspěšně. Chytne mě za zápěstí a ruce mi přitlačí na zeď vedle hlavy. Teprve teď mám možnost pohlédnout do chladně šedých očí, ve kterých se odráží hněv.

Přeběhl mi mráz po zádech. A i když jsem o téhle chvíli snila spoustu let, snažila jsem se ze sevření vyprostit a utéct. ,,Ani to nezkoušej, holčičko." zašeptal bez emocí a jeho stisk ještě zesílil. Draco si zjevně mou bezmoc užíval, jelikož i přesto, že byl naštvaný mu zacukaly koutky.

,,Včera jsi si dovolila hodně, nemyslíš?" procedí skrze zuby rozzuřeně. Nervózně polknu, protože netuším co od Draca čekat. Promluvil na mě poprvé po několika letech. ,,Jsi zlobivá holka, Lynn." povzdechne si frustrovaně.

Kdybych řekla, že mi celé to jeho chování nebylo příjemné, lhala bych. Přímo jsem se nad touhle situací rozplývala, což jsem ovšem nemohla dát najevo.

,,Co po mě chceš, Draco?" špitnu nervózně. Draco se uchechtne a své tělo natiskne ještě více na to moje. Pustí mé zápěstí a jednou rukou mě chytne za obličej. ,,Nepleť se mi do cesty, Lynn. Nebo to dopadne špatně a to ani jeden z nás nechce. Byla by tvé pěkné tvářičky škoda." šibalsky mu zajiskří v očích.

Krev mi ztuhne v žilách a v krku mi uvízne knedlík tak velký, že nejsem schopná odpovědi. Proč tohle dělá? A co myslí tím ,dopadne to špatně'?

Draco se přiblíží k mému obličeji a své chladné oči zabodne do těch mých. ,,Co si pamatuju, byla jsi hodná holka, tak proč teď zlobíš?" V tichosti stojím jak kámen, neschopná slova. Zároveň si tento okamžik užívám a doufám, že nikdy neskončí.

Jakmile mu dojde, že mé odpovědi se nejspíš nedočká, ujme se slova on. ,,Ať už se to neopakuje." řekne s důrazem. Palcem mi jemně přejede po rtech a než se naději odkráčí pryč.

Co se to sakra stalo?! Mám chuť ječet, křičet, tančit, prostě všechno. Sice mi celou dobu běhal mráz po zádech, to neříkám, že ne, ale vynahradil to ten příjemný a spokojený pocit v žaludku.

Asi budu muset zlobit častěji...