Osud Smrti.

Školní pohár

Draco na mě kývl abych je nechala osamotě. Vzala jsem si věci a šla si lehnout. Pansy v pokoji nebyla.
Lehla jsem si na postel a hlavou se mi promítal okamžik s Dracem který jsem právě prožila. Prstem jsem si jemně hladila rty, kterých se ještě před minutami dotýkali ty jeho.

Šla jsem na hodinu lektvaru a tvářila se že se včera nic nestalo. "Slečno Noxová, pan ředitel si vás přeje vidět." Zaslechla jsem za sebou hlas profesora Snapa, otočila jsem a kývvla jsem na souhlas. Věděla jsem o co jde, náš včerejší incident s Pansy určitě nezůstal v utajení.

"Dobrý den slečno Noxova. " řekl  klidným hlasem ředitel Albus Brumbál.
Nadechovala jsem abych začala mluvit o včerejšku ale profesor Brumbál mě rukou přerušil. "Kvůli tomu tu nejste slečno. Se slečnou Parkinsovou už jsem mluvil a poslal jí domů o něco dřív. Dneska tu jde o vás." Řekl a rukou mi naznačil abych se posadila. Sedla jsem si a nervózně si hrála s prsty, dělala jsem to tak vždycky.
"Vaši rodiče jsou nezvěstní už několik týdnů. A ministerstvo se domnívá že to může mít spojitost s vy víte kým." Řekl mužský hlas který vystoupil ze stínu. Byl to sám ministr kouzel. S údivem jsem se na ně oba dívala. "Nenapadá vás něco co byste nám chtěla říct slečno?" Zeptal se mě Brumbál. Věděla jsem o věcech co bych jim měla říct, O relikivích a dopisu od táty. Jen jsem nesouhlasně zakývala hlavou. Táta si přál abych to nikomu neříkala. A pokud  se rodiče pohřešují, je to celé na mě. Rodiče ministerstvu nikdy nijak zvlášť nevěřili, tudíž jsem ani já neměla důvod věřit. Brumbál sklopil pohled ale ministr pokračoval "Slečno, můžete být v nebezpečí vy i celá vaše škola." Dal jsem nesouhlasně kývala hlavou. "Nenuťte mě použít donucovací prostředky slečno Noxová." Naléhal na mě dal ministr. "Kdyby jsem měla nějaké informace o mých rodičích nebo cokoliv co pomůže zachránit můj život nebo někoho ze školy, ráda vám je dám ale bohužel opravdu nic nevím. " odpověděla jsem klidným hlasem, ministra ovšem moje slova nepřesvědčila. "Půjdete s námi slečno. " řekl ministr a kývnul na bystrozora za ním. "To vám nemohu dovolit, je to žačka mojí školy a jak dobře víte tak i můj svěřenec pokud se jejím rodičům cokoliv stane." zastal se mě ředitel Brumbál. Ministr kouzel souhlasně přikývl a spolu s bystrozorem odešli.

"Můžeme si promluvit ?" Odchytl mě Draco na chodbě. Přikývla jsem, Draco mě chytl za ruku a vedl mě za ním rychlým krokem. Došli jsme až před komnatu nejvyšší potřeby, Draco potom co jsme vešli za námi zavřel dveře. 

"Proč jsi mi to neřekla ? To že to měla celé na svědomí Pansy, to o duelu ? " spustil vytočeným hlasem Draco. Sklopila jsem pohled, kdyby to bylo tak jednoduché. Nebyla jsem zvyklá se někomu svěřovat. "A o tomhle se mi svěříš? " Draco vytáhl z kapsy zmuchlaný kus papíru, byl to dopis od táty, který jsem měla spálit. "Dej mi to. Neměl to nikdo vidět." natáhla jsem ruku k papíru ale Draco ucukl a naštvaně mě probodával pohledem. "Myslel jsem že mi věříš?!" vykřikl najednou. Stuhla jsem a nevěděla jsem co mu mám říct. Věřila jsem mu, cítila jsem se s ním v bezpečí ale tohle bylo důležité. Nechtěla jsem aby kvůli naší rodině byl v nebezpečí i on. "Četl jsi to ?" utrousila jsem potichu, Draco se trochu uklidnil a přikývl. "Četl to ještě někdo jiný?" pokračovala jsem, Draco zakroutil hlavou a podal mi zmuchlaný kus papíru. Sedla jsem si na zem a Draco si sedl naproti mně. Chytla jsem ho za ruku a z hlubokým nádechem začala. "Věřím ti, jsi pro mě nejbližší člověk co momentálně mám. Právě proto jsem ti to neřekla. Co se Pansy týká chtěla jsem to vyřešit sama. Nechtěla jsem abys mě musel zase tahat z problémů. Nechci pro tebe být přítěží." "Lili nejsi pro mě přítěž, naopak. Sám to nechápu. Na nikom mi takhle nezáleželo. Bál jsem se o tebe. " Draco mi vzal ruku a políbil ji. "Co se dopisu týká, byl to šok i pro mě. Táta chtěl abych ho po přečtení ihned spálila ale všimla jsem si tam malého písma, které jsem chtěla prozkoumat. Když to víš, mohl bys být v nebezpečí. Nechtěla jsem aby byl v nebezpečí. " sklopila jsem smutně hlavu, chtělo se mi brečet. Představa že je Draco kvůli mě v nebezpečí mě níčila. Byl od začátku jeden z mála co mě bránil, vzal mě takovou jaká doopravdy jsem. Nebál se mě a já ho teď kvůli tomu dostala možná do smrtelného nebezpečí. Draco chápavě přikývl a nabídl mi tužku a kus papíru. "Opiš to co chceš a spal to. Jak chtěl tvůj táta." Opsala jsem malé písmo ve spodním rohu a zmuchlaný papír vzala do ruky. Draco vytahoval hůlku, nesouhlasným kýváním jsem ho zastavila. Natáhla jsem ruku, zmuchlaná kulička papíru se vznesla nad mojí ruku, proměnila se v černý brk a začal hořet. Draco mě fascinovaně pozoroval, bylo to poprvé co jsem použila magii bez hůlky od té doby co jsem byla v bradavicích. 

