«Kapitola 7»

22 8 1
                                    

Marcella se trochu lekla, jak na ní bylo vidět, ale nedala to znát. ,,A....ahoj....Adriano?" zakoktala a vrhla zmateným pohledem po Marthě.
   Martha pokrčila rameny a otočila se na Adrianu, která se mračila. ,,Nemyslete si, že jsem vás neslyšela!" zavrčela na ně a obě dvě couvli.
   ,,Co-co? Neslyšela? To bude asi nějaký omyl, protože já a tady Mracella jsme.... jsme zrovna trénovali lektvary, že jo?" zalhala Martha, ale moc to neuměla, otočila se na Marcellu, která dělala stejný falešný úsměv jako ona. Přikývla.
   Adriana se zamračila ještě víc a dazvedla jedno obočí. ,,Nedělejte, že o tom nic nevíte, já moc dobře vím, co jste říkali! Chcete opustit školu!" zaječela.
   Martha s Marcellou po sobě sykli. ,,Jo, dobře, máš pravdu, ale..... neječ tak nahlas, ano?" zeptala se. ,,Prosím, neřekni to na nás! Prosím!" Marcella udělala nevinný obličej a Martha měla chuť jí přes něj seknout.
   Adriana si je změřila pohledem. ,,No, dobře." začala. ,,Ale mě ve skutečnosti vůbec nejde o to, vás prozradit, já bych jen.... chtěla jít s vámi." řekla a Marthě a Marcelle div nevypadli oči z důlků. ,,Já....bych chtěla taky zažít nějaké takové dobrodružství. Budu se vám určitě hodit! Vážně! Jsem.... statečná. A vím, kdy Tae chodí do její místnosti. Mezi patou a šestou večer. To je nejlepší čas vyrazit."
   Martha musela uznat, že by se jim mohla hodit. Ale mohla by být také Tainým špehem. To by bylo špatné. Podívala se na Marcellu. Myslela asi na to stejné, co ona. Neměli na výběr, museli jí vzít s sebou, nebo to na ně řekne.
   Otočili se na usměvavou kočičku. Nedělej na nás kočičí oči, pomyslela si chmurně a pak přikývla. ,,No tak dobře." řekla. Adriana vyskočila. ,,Díky!"
   Marcella kývla. ,,Bež se rychle zbalit, za chvíli bude pět, to je nejlepší čas vyrazit. A dělej." řekla tvrdě a Adriana utekla do svého pokoje.
   Pak se otočila na Marthu. ,,Ale i ty. Musíme si pospíšit, i tak jsme ztratili spoustu času." řekla. Ona přikývla a šla také do svého pokoje.
   Všechno to bylo nějaké divné a pořád jí to vrtalo hlavou. Proč se o to Adriana zajímá? Je to snad špeh a nebo doopravdy touží po dobrodružství? přemýšlela. Pak zatřepala hlavou a rozhlédla se. Nikde nikdo.
   Vešla do svého doupěte a začala se balit. Rubínové srdce zabalila do spousty listů a strčila ho do brašny, stejně jako knihu a další důležité věci. Měla takový pocit, jako že tohle všechno je teprve začátek....
______________________________________

405 slov😽. Líbí se vám to? Dlouho jsem nepsala, ale to se alespoň trošku změní. Přes prázdniny jsem si dala dva měsíce pauzu XD, snad to chápete! Tak adioooos UwU.

«MARTHA» 3 Tři magické relikvieKde žijí příběhy. Začni objevovat