Paní čas

9. Dvě na jednoho

Aubrey se nechala přemluvit na nákupy a když se postavily vedle sebe před zrcadlo, Vanesa se spokojeně pousměje.
„Tak co ty na to?" nadzvedne obočí a skousne si ret. Aubrey byla snědá a tak jí vybrala bílý komplet a sobě černý jako vždy, protože je oproti své přítelkyni světlá.
„Měla bys oblékat úplně všechny holky, to by se pak jinak vydělávalo," zasměje se a zavrtí hlavou.
„To není jenom o oblečení. K čemu by ti byl super ohoz, kdybys pak jen ležela jak prkno." Aubrey se na chvíli zamyslí.
„To máš pravdu."

Kolem deváté sejdou do přízemí, posadí se vedle sebe k baru a poručí si dvojitého panáka.
„Tak kterého?" rozhlédne se Aubrey nedočkavě.
„Nebuď nedočkavá," vypije sklenku najednou a poručí další.

„Dobrý večer, dámy," objeví se mezi nimi muž v obleku a sebejistým úsměvem. Aubrey ho sjede kritickým pohledem a pak se tázavě podívá na Vanesu aby rozhodla. Ta se na něj ani nepodívá.
„Nenamáhej se. Obě nás nezvládneš," muž si něco pro sebe zamumlá a odejde.
„Ten by šel," namítne Aubrey zklamaně.
„Jo, prvních pět minut. Tím by to skončilo."
„Tak jo," povzdechne si a dopije svou sklenici.

Vanesa se rozhlédne po přítomných až nakonec zabloudí pohledem ke stolu, který byl její oblíbený. Byl zastrčený, téměř neosvětlený a obvykle u něj seděli ti méně nápadní, ale většinou nejlepší milenci. Ani dnes nebyl prázdný. Seděl u něj muž starší než ony a popíjel. I přes volnější košili poznala že má vypracovanou postavu a spokojeně nadzvedla jeden koutek,
„Trefa. Dej mi chvilku a až ti ukážu tak přijď," vstane a zamíří ke stolu.

„Můžu si přisednout?" odhrne si vlasy a skousne ret. Muž ji sjede pohledem a rychle polkne.
„Jistě," zamumlá a sleduje, jak se posadí těsně vedle něj.
„Jste u nás poprvé?" zeptá se aby navodila příjemnější atmosféru.
„Ano. Je to tak poznat?" povzbudivě se na něj usměje.
„Jen že jsem vás tu nikdy neviděla. Takový obličej bych si pamatovala," sklouzne pohledem z černých očí na plné rty a olízne si ty své.

„Někoho bych vám chtěla představit. Je to má kamarádka a dnes pracujeme spolu," otočí se k Aubrey, která je sleduje a pokyne jí aby přišla. „Jmenuje se Aubrey," jmenovaná se posadí na druhou stranu a mile se na muže usměje, „je nedočkavá a dokáže člověka pěkně nažhavit," nakloní se k ní a jemně ji políbí.
„A Vanesa přesně ví co chce a nebojí se o to říct," Aubrey se usměje a polibek jí opatí.

Obě se otočí k muži, který je sleduje s pootevřenými ústy.
„Vy jste Paní čas?" Vanesa povytáhne obočí a tázavě se na něj podívá. „Cože?"
„Tenhle podnik mi doporučil jeden můj přítel. Hodně o tobě mluvil, říkal že jen díky tobě má na tohle město příjemné vzpomínky," zamyslí se.
„Bryan?" muž se pousměje a přikývne. Teď už jí to bylo jasné.
„Tak co, půjdeš s námi?"
„Já nevím, sto dolarů je hodně peněz a jste dvě."
„Ty to máš za minimálku," mrkne na něj, „deset dolarů a jsme tvé na celou noc," očividně váhal, ale nepřesvědčila ho úplně, poznala proč váhá.

„Jak se jmenuješ?" zeptá se ho a dopije svou sklenici.
„Steven."
„Dobře, Stevene," usměje se, „vím proč váháš," zasměje se jako by o tom pochyboval.
„Nejsem v tomhle oboru nová. Chápu že máš strach že dvě ženy najednou jsou moc," úsměv mu zmrzne na tváři a bedlivě ji sleduje.
„Ale v mužích se vyznám a vím, že ty nejsi ten typ, co by po pěti minutách skončil," přejede po košili a cítí jak se prudce nadechl.
„Vím že nejsme zrovna skromné a nespokojíme se s málem, ale vím že jsi stejně vzrušený jako já," uchopí jeho ruku a pod stolem ji vsune pod krátké šaty na látku kalhotek, které jsou už mokré. Steven zamrká.
„Aubrey?" podívá se na kamarádku, která pochopí a uchopí jeho druhou ruku a napodobí ji. Pousměje se když zalapá po dechu, nakloní se k němu a zblízka mu zašeptá do ucha:
„A co ty?" volnou rukou zabloudí do jeho klína a když nahmatá napnutou látku spokojeně se usměje.
„Vážně tě musíme ještě přemlouvat?" zavrtí hlavou a zasměje se.
„Ne." Vstane i s Aubrey a každá ho obejme z jedné strany a zamíří nahoru.