Osud Smrti.

Malfoy Manor

Bylo kolem šesté hodiny večer když jsem spolu s Dracem dorazila k velké černé, kovové bráně se známkami gotiky. Bráně Malfoy Manoru. 

Brána se otevřela a my vešli na dlážděnou cestu která vedla až k sídlu. Kolem cesty byli vysazené jabloně a za nimi byli vidět rozlehlé pozemky s růžemi a s malými bludišti ze živého plotu. Vedle bílých mramorových schodů z každé strany stala detailně propracovaná socha hada. 
"Vítejte zpět pane." Pozdravil Draca sluha u dveří a pak se s úsměvem podíval na mě. "Vidim že jste sebou letos přivedl nádherný  doprovod" Draco mi dal ruku kolem ramen a pousmál  se na mě.
Jejich panství bylo obrovské a zdobením místnosti a sálů předčilo naše sídlo. "Pojď, hodíme věci do pokojů a pak půjdeme pozdravit matku." Draco vzal moje věci a já ho následovala po schodech nahoru. Bylo tu tolik dveří, Draco se mi snažil vysvětlit kde co najdu a do kterých dveří bych neměla chodit abych se nedostala do konfliktu s jeho otcem. Až konečně otevřel dveře k mému pokoji, nemohla jsem uvěřit jak moc byl nádherný. Postel s nebesy, příjemný vysoký koberec a černé skříně se stříbrným zdobením. "Samozřejmě kdyby jsi cokoliv potřebovala budu vedle." Pohladil mě Draco po tváři. "Do skříně jsem ti nechal dát malé překvapení, tak se převlékni a sejdeme se za deset minut na chodbě." Jen co Draco zavřel dveře došla jsem ke skříni. Prsty jsem jemně přejela stříbrnou, zdobenou kliku od skříně a otevřela ji. Ve skříni čekali černé polodlouhé šaty  s narašenými, průhlednými rukávy. V životě jsem tak nádherné šaty neměla. Oblékla jsem si je, vlasy si rozpustila z copu. Vyšla jsem z pokoje a Draco už tam čekal připravený v obleku a koukal na mě s úžasem v očích. "Ten náhrdelník ti k těm šatům ladí dokonale. Už ti chybí jen jedna věc." Draco vytáhl krabičku a sundal z ní víko. Uvnitř krabičky byli dvě malé náušnice ve tvaru bílých růží. Draco mi odhrnul vlasy, nasadil mi náušnice  a dal mi jemný polibek na krk. " Teď už je moje princezna perfektní,  snad to na tebe není moc. Rodiče si jen potrpí na nějakou společenskou etiku."
"Neboj, znám to moc dobře." Pousmála jsem se, Draco mě chytl za ruku a šli jsme spolu dolů do jídelny.

"Draco!" Zvolala Dracova matka a ozvala ho. Dracův otec ovšem měl větší zájem o mě než o to že se jeho syn vrátil. Neříkal nic, jen mě tiše pozoroval. "Ty musíš být ta slečna o které Draco tolik mluvil, já jsem Narcisa, dracova matka." Narcisa mě chytla za ruku a usmívala se. Bylo vidět že jsem Narcise sympatická a že je opravdu ráda že mě Draco přivedl. "Otče.." začal větu Draco ale jeho otec mávl rukou aby ho zastavil. "Liliana Noxová, nový zázrak v Bradavicích o který se zajímá i samotné ministerstvo kouzel. Mám pravdu maličká?" Z hlasu jeho otce jsem cítila silný odstup a nechtěla jsem znít nijak povýšeně či nevychovaně. "Ano pane." Řekla jsem klidným hlasem a hlavou jsem se jemně uklonila. "Tak aspoň že je to někdo čistokrevný." Draco při větě svého otce protočil oči v sloup. "Luciusi! Je to nádherná mladá dáma. Přestaň se chovat tak hrubě." Napomenula Luciuse podrážděným tónem Narcisa a usmála se na mě.

Všichni jsme zasedli k černému, dřevěnému stolu a služebnictvo servírovalo večeři. Bylo příjemné zasednout u stolu s celou rodinou, byla to věc která mi doma chyběla nejvíc. Ani během večeře ze mě Lucius nespouštěl oči. Narcisa nadšeně vyprávěla o Dracově dětství, Draco protáčel oči a hladil mi rukou nohu. Byl to příjemný rodinný moment, byla jsem ráda že jsem byla jeho součástí. "Půjdeme si už lehnout." řekl z ničeho nic Draco a zvedl se a lehce na mě kývl. Narcisa jemně přikývla a já se začala pomalu zvedat také. "Musíme si promluvit než půjdeš spát Draco. Je to důležité." odsekl chladně Lucius. Draco přikývl a naznačil mi ať jdu napřed.

Šla jsem dlouhou chodbou do svého pokoje, kochala jsem se obrazy na stěnách. Vše mi připomínalo domov, zastesklo se mi po rodičích Doufám že jsou v pořádku povzdechla jsem si. Došla jsem do svého pokoje, svlékla si šaty a převlékla si do velkého zeleného trička a lehla si pod deku. Hlavou se mi honili myšlenky o Dracovi, Narcise i proč ze mě Lucius nespouštěl pohled. Z ničeho nic jsem slyšela prásknutí dveří ve vedlejší místnosti. Za chvíli jsem uslyšela kroky a vrznutí dveří. Položila jsem si ucho na zeď která stála mezi mým a Dracovým pokojem.

"Neříkej mi že ti tak přirostla k srdci jedna malá holka." řekl chladně Lucius. "Co když jo ?! Co když ji opravdu miluju! Celý život dělám to co mi říkáš! Co ti na ní tak vadí!" vyštěkl Draco a pak se ozvala facka. Zatajil se mi dech. Chtěla jsem vyběhnout a postavit se mezi ně. "Uvědom si s kým mluvíš Draco! Jsi akorát ostuda mého rodu! Snad se jednoho dne dočkám dne kdy budeš užitečný." křičel na něj Lucius. Po tváři mi v tichosti začala stékat slza a rukou jsem si překryla pusu aby nebylo slyšet že je poslouchám. Mrzelo mě že tohle všechno musí Draco poslouchat jen protože jsem přijela. "Otče ale ona je speciální. Její síla a magie je úžasná." řekl roztřeseným hlasem Draco. Ztuhla jsem šokem. Draco byl jediný kdo věděl pravdu o mojí síle a právě o ní mluvil se svým otcem i když mi slíbil že to nikdy nikomu neřekne. "To že je ve škole lepší než ty neznamená  že je speciální, kdyby stála za to pán zla už se o ní zajímá už dlouho. Měl bys od ní dát ruce pryč. Je to pro tebe zbytečné rozptylování." s touto větou Lucius ukončil rozhovor a odešel. Sesunula jsem se podél zdi na zem, je tu opravdu možnost že Draca zajímá jen moje magie ? Že já jako taková ho vůbec nezajímám ?  Přesně tohle se mi prohánělo ten moment v hlavě, když z ničeho nic se otevřeli dveře a v nich stál Draco, jeho tvář byla zarudlá po ráně od jeho otce. V moment kdy viděl kde sedím a v jakém stavu jsem sklopil hlavu. "Takže si to slyšela." špitl a natahoval ruku abych se zvedla. "Vážně si mu to chtě říct Draco ?" zašeptala jsem roztřeseným hlasem. Draco si sedl vedle mě a pevně mě objal. "Nikdy." zašeptal mi do ucha.