Osud Smrti.

Famrpálový šampionát

Prázdniny už se blížili ke konci a nastal den na který jsem se těšila. Oblékla jsem se do černých společenských šatů od Draca a spolu s jeho otcem jsme vyrazili na šampionát. Lucius se díky Dracovi nedozvěděl ani o knize ani o mém vstupu do jeho knihovny.

Procházeli jsme přes tribuny abychom se dostali do ministerského lóže. " Lili!" Uslyšela jsem známý hlas z vrchní tribuny. Byl to Harry spolu s Weasleyovic rodinou a Hermionou. "Dneska bude pršet Pottere! " křikl Draco na Harryho, chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě. "Přestaňte se bavit s nižší vrstvou." Strčil Lucius holí do Draca. Draco jen na chvilku sklopil pohled a pak směrem na Harryho zvedl obočí, vzal mě za ruku a pokračovali jsme. " Jestli na tebe bude takhle zírat i ve škole přísahám že mu vrazím." zamručel Draco když jsme si sedli. Pousmála jsem se, bylo opravdu roztomilé jak žárlil.
Šampionát začal a já nemohla spustit z hráčů oči, Viktor Krum který si získal srdce mnoha fanoušků jasně dominoval. Košťata svištěla  nad hlavami všech. Byl to nejlepší zážitek co jsem zažila.

Po konci zápasu se Lucius odebral někam s ministrem. "Měli bychom už jít" řekl nervózně Draco a tahal mě pryč. " Co se děje?" Zastavila jsem ho a chtěla okamžitě vysvětlit proč je tak nervózní. "Přijdou sem. Nechci aby jsi to viděla." Zašeptal Draco a tahal mě pryč. " Ale co oslavy a všechno. Kdyby se to vymklo tak nás přemístím slibuju." Naléhala jsem na Draca, ten po několika minutách přemlouvání s nechutí souhlasil. Procházeli jsme stánky a pouštěli rachejtle. Draco se na mě díval s úsměvem na tvářích, když viděl jak sleduju ohňostroje které se na oblacích rozplynuli na pestrobarevné jiskřičky a odráželi se mi v očích.
Najednou se za námi ozval křik a davy  se hrnuli pryč. "Chyť se mě!" křikl na mě  Draco, už jsem natahovala ruku ale on se přemístil přes přenášedlo dřív než se moje ruka dotkla té jeho. Vystrašené davy lidí se tlačili pryč. Jekot, oheň, strach a bolest. Tohle všechno bylo ve vzduchu. Někdo do mě strčil a upadla jsem na zem a než jsem se stačila zvednout někdo mě trefil loktem do hlavy a já upadla do bezvědomí.

"Lili?" slyšela jsem Harryho hlas, který se mě snažil probudit z bezvědomí. Otevřela jsem oči, vše bylo spálené na popel, stany i krajina. S Harryho pomocí jsem se zvedla, stál tam i Ron Weasley s Hermionou Grengerovou. Hlava mi třeštila jak střep a pomalu jsem se rozkoukávala po okolí. Harry uslyšel nějaké zvuky a běžel směrem k nim. Spolu s Ronem a Hermionou jsme šli za ním. Viděli jsme postavu s dlouhým černým kabátem jak na nebi vykouzlil znamení zla, smrtijed. "Stůjte! Přistihli jsme vás při činu." z ničeho nic se za námi ozval hlubší mužský hlas. Byli to bystrozorové z ministerstva a s nimi i pan Weasley, který celou naší skupinku bránil. Zlatou trojici moc dobře znal, kdo by nebránil syna a jeho kamarády. "Slečna Noxová a znamení zla, to je mi náhoda." řekl bystrozor, který stál za Bartemiusem Skrkem. Byl to ten stejný bystrozor co doprovázel ministra u nás na škole.  "Až na slečnu Noxovou můžete jít s panem Weasleyem. " prohlásil Bartemius Skrk a naznačil bystrozorovi co mě poznal aby se mě chopil. "Nebyla to práce Liliany, viděli jsme někoho támhle." řekl rychle Harry na mojí obranu a rukou naznačil směr kde jsme viděli smrtijeda co měl znamení na svědomí. "To je dobrý Harry, aspoň se dozvím něco o sobě a svých rodičích." pohladila jsem Harryho po zádech jako poděkování a dobrovolně šla k bystrozorům. Harry s Ronem i Hermionou tam stáli a dívali se na mě s údivem, Harry tiše přikývl a dal se na odchod spolu s Ronem a Hermionou. Ještě se po mě několikrát ohlédl jestli je opravdu v pořádku že odchazím s bystrozory. Bylo vidět že se ještě snažil přemlouvat pana Weasleyho ale ten věděl o problému s mými rodiči a nemohl se za mě zaručit jako za ostatní.

Věděla jsem že budu v pořádku, šla jsem s nimi abych se dozvěděla pravdu. I kdyby mě vyslýchali nebyla možnost že se dozví cokoliv na co se mě budou ptát. Potřebovala jsem jen tu místnost. Důkaz že jsem byla připravená o vzpomínky.