Spolu s Dracem jsme se vrátili do zmijozelské místnosti, kde už čekal Crabb a Goyle. "Letošní školní pohár díky Pansy nedostaneme, profesor Brumbál strhl Zmijozelu dost bodů. " namítl zklamaně Goyle. "Příští rok se postarám o to aby jsme vyhráli." řekla jsem s úsměvem a Draco si sedl ke mě a dal mi ruku kolem ramen. "Když jsou teď tvoji rodiče pryč, kde budeš o prázdninách ?" vyptával se Crabb. "Bude u mě." Odpověděl Draco bez váhaní. Pousmála jsem se když jsem viděla tuhle reakci, byla jsem ráda že mě pochopil a odpustil mi všechno. 

Byl předposlední den ve škole a na bodování bylo jasné, že letos vyhraje nebelvír. Seděla jsem v knihovně a pročítala si nějaké knihy ve spojitosti s relikviemi. "Slyšela jsem co se stalo s Pansy v lese. Měla jsi štěstí že se ti něco nestalo." Když jsem zvedla hlavu od knih stála na proti mě Luna Lovegood. Pro někoho byla zvláštní a praštěná ale já ji i jeho otce obdivovala Jinotaj pro mě byl vždycky zajímavý, Luna věděla o magických tvorech spoustu věcí. S úsměvem jsem přikývla a naznačila jsem ji ať si přisedne. "Luno ? V knížkách se píše že testrály může vidět jen někdo kdo viděl někoho umřít." zeptala jsem se zmatením v hlase. Luna přikývla. "Ale já nikoho zemřít neviděla." Luna na mě chvilku zmateně koukala a pak řekla "Jsi si jistá ?". Zarazilo mě to, něčí smrt přeci jen tak nikdo nezapomene a v ten moment mi to došlo. Vystřelila jsem od stolu pryč z knihovny a zamířila přímo do společenské místnosti pro kus papíru co jsem opsala z dopisu od otce.

"Jsi jak vychřice, co se děje krásko ?" pobaveně se pousmál Draco, přišel ke mně zezadu a obejmul mě. "Přišla jsem na to proč je vidím!" vykřikla jsem nadšeně. Draco se zasmál a sedl si na gauč. "Potkala jsem Lunu! A ptala jsem se jí na testrály. Však víš ona ví o tvorech všechno." Draco přikývl a nespouštěl ze mě jeho úžasně pronikavé modré oči. "A pak mi to došlo. Mohla jsem vidět někoho umřít jen si to nepamatuju, museli mi tu vzpomínku rodiče pozměnit nebo mi ji vymazat úplně. Může být důležitá Draco!" naléhala jsem s nadšením. "To znamená že se chceš vrátit na prázdniny domů a hledat nějaké vodítka k tvojí vzpomínce na něčí smrt ?" řekl se zmateným výrazem Draco. Zastavila jsem se, vůbec mi nedošlo že se na to nemůžu rodičů zeptat a že domu díky ministerstvu a nepřítomnosti rodičů nemůžu. "Nene, chci jet s tebou k vám." sedla jsem si k němu a položila si hlavu na jeho rameno. "Potřebuju si odpočinout od toho všeho. Nové prostředí a tvoji rodiče mě přivedou na jiné myšlenky." 

Byl poslední den školního roku, seděli jsem u stolu a čekali na výsledky. Profesor Brumbál měl projev před vyhlášením vítězů školního poháru. "Nebelvír!" po vykřiknutí vítězů začal celý nebelvírský stůl jásat a pískat a radostně poskakovat. I ostatní koleje tleskali,  spolu s klukama a Dracem jsme decetně tleskali, mrkla jsem na Draca abych mu naznačil že příští rok je to naše.

"Slečno Noxová ?" zavolal si mě profesor Brumbál když jsem odcházela z velké síně. "Jelikož o vašich rodičích stále nemáme zprávu-" přerušila jsem ho s úsměvem na tváři. "Děkuju Pane profesore, ale Draco mluvil s rodiči a letošní prázdniny strávím v Malfoy Manoru." Profesor Brumbál udiveně zvedl obočí ale nebyl proti. "Dobrá tedy, přeji vám hezké prázdniny." poděkovala jsem a doběhla jsem za Dracem a šla si dobalit věci na zítřejší odjezd.

Když jsem měla sbaleno šla jsem si sednout ke krbu ve společenské místnosti. Na gauči seděl zamyšlený Draco. "Připravená na to být celé dva měsíce jen z Dracem ?" pošťouchl mě Goyle. Zasmála jsem se a sedla si k Dracovi. Ten mi dal ruku kolem ramen a přitáhl si mě blíž. "Připravená." Draco se usmál a dal mi jemnou pusu na čelo, jemně se naklonil k mému uchu a zašeptal " Celé dva měsíce jenom a jenom moje. "