Co se škádlívá, rádo se mívá (ff-LOTR) DOKONČENO

Válka v Helmově žlebu 2

Skuruti vystřelovali nějaké obrovské šipky na lanech, co se zachytily o hradby. A taky přidělávali další žebříky plné skřetů.

,,Gimli, Aragorne, pryč od tam tud!" Přikázal král, a já zase nic.

,,Aragorne!" Křikl ná nás - tedy spíš ně - Legolas z hradby a hodil lano. Aragorn chytil Gimliho a sám se chytil lana. Legolas je začal vytahovat nahoru, když si Aragorn na něco vzpomněl.

,,Lumiel!" No to brzo.

,,Já to zvládnu, vy buďte tam." Střílela jsem znovu ohnivé koule a na dalších pět sekund byl klid, než se dokutaleli další skřeti.

,,Ustupte! Zpátky!" Slyšela jsem někoho volat. Tak to určitě, to tak teď ustoupím.

,,Je suis Lumiel, la fille de Shadow!
Je suis Naira et j'ai un cœur fougueux!
Je n'abandonnerai jamais sans un vrai combat, souvenez-vous de ça!
Je fais une malédiction à tous les gobelins qui peuvent se permettre d'utiliser une arme contre nous dans cette guerre!"

{Já jsem Lumiel, dcera stínu!
Já jsem Naira a mám ohnivé srdce!
Nikdy se nevzdám bez pořádného boje, to si pamatujte!
Sesílám prokletí na všechny skřety, co si dovolí v teto válce použít na nás nějakou zbraň!}

A

pak jsem klesla na kolena. Bylo to to nejhorší, co se mohlo stát.
Viděla jsem před sebou skuruta, napřahoval se k smrtícím úderu. Nakonec skončím, jako Boromir, zabitá ubohým skurutem.

,,Lumiel!" Slyšela jsem něčí hlas v dálce, ale neměla jsem sílu se otočit. Celý svět se zpomalil, viděla jsem, jak se k mně blíží kopí toho skřeta. Když v tom ho zasáhl něčí šíp. Přistoupil ke mně další skřet, tak takhle to končí, vystřídá se několik vrahů, než tě trefí?
Najednou mě někdo chytil kolem pasu, přitáhl k sobě a už jsme se dostávali do vzduchu.

Z ničeho nic jsem ucítila, jak se příroda dává do pohybu. Prudce jsem sebou cukla a rychle si sedla. Ležela jsem na nějakém lůžku a kolem mě byli shromáždění všichni, Aragorn, Legolas i Gimli s Théodenem.

,,Enti jdou do války."

,,Cože?" Nechápal Gimli.

,,To není možné. To se nestalo už hrozně moc let." Divil se Legolas. Za mě je "hrozně moc" málo.

,,Cítím to, ještě má cenu bojovat! Ještě můžeme přežít!" Rychle jsem se zvedla a zase, jako vždy, zakolísala a řítila se na zem.
Legolas, jako vždy, mě zase chytil a usmál se.

,,Jako vždy, díky elfíku."

,,Jako vždy, nemáš zač, divný tvore, když nejsi elf, tak co jsi?"

,,Teď není čas."

,,Je po všem." Řekl Théoden.

,,Říkal jsi, že pevnost nepadne, dokud jí tví muži brání, stále jí brání, umírají při její obraně. Není cesta, kudy by se ženy a děti mohli dostat z jeskyní?" Král neodpovídal.
,,Není tu cesta ?!" Aragorn vypadal velmi naštvaně, no co, je to jejich diskuze.

,,Jedná cesta je, vede do hor. Daleko nedojdou, skurutů je mnoho." Řekl nějaký ten voják.

,,Pošlete ženám a..." dál jsem to neslyšela, protože jsem se zrovna dostala k bráně a snažila se udržet Skuruty, co nejdéle za ní.
Další, co jsem slyšela bylo až asi za pár minut.

Najednou zatroubil rohanský roh. Znamenalo to poslední výjezd do války. Seděli jsme na koních a vyjížděli ke skřetům. Bum jeden skřet, bum druhý.