30 dní s Ereri ✔️(spisovatelská výzva)

Den #21.

V 6.48 pan Klokočník zjistil, že mu došlo kafe. – dokončete příběh dle libosti

Slova – zpěvák, hák

(Ich-forma: Levi/ berme, že je to odpoledne a pana Klokočníka, změníme na pana Ackermana)

„No to snad není pravda, vždyť jsem to kafe kupoval před týdnem! Jak mi mohlo dojít?" zaláteřil jsem, nešťastně hledíc do prázdné plechovky, kde obvykle bývá velká zásoba mé životodárné drogy. „Nebo už je to čtrnáct dní?" mluvil jsem si pro sebe, ostatně jako častokrát jindy. Kolikrát jsem si říkal, že bych si měl pořídit alespoň kočku, abych svá moudra nevykládal do bílé hotelové zdi. Nejsem si však jist, jestli by mi to bylo dovoleno. Žiju tady sice už hezkou řádku měsíců a personál mě bere jako maskota, ale kočku by mi zcela jistě zatrhli. A je to vlastně jedno, stejně by kočička byla celé dny sama, a to bych žádnému zvířátku nepřál, sám vím, jak je mnohdy samota sžíravá. Někdy je to bylo fajn, ale když je to často a dlouho už je to moc i na mě.

V podstatě se nic neděje, mohl bych seběhnout pár schodů a dát si kávu v hotelovém baru, ale dnes je tam slečna Hanji, a i když ji mám opravdu rád, někdy na její věčné kdákání nemám náladu. Jako dnes...

Chtěl bych si zkrátka na terase hotelového pokoje dát kávu a přemýšlet, jak Erena zbavit té příšerné semetriky Mikasy. Mám jeden plán, ale ten použiju až všechno ostatní selže. Jenže, ať jsem přemýšlel, jak přemýšlel, zjistil jsem, že jinou možnost, než vydírání není možné, ač je mi to hrubě proti srsti. Jenže teď už nejde jen o Erena, nyní už jsem v tom namočený i já, a to až po uši.

Takže na to musím jít tvrdě, do svatby zbývá sotva čtvrt roku.

Věděl jsem, kam Mikasa často chodí se svými kamarádkami a nezbývá než doufat, že v oné kavárně bude i dnes.

Moje předpoklady se potvrdily a ona seděla vysmátá s dalšími barbínami u jejich obvyklého stolu.

„Mohu vás požádat, na slovíčko?" přišel jsem k jejich stolu a zářivě se usmál. Věděl jsem, že mám jisté charisma, i když jsem vstoupil do kavárny v podstatě v domácích oblečení. Nebyl jsem si však jist, že to na dámu Mikasina kalibru zabere. Bál jsem se však zbytečně.

„Ale jistě," zašvitořila a už se hnala za mnou k baru, kde čekala, že jí koupím drahého panáka a budu s ní flirtovat. To jsem však rozhodně neměl v úmyslu. Jsem gay, snad ani s ženami flirtovat neumím a rozhodně se to v mém věku ani učit nechci. Přirozený šarm na to, abych zblbnul holku, když je to potřeba, stačí.

Panáka jsem jí ale koupil, bude ho potřebovat po tom, co na ní vytáhnu.

„Jmenuji se Levi Ackerman a mám na vás jednu prosbu," zadíval jsem se do jejích očí, na nichž jsem poznal, že už má něco vypito. Pozvedl obočí mírným překvapením, ještě nebylo ani osm a ta holka už měla notně upito. Tohle tedy zcela jistě není vhodná partnerka pro precizního a téměř abstinujícího Erena. Když jsem odmyslel skutečnost, že jediný vhodný kandidát, který může Erena dovést do chomoutu jsem pouze já sám. Pravda, tyhle city mi mírně komplikují situaci, ale jsem profík, dokážu mít čistou hlavu, i když jsem zamilovaný do posledního konečku nervů.

„Jen mluv, cukroušku!" mírně se zapotácela na barovce a začala se opile smát.

‚Však tebe ten smích brzy přejde,' pomyslel si a vytáhl z kožené pracovní tašky neprůhlednou složku.

„Chtěl bych vás pořádat, abyste zrušila svatbu s pane Jaegerem, nic po něm nevyžadovala, nijak se nemstila a novinářům řekla přesně to, co vám za malou chvíli nadiktuji," ledový pohled mých očí ignorovala a začala se opět hystericky smát.

„Ty jsi magor, ne? A proč bych to jako měla dělat?" zalykala se smíchy.

„Třeba proto, aby tohle nikdy nespatřilo světlo světa," pootevřel jsem složku, kde na Mikasu vykoukly hodně kompromitující fotografie.

Zbledla a po smíchu najednou nebylo ani památky.

„Kdes to vzal? Tohle... tohle je fotomontáž a ty jsi odporný zvrhlík!"

Zpěvák z jukeboxu začal zpívat mou oblíbenou píseň a měl jsem chuť si s ním začít prozpěvovat jen proto, jakou dětinskou radost z jejího zděšeného výrazu jsem měl.

„Není, a ty to víš. Proč Erena tak trápíš? Máš ho úplně na háku, nestojíš o něj a na své radovánky máš peněz dost, tak o co jde? Pustíš ho k vodě, novinářům nakecáš, že to nevyšlo a zmizíš mu ze života. Pak už nikdy neuvidíš ani mě, ani tyhle umělecké fotografie. Mimochodem tady, jak se válíš skoro nahá na špinavé cestě ti to vážně sluší, tahle přesně vystihuje tvůj charakter," vytáhl jsem zespodu svůj největší trumf. Erwin odvedl skvělou práci!

Ona zbledla ještě více a já měl pocit, že snad i dýchat přestala.