Osud Smrti.

Ta nová

Spolu s Pansy, Dracem a klukama jsem trávila nejvíc času, spolužáci ve zmijozelu mě přijali bez problémů. Viděli ve mně něco vyjímečného, když mi dovolili nastoupit takhle pozdě. Bohužel, o ostatních žácích se to tak úplně říct nedalo. Na hodinách, chodbách i v hlavním sále jsem cítila jak se o mě někteří furt baví o to víc jsem pro ně byla terčem že jsem se bavila s Dracem.

"Nováček a baví se s tím největším šikanátorem na škole. To jsi úplně nezačala správně . " zaslechla jsem za sebou dva klučičí hlasy. Otočila jsem se, patřili Weasleyovic dvojčatům Fredu a Georgovi. Pokrčila jsem mlčky rameny, otočila jsem se a dala se na odchod. Kluci mě dohnali a vzali mě kolem ramen. " Nejsi pro něj moc hezká ? " řekl George a Fred souhlasně přikyvoval. Pomalu jsem se zastavila a shodila jsem jejich ruce z mých ramen. "Jsem tu nová, Draco se ke mně chová jinak než k ostatním. Nevidím důvod proč bych se s ním neměla bavit. A vy se ztraťte nemusím vás poslouchat." mávala jsem kolem sebe rukama. Kluci se na sebe podívali a začali se smát a pak odešli. Tihle dva byli vždycky samá sranda a samý vtípek, což znamenalo taky spoustu problémů a to bylo to poslední co mi teď na začátku chybělo.

Ležela jsem venku na lavičce na nádvoří a pročítala jsem si poznámky z hodiny lektvarů, hlavou se mi honily myšlenky nad kombinací různých bylin k vytvoření svých vlastních lektvarů. Venku bylo ten den nádherně, slunce svítilo tak příjemně hřejivě a všude voněli rozkvetlé květy.

 Moje odpolední rozjímání narušili hlasy tří nebelvírských žaček. "Sedíš tu sama ?" ptala se ta nejvyšší z nich jedovatým hlasem. "Přestala si Malfoye už bavit ?" uchechtla se menší dívka s brýlemi a blondýnka vedle ní se uštěpačně smála. Ignorovala jsem je a dál si četla v knížce, neměla jsem zapotřebí na něco takového reagovat. Moje ignorace ale dívky nepřesvědčila aby odešli a tak si svojí pozornost vyžádali jinak. Ta nejvyšší mi vytrhla knížku z ruky a zbylé dvě to považovali za hrozně zábavné. V klidu jsem se postavila a natáhla jsem ruku k dívce, která držela moji knihu. "Vrátíš mi ji prosím? " řekla jsem s klidným hlasem. Blondýnku z trojice to vytočilo na tolik že ke mně přišla a chytla mě za kravatu a začala na mě křičet " Myslíš si že jsi něco víc?! Kolik tvoji rodiče zaplatili abys tu mohla vůbec být! Jsi jen rozmazlený fracek! ". Klidně jsem pokrčila rameny, opravdu jsem nestála o problémy ale měla jsem svojí hrdost, nesklopím uši jen kvůli tomu že jsem středem jejich řešení vnitřních komplexů. Blondýnku můj klidný přístup vytočil do běla. Pohodila hlavou na malou dívku s brýlemi, ta vzala moje věci a hodila je do kašny za mnou. "Máte to v životě asi těžké, když si léčíte komplexy na nováčcích." utrousila jsem s úšklebkem. Nemohla jsem si tu poznámku odpustit a ani zpětně jsem ji nelitovala. Dívky tuhle poznámku neunesly a i přes to že jsem se držela a snažila se tomu zabránit aniž bych jim ublížila hodily mě společně do kašny za mými věcmi. "Příště s námi mluv slušně." zasmála se blondýnka a její kamarádky se přidaly. "Zmizte!" zazněl pro mě známý a příjemný hlas, Dracův hlas. Dívky ztichly a zmizely do hradu. Vstala jsem z kašny a celá promočená jsem si začala ždímat učebnici lektvarů. 

Draco si sedl na lavičku před kašnou a s pobaveným výrazem mě pozoroval. " Co ti přijde tak směšné ?" pobaveně jsem se zeptala a cákla na něj vodu z kašny. Otřel si vodu z obličeje a začal se smát. "Mokrá si ještě hezčí." řekl s provokativním úšklebkem. Zčervenala jsem a vrátila se k sušení svojí knihy. "Lili ? Prosvítá ti košile." upozornil mě pobaveně Draco se zájmem v očích. Zrudla jsem ještě víc a začala si hrudník překrývat pláštěm. Srdce mi bušilo, byla jsem zmatená. Nikdy jsem od kluka kompliment nedostala a rozhodně jsem před někým nestála v bílé mokré průsvitné košili. "Parta tří holek co tě šikanují s tebou ani nehne ale ze mě jsi nervózní ? Jsi vážně zajímavá." skousl si spodní ret a nespouštěl ze mě oči. Vylezla jsem z kašny a jemně ho praštila mokrou učebnicí lektvarů. "Pitomče." špitla jsem a vydala jsem se zpátky do zmijozelské koleje abych se převlékla. "Doprovodím tě, kdyby náhodou se vrátily a aby jsi neměla problémy kvůli té košili." pobaveně nadhodil Draco. 

Procházeli jsme chodbami a žáci na nás koukali, cítila jsem se trapně v mokrém oblečení a Draco to poznal a chytl mě za ruku, zarazilo mě to a tak jsem se na něj zmateně podívala. Usmál se a mrknul, všimla jsem si jak žáky kteří na mě koukali spražil jeho klasickým Malfoyovským pohledem a oni sklopili pohledy do země. Byl to příjemný pocit, jeho ruka hřála a měla jsem s ním pocit že jsem opravdu v bezpečí, že mu můžu věřit.

Převlékla jsem se do suchého oblečení a šla si sednout do společenské místnosti. Draco seděl na gauči a čekal na mě, v moment kdy jsem sešla do místnosti si mě začal prohlížet.  "Proč jsi jim něco neřekla ? Nebránila se, silná čarodějka si na to dost aby jsi se o sebe dokázala postarat." zeptal se nechápavě Draco. Posadila jsem se k němu na gauč. "Můžu ti věřit?" zeptala jsem se opatrně. Zaskočený Draco přikývl a přisedl si blíž. Zhluboka jsem se nadechla. A začala jsem Dracovi vysvětlovat svůj pravý důvod proč jsem nenastoupila jako dítě do Bradavic. Už když jsem se narodila byla ze mě cítit obrovská energie, která byla nestála. Během dětství jsem se musela naučit ovládat, protože při strachu nebo jakékoliv silnější emoci kdy jsem se neovládala moje magická síla zesílila podle síly dané emoce. Čekala jsem že Draco bude chtít abych se od něj držela dál, většina lidí tak reaguje ale on mě pohladil po hlavě a usmíval se. " Jsi vážně zajímavá osoba Noxová, asi si tě nechám. " vyplázl jazyk, ušklíbl se a odešel. Srdce mi tlouklo neuvěřitelnou rychlostí, byla jsem připravená na cokoliv krom pozitivní odezvy. Než jsem se stačila vzpamatovat byl pryč. Začala jsem se smát, cítila jsem se jako kdyby mi spadl kámen ze srdce, nehorázná úleva. Byla jsem tak ráda že do mě Pansy vrazila a vlastně i za dnešní incident na nádvoří. A hlavně že jsem poznala někoho jako je On.