Spolu s bystrozory jsem se přemístila na ministerstvo. "Vyvarujte se násilí Rufusy, pokud nebude jiná možnost.." Bartemius Skrk se odmlčel, podíval se na mě a pokračoval "Víte co dělat." Rufus Brousek, bystrozor jenž doprovázel ministra a který mě poznal, mě odvedl do výslechové místnosti. Vydala jsem mu hůlku a sedla si na židli, sedl si naproti mě a otevřel si tlustou papírovou složku. " Jak jistě víte, vaši rodiče nám působili spoustu problémů od doby co jste se narodila. Neoprávněná cestování, odcizení několika zakázaných knih a spisů a máme podezření že se pokusili i o vraždu. Vím že jste nedávno nastoupila do Brdavic. Ozvali se vám rodiče za poslední dobu?" shrnul Brousek záznamy ve složce a se založenýma rukama se na mě díval. "Bohužel, víte popravdě jsem ani nevěděla o tom všem co jste tu právě řekl. Rodiče cestovali už od mého dětství. Vyrostla jsem v podstatě se svojí domácí učitelkou, rodiče jsem vídala na svátky a občas na mé narozeniny ale ani to nebylo pravidlem." zklamaně jsem sklopila hlavu, více méně jsem ani nelhala, rodiče byli doma minimálně a o cestách mluvili jako o dobrodružství za magickými předměty, kdo by se taky své vlastní dceři chlubil s detaily jako je porušování cestovních povolení nebo vykrádaní knihoven.

 Brousek přemýšlivě zamručel a pokračoval. "Muselo to být těžké, rodiče se nikdy nezmínili proč nemůžete do kouzelnické školy ?" Nemohla jsem říct pravdu, moje moc byla jedinečná. Bylo mi jasné že vzhledem k otázce, nejsou žádné záznamy o mojí nestabilní magii v dětství o které by ministerstvo nebo minimálně tato složka něco věděla. Tiše jsem zakroutila hlavou. Brousek znovu zamručel, opřel se lokty o stůl a propletl si ruce. "Je možné že se vaši rodiče přidali na stranu vy víte koho ?" Při téhle otázce jsem se zarazila. Otec chtěl abych se stala paní smrti, protože věděl že se jednou pán zla vrátí. Nedávalo by smysl, kdyby se přidali na jeho stranu. "Rozhodně ne, moji rodiče nikdy nelačnili po moci. Neměli důvod." 

Brousek se po mé odpovědi pousmál, bylo to zvláštní jako kdyby přesně tohle chtěl slyšet. "Řeknu vám můj scénář událostí, kvůli kterému tu vlastně jste. Nebyla jste v dětství nijak nemocná a i přes to jste nastoupila do Bradavic až nedávno. Rodiče cestují po celém světě a nechávají vás doma s čarodějkou, která vám pomáhá dohnat učivo. Vzhledem k tomu jaké knihy a dokumenty vaši rodiče ukradli se domnívám že pátrali po možnostech jak vy víte koho zastavit." Souhlasně jsem přikývla a on s úšklebkem pokračoval. "Pokud si dám dvě a dvě dohromady. Jde tedy o vás. Od vašeho narození se zajímali o všelijaké i temné druhy magie a předměty co zastaví vy víte koho. Podle lékařských záznamů vaše matka měla problém otěhotnět, jste tedy pro ně velmi cenná. Co všechno jsou rodiče schopni udělat pro záchranu jediné dcery, že slečno Noxová ?" Zatajil se mi dech. Otec věřil v mojí magii, pomáhal mi se zlepšovat a ten dopis, nebyla možnost aby se přidali k někomu proti komu jsem měla sama jednou stát tváří v tvář. Podívala jsem se na Brouska, stále se jemně uculoval. Tyhle jeho domněnky byli jen způsob jak se mi dostat do hlavy a označit moje rodiče za možné smrtijedy. "Pokud jste mě dobře poslouchal, říkala jsem vám že moji rodiče semnou trávili opravdu málo času. Kdyby jsem pro ně byla tak důležitá jak tvrdíte, tak místo toho aby trávili čas honbou za nějakými magickými poklady, spíš trávili čas s jedinou dcerou co mají. Většinu života jsem si přišla spíš jako sirotek a kdyby něco takového udělali oznámili by mi to a přemlouvali mě na jeho stranu též. A můžu vás ujistit že kdyby něco takového nastalo, okamžitě to ministerstvu hlásím." Brouskovi zmizel úsměv z tváře a naštvaně praštil do stolu. "Přestaň si semnou hrát ty malá -" Brouska přerušil Skrk který vešel do výslechové místnosti. "Je to dítě Rufusi, Slečno nedáte si šálek čaje ?" pousmál se na mě Skrk poté co napomenul Brouska, ten jen zamručel a odešel z místnosti. Tiše jsem přikývla, tohle byla moje možnost jak najít pravdu.