Osud Smrti.

Duel

Moje hlava byla plná myšlenek ohledně rodičů a rodičů a relikvii, pána zla a toho co mě čeká. Jestli je opravdu mým osudem shromáždit relikvie a stát se paní smrti.

  Moje rozjímání ale přerušil nečekaný nábor do famfrpálového týmu před koncem roku kvůli zranění zmijozelského útočníka. Bez váhání jsem se zapsala a doufala jsem že uspěju abych nějak minimalizovala myšlenky co se mi honili hlavou. Pansy, Draco i kluci mě podporovali a říkali mi že to určitě zvládnu. Nastal osudný den a já stála na famfrpálovém hřišti. Vše bylo obrovské na každé straně 3 brány, i tribuny. Kapitán Simone A. Cohen vysvětlil pravidla hry a začalo se hrát. První hru se mi dařilo, dala jsem několik bodů a měla jsem ze sebe opravdu dobrý pocit, to všechno skončilo během druhého zápasu kdy moje koště naprosto přestalo poslouchat, zmateně sebou škubalo a třáslo se mnou. Neudržela jsem rovnováhu a spadla z něj. Před očima se mi zatmělo a slyšela jsem jen něčí křik.

Probudila jsem se až na nemocničním lůžku, byla u mě akorát sestra. Vysvětlila mi situaci, říkala že je pravděpodobné že koště někdo zaklel a že se to prošetřuje. Ležela jsem a přemýšlela jsem o tom kdo by něco takového mohl udělat. Vím že v tribunách byli jen žáci zmijozelu. Rozrazili se dveře a z nich přišel rozčílený Draco. Sedla jsem si na postel a on si sedl ke mně a chytl mě za ruku. "Až zjistím kdo to byl, šíleně za to zaplatí." bručel Draco. "Řekla bych že v týmu asi nejsem." utrousila jsem smutně a sklopila hlavu. Draco mě chytl za bradu a hlavu mi zvedl, přiblíž se ke mně na pár centimetrů a usmál se. "Vážně si spadla z takové výšky a místo v týmu je první co tě zajímá ? Noxová, ty jsi nepoučitelná." řekl nechápavě a odtáhl se. "Takže je pravda že koště někdo zaklel ?" ptala jsem se zmateně a dala jsem si pramínek vlasů za ucho. Draco přikvýl, bylo vidět že o mě měl strach a že ho to rozčílilo. "Simone říkal že až ti bude líp můžeš chodit aspoň na nějaké tréninky ale do týmu tě vyloženě nedosadí ale vidí v tobě potenciál." usmál se Draco když viděl jak mi tahle novinka rozzářila oči. Byla jsem nadšená, famfrpál jsem zbožňovala a být ve školním kolejním týmu pro mě byl sen. 

Na ošetřovnu přišla Pansy, její úsměv se zarazil když viděla že u mě sedí Draco a drží mě za ruku. Všimla jsem si jak nenávistný pohled na pár vteřin měla ale potom ho změnila v úsměv jako kdyby se vůbec nic nedělo. " Jsi v pořádku Lili ? " snažila se hrát starostlivou kamarádku. Teď už jsem to chápala, poslední dobou byla odtažitá a cítila jsem že něco není v pořádku, jen jsem si nebyla schopná ty věci spojit dohromady. Nechtěla jsem ji potopit před Dracem tak jsem hrála její hru s ní. "Neboj, nic se mi nestalo. Malý pád z koštěte mě nezastaví abych se stala skvělou hráčkou." odvětila jsem jí s úsměvem. Draco vycítil zvláštní atmosféru mezi námi, pustil moji ruku a otočil se na Pansy. "Přišla jsi na to kdo by v tomhle mohl mít prsty ? Jsi dost velká drbna aby jsi věděla kdo může mít ve zmijozelu s Lilianou problém." nadhodil Draco s úšklebkem. Pansy se zarazila, přemýšlela jestli Draco něco tuší nebo jestli si jen utahuje z její ukecané povahy a pak zakroutila hlavou. Draco se zvedl z postele pohladil mě po vlasech a usmál se.          " Tak ať ti je líp Noxová, s Pansy taková sranda není. " Zasmál se a odešel.

 Pansy potom co se za Dracem zabouchli dveře shodila přetvářku a dívala se na mě naprosto povýšeným pohledem. 
"Co si o sobě vlastně myslíš ? Myslela jsem že jsme kamarádky a ty místo toho abys byla ráda že tu vůbec můžeš být se neustále motáš okolo Draca a zamotáváš mu hlavu!" vykřikla najednou Pansy. Zaskočil mě její tón ale obsah věty už tak neočekávaný nebyl. " Draco je můj kamarád. Věřím mu, máme k sobě blízko ale né tak jak si myslíš." snažila jsem se ji uklidnit ale Pansy skrz její žárlivost odmítala poslouchat.  "Dala jsem ti už dvě varování aby jsi se od něj držela dál. My s Dracem jsme si souzení. Nepleť se nám do cesty." pokračovala rozčílená Pansy. "Dvě ?" zeptala jsem se překvapeně. "Myslíš si že ty hlupačky z nebelvíru by napadlo tě hodit do té kašny nebo ti cokoliv říct ? Ne, musela jsem jim to přikázat. Radši stojí ve stínu a pomlouvají než aby se k něčemu odvážily." řekla vítězně Pansy jakoby na to opravdu byla hrdá. "Co takhle ho nechat ať si sám vybere, pokud jste si souzení tak se mě nemusíš bát ne ?" utrousila jsem pobaveně, přišlo mi její pobláznění Dracem šílené. "Co si to řekla ty malá bestie ?" Pansy vytáhla hůlku a dala mi ji ke krku. "Polož to. Obě víme jak náš duel dopadne." řekla jsem klidným hlasem. "Uvidíme, až tě odsud pustí dáme si kouzelnický duel někde v lese kde nás nikdo rušit nebude a uvidíme kdo z nás dvou je lepší." Pansy sklopila hůlku a odešla. Přišlo mi to absurdní a doufala jsem že si to Pansy rozmyslí.

Uběhlo pár týdnů a já se konečně mohla vrátit ke studiu. " Slečna Noxová se už cítí líp ? " ušklíbl se Draco který na mě čekal před ošetřovnou. Pobaveně jsem přikvýla. Draco mě doprovodil do zmijozelské společenské místnosti a poté mi podal několik pergamenů, ačkoliv nebyl studijní typ dělal mi zápisky abych nic nezameškala. 

"Dneska večer." zašeptala Pansy když kolem mě procházela na hodinu. Kývla jsem. Věděla jsem jak silná jsem ale pokud na tom trvala nemohla jsem ji odmítnout. Draco se na mě podíval a kývl na mě místo otázky, jen jsem zakroutila hlavou a rty naznačila "Později" aby si Pansy ničeho nevšimla a Draco přikývl. 

Nastal večer a já se oblékla a vyrazila dolu do společenské místnosti a poté do lesa kde jsem se měla sejít s Pansy. " Někam jdeš ?" zeptal se Draco který ještě seděl na gauči ve společenské místnosti. "Tak nějak." přikývla jsem a šla jsem směrem ke dveřím. Draco si stoupl předemě aby mě zastavil a podezřívavě se na mě díval. "Vážně si myslíš že tě pustím v noci samotnou aniž bys mi cokoliv řekla ?" pousmál se a přibližoval se ke mně. Sklopila jsem pohled a nevěřícně zakroutila hlavou. "O co ti jde Draco ?" řekla jsem s podrážděným tónem v hlase. Draco překvapeně vykulil oči a oddálil se. Naštvaně jsem kývla a vyrazila za Pansy do lesa.

"Dostala si strach ?" přivítala mě s povýšeným hlasem Pansy.  "O Draca nestojím a tohle je absurdní, vážně to chceš řešit Duelem ?" snažila jsem se Pansy stále vymluvit její absurdní a hloupý nápad. Pansy k mému údivu přikývla. "Máš pravdu, přehnala jsem to. Duel je příliš, už takhle riskujeme vyloučení a tajný duel tomu nepomáhá. Co závod? K jezeru." nadhodila s klidným tonem Pansy. Tenhle návrh zněl rozumně a vzhledem k výhře mi bylo jedno jak to dopadne a tak jsem přikývla. 

Závod jsme odstartovaly a já běžela co mi nohy stačili aby to Pansy neměla zadarmo. Les kolem byl temný a tichý, noční obloha se mi míhala nad hlavou. Cítila jsem se volná, studený vítr který jsem měla ve vlasech a noční vzduch byl opravdu úžasný. K jezeru jsem doběhla první, voda byla klidná a osvěcoval ji nádherný úplněk. V dálce jsem slyšela vlčí zavití. Vzduch se náhle ochladil, z úst mi vyšel obláček páry. Podívala jsem se směrem k jezeru a to začalo pomalu zamrzat. Mohlo to znamenat jen jediné, mozkomoři. Byli to bytosti které se živili dobrými lidskými vzpomínkami. Připomínali vysoké, černé poletující přízraky v kápy. Zvedla jsem hlavu a podívala se na nebe, bylo jich tam tucet a všichni mířili ke mně. Nalétavali ke mě jeden po druhém a každý si bral část mého štěstí. "Přišel sis užít podívanou ?" zaslechla jsem vítězný hlas Pansy, nevěděla jsem na koho mluvila. Upadla jsem na zem mozkomoři přicházeli jeden za druhým, brali si mé štěstí a já byla tak oslabená že jsem nedokázala ani zaříkadlo vyslovit a při vědomí že je tam Pansy jsem bez hůlky ani nemohla. Zavřela jsem oči a čekala jsem až to skončí.  Z naprostého ticha se ozval Draco "Expecto Patronum!". Otevřela jsem oči a viděla jak obrovský drak rozráží mozkomory okolo mě a pak jsem upadla do bezvědomí.

 Když jsem otevřela oči, měla jsem nad sebou noční oblohu, cítila jsem otřesy Dracových kroků, který mě nesl v náručí. Chytla jsem se ho kolem krku, až doteď jsem si nikdy nevšimla jak úžasně voní. Byla to specifická vůně, byl jemně cítit skořicí a jablky, růžemi a citrusovou kolínskou s nádechem krbového ohně a staré knihy. Když si Draco všiml že jsem vzhůru s úšklebkem se usmál. Došli jsme až do zmijozelské společenské místnosti, Draco mě položil na gauč a hodil na mě svojí deku, sedl si na gauč a mojí hlavu si položil na klín, jemně mi přejížděl rukou po vlasech a usmíval se na mě ale nic neříkal. "Zase si mě zachránil." zašeptala jsem oslabeně. Usmál se, a naklonil se ke mně, naše rty se téměř dotýkali a zašeptal "Chráním to co mi patří." a pak se zase oddálil a díval se do hořícího krbu. Pomalu jsem se zvedla a přiblížila se k němu. Otočil se na mě, naklonil se, dvěma prsty mi jemně zvedl bradu a začal se přibližovat, zavřela jsem oči a nechala se vést emocemi a jeho prsty. Naše rty byli tak blízko a jemně se dotkli, zachvělo se mi celé tělo. Draco se nadzvedl, chytil mi pravou ruku, dal mi ji za hlavu a postupně mě začal pokládat. Naše rty se dotýkali a já se cítila úžasně, v moment kdy Draco chtěl pokračovat z mých rtů na krk z klučičí části vyšel Goyle a Crabbe. "Draco! Musíme ti něco říct."