30 dní s Ereri ✔️(spisovatelská výzva)

Den #4.

Popište své vůbec nejoblíbenější jídlo tak, aby ostatním připadalo jako největší kulinářská lahůdka...

Slova – komedie, utěrka

(Ich-forma: Levi)

Dnešní narozeniny jsem chtěl strávit sám s knihou. Marně jsem doufal, že na to všichni zapomněli, ale to by na recepci nesměla sedět Hanji. Trávím s ní a s celým personálem hotelu každé narozeniny a jsem také na každé pozván. A mám dojem, že už mě tu berou jako maskota.

Sasha a Annie po zaklepání vtrhly do pokoje a přes moje námitky a vzpírání mě jednoduše posadily na prázdný uklízecí vozík a než jsem se vzpamatoval, už jsme sjížděli výtahem do restaurace. Měl jsem chvíli pocit, že jsem se ocitl ve špatné komedii. Jediné mé štěstí bylo, že jsem se ještě nestihl převléct do vytahaných tepláků, a tak jsem vyšel z výtahu sice mírně pokrčený a rozcuchaný, ale v obleku, ve kterém chodím do práce.

Stůl byl připravený jako pro delegaci Afrického krále. Věděl jsem, že není úniku, ale i tak jsem svou tvář zanechal v otráveném módu, aby všichni věděli, že s tímto nesouhlasím a že mě unesli z mého království, které se nachází v druhém patře.

Bylo mi však jasné, že z těchto lidí už nikoho neoblafnu a zvlášť když přede mě kuchař postavil talíř s mým oblíbeným jídlem – Losos na bylinkovém másle se šťouchanými brambory a jako předkrm melone Cantaloupe con Prosciutto dolce. Tušil jsem, že jako desert mě čeká fantastické Tiramisu. Miluji italskou kuchyni a oni to dobře ví.

Hanji mi rozložila na klíně utěrku a s přáním dobré chuti všichni ustoupili a civěli na mě. Sjel jsem je ledovým pohledem, protočil oči a pokynul ke stolu. Pochopili rychle.

A v té chvíli jsem si mohl začít plně vychutnávat svou oblíbenou krmi.

Růžové kousky zaklíněné do sebe se pod mou vidličkou rozpadaly a nořily se do bylinek, odkud jsem je s chutí vkládal do úst, kde mé chuťové pohárky jásaly nad neskutečnou chutí, která se na jazyku  rozprostřela.

Většinou mi bylo jedno, co jím, ale tohle je mořská fantazie, okořeněná dokonalou chutí bylin, které i z prostých brambor udělaly pochutinu hodnou krále. Kuchaři po mně očkem pokukovali a jen z mého blaženého výrazu věděli, že nepochybili a vytvořili pro mě, spolu s ostatními, ty nejkrásnější narozeniny.

Ale i přesto, že jsem byl zaměstnán slastnými útoky na mé chuťové pohárky i přítomnými kamarády, pořád se mi do mysli vkrádaly zelené oči mého společníka z autobusu. Věřím, že i on by si pochutnal, přestože jeho jazyk bude zcela jistě mnohem náročnější než ten můj. Přistihl jsem se také, že toužím po tom, aby zde seděl s námi a slavil mé narozeniny...