Paní čas

8. Nečekaná návštěva

Dny ubíhaly jednotvárně, ale postupem času zjistila, že se věci změnily. Muži sami přicházeli a prosili ji, aby s ní směli strávit čas a splnit její přání. Přišlo jí to vtipné, že se předhánějí aby jí mohli zaplatit za to, že ji uspokojí, ale na druhou stranu na sebe byla pyšná. Milovala ten pocit, když jí všichni leželi u nohou a přáli si, aby si jich byť jen na nepatrnou chvíli všimla.

Jednoho odpoledne na dveře jejího pokoje někdo zaklepal.
„Nes, máš dole návštěvu," dívka vypadala nejistě a Vanesa se na okamžik zamračila, ale pak vstala a zamířila do přízemí. Žena netrpělivě přešlapovala a prohlížela si vybavení. Jakmile spatřila Vanesu, změřila si ji kritickým pohledem a s nečitelným výrazem ji pozdravila:
„Dobré odpoledne."
„Dobré, co si přejete?" neměla ponětí, kdo ta žena je. Možná manželka některého ze zákazníků, ale co by tu mohla chtít?

„Jmenuji se Adéla a přišla jsem za vámi, protože potřebuji poradit," překvapení že někdo tak očividně bohatý přijde sem aby si nechal poradit od děvky ji překvapí. Nadzvedne obočí a zkříží ruce na prsou.
„A proč bych vám měla pomáhat?" žena ani na okamžik nezaváhá, přistoupí k ní blíž a tišeji odpoví:
„Jde o Adama."

V hlavě jí začne šrotovat a během chvilky má jasnou představu, kdo před ní stojí. Je to jeho žena.
„Pojďte se mnou," vybídne ji a zamíří zpět do svého pokoje. Nikdo nemusí slyšet, o čem se budou bavit a moc dobře ví, že i stěny mají uši.

Pokyne jí aby se posadila do křesla a nalije oběma sklenici vína.
„Co přesně po mě chcete?" zeptá se, když se uvelebí v jednom z křesel.
„Vím jakou úlohu máte v jeho životě a nevyčítám to ani jemu ani jeho otci. Prostě je takový. Chci vědět, kdy jste ho viděla naposledy?" Vanesa přimhouří oči mírně nakloní hlavu ke straně.
„Chcete vědět, jestli vás podvádí?" zeptá se zpříma a žena se mírně ošije.
„Tak kdy?" trvá si na svém, což ji přinutí se mírně pousmát.

„Naposledy jsme spolu byli noc před vaší svatbou a řekla jsem mu, aby sem už nikdy nechodil, což dodržel," bedlivