30 dní s Ereri ✔️(spisovatelská výzva)

Den #14

Napište smyšlený příběh, ve kterém se objeví znění poslední SMS, kterou máte ve svém mobilu.     (Mami, už jsem doma)

Slova – víno, sleva

(Ich-forma: Levi)

„Ano, mami, už jsem doma!" zavrčel jsem do telefonu, na kterém jsem našel zmeškaný hovor od matky.

„To jsem ráda, zlatíčko, konečně sis našel nějaký podnájem, to je dobře..." cvrlikala.

„Nenašel, jsem stále na hotelu, ale jsem tu teď doma. Copak nevíš, že člověk je doma tam, kde se mu telefon připojí automaticky k wifi, kde si můžeš nechat dveře od záchodu otevřené, kde můžeš chodit nahý a tam, kde si pověsíš klobouk na hřebík a nazuješ pohodlné papuče? A tohle všechno tenhle můj kamrlík u Zlatého berana splňuje. Jsem tu spokojený..."

„Tohle nikdy nepochopím... jsi tam už celé měsíce. Neměl by to ten tvůj šéf levnější, kdyby ti pronajal nějakou slušnou garsonku?"

„To rozhodně měl, ale on netušil, že se tahle situace potáhne tak dlouho. Kromě toho neumím vařit, pamatuješ? Takže pro mě je pohodlnější, ráno sjet výtahem do restaurace a pořádně se nasnídat, a to nemluvím o večeři. Myslím, že nemá cenu zapírat, že oběd většinou odbydu, a tak se alespoň chci pořádně navečeřet..."

„Dobrá, jak myslíš, pokud jsi spokojený, nebudu ti nic vyčítat. A teď mi pověz, už máš nějaké děvče?" nedala se odbýt matka a evidentně měla spoustu času si povídat. Ostatně jako vždycky.

„Nemám žádné děvče, mami! A ani nikdy mít nebudu!" jsem nervózní z těch jejích otázek a možná nastal čas, abych se jí přiznal.

„Ale nevykládej mi tu nesmysly, proč by sis neměl najít děvče? Vždyť jsi pohledný, mladý muž..."

„Mami, jsem na kluky..."

Telefon netradičně ztichnul a já viděl před sebou matku, kterak zamrkala překvapením. Ne moc často se mi podaří ji umlčet, ale s tímto sdělením jsem to čekal.

„Jak jako na kluky?" zašeptala a v hlase bylo slyšet překvapení, ale i výhružka. Kdyby stála přede mnou, určitě by mě probodla pohledem. Tuhle skvělou schopnost jsem zdědil po ní. Naše oči barvy polárního ledovce, nám v této dovednosti poměrně dobře napomáhají.

„Jsem gay!"

„Gay, aha... a proč jsi mi to neřekl dřív?"

„Nevím. Moc ses neptala, tak jsem tě nechtěl rozrušovat..."

„A to mi teď říkáš s takovým klidem? Ještě, že jsem si dneska koupila víno. Bylo ve slevě, tak jsem si říkala, že ho koupím pro strýčka příhodu, ale myslím, že se bude dneska hodit!"

„Mami, hlavně se neopij, vždyť se nic neděje!"

„Děje! Já jsem chtěla vnoučata!"

„Ale mami..."

„Dobře synku, já už se s tím nějak smířím, ale ty se odstěhuj z toho hotelu a začni normálně žít, vždyť to není normální. To si ty kluky vodíš na hotel? Vždyť to zní, jako bys je chtěl jen na jednu noc..."

„Nikoho si tu nevodím, nemám na vztah čas!"

„Tak třeba někdo v práci. Jednou jsem tam byla, pracuje tam moc hezkých a pohledných chlapců, třeba je někdo z nich jako ty..."

Chytil jsem se za hlavu a chtěl telefon, do něhož matka něco neustále hučela, vyhodit z okna.

„Mami, já už musím jít, mám ještě práci, zase se ozvu, zatím se měj a pozdravuj tátu, pa."

Rychle jsem se rozloučil, protože máma by do mě hustila klidně do půlnoci a já už chtěl mít klid. Musím se tam však v nejbližší době stavit...