Osud Smrti.

Konec ticha

Bylo klasické pondělní ráno, seděla jsem u velkého mramorovaného stolu, v rodinném sídle a vychutnávala jsem si křupavé topinky s míchanými vejci.

Bylo to stejně tiché a prázdné jako obvykle. Moji rodiče byli mocní kouzelníci a povinnosti měli vždy přednost před jejich jedinou dcerou.
 
"Přijedou dnes?" zeptala jsem se se zájmem služebné co vešla do jídelny. "Promiňte slečno, ale vaši rodiče -" snažila se mi soucitně vysvětlit služebná než jsem ji přerušila a doplnila za ní větu, kterou jsem dobře znala "jsou velmi zaměstnání lidé, mají důležité věci, které musí zařídit."

Prohlásila jsem bez emocí. Byli pryč už měsíce, ani jsem nečekala že je najdu u večeře. Čím jsem byla starší tím jejich cesty trvaly déle." Mrzí mě to slečno, rodiče na vás nezapomněli, dnes dorazila sova vašeho otce." Dodala s úsměvem služebná.
Zvedla jsem se zájmem obočí a vzala si do ruky dopis. Opravdu byl od otce, zapečetěný rodinným znakem.
Rozlomila jsem pečeť a začala číst.

" Naše nejdražší Liliano, vím že jsme pryč dlouho a zřejmě ani společně neoslavíme tvé  Narozeniny. Oba nás to opravdu mrzí, doufáme že to pochopíš. S tvojí matkou jsme se také rozhodli že bys měla poznat jiné kouzelníky svého věku a ředitel kouzelnické školy tě rád přijme. Díky domácímu vyučování jsi nic nezameškala a půjdeš do ročníku se stejně starými kouzelníky. Chceme aby sis užívala kouzelnický život a nebyla zavřená v sídle, budeš potřebovat věci na vyučování a rodinné peníze jsou ti k dispozici, Daisy se o tebe postará. Milujeme tě a držíme ti palce.
Táta s Mámou. "

Po dočtení dopisu jsem si nebyla jistá jak se mám cítit. Byla jsem tu sama se služebnictvem a domácími učiteli a najednou jsem měla jít mezi jiné kouzelníky, rodiče nestihnou moje narozeniny. Byla jsem zvědavá a zklamaná zároveň.
"Dáte si šálek čaje má drahá?" zeptala se mě Daisy.
Daisy byla úžasná čarodějka, domácí učitelka a dokonce byla moje chůva když jsem byla mladší. Zmateně jsem přikývla. Daisy mi nalila teplý zelený čaj a jakmile si všimla mých smíšených pocitů začala mě uklidňovat.
" Drahoušku, s výběrem věcí ti samozřejmě pomůžu a můžeš mi kdykoliv poslat sovu a samozřejmě odpovím na všechny tvé otázky." Vděčně jsem se na ni podívala.
"Jsi úžasná Daisy. Ale nějak nevím kde začít."
"No, Inu" začala Daisy." tvá škola se jmenuje Bradavice,  žáci se tam dělí do 4 základních kolejí Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel." než stačila pokračovat vyhrkla jsem.
" V které koleji si byla ty a moji rodiče?" Daisy se zasmála, bylo vidět že ji moje otázka potěšila. "Já byla Havraspár" řekla hrdě. " a tvoji rodiče, co si dobře vzpomínám, tak tvoje maminka byla Havraspár a táta Zmijozel." pousmála se při pohledu na mě jak jsem přemýšlela kam mě asi zařadí.
Daisy mi o bradavicích vyprávěla celý den a já se nemohla nabažit věcí co mi vyprávěla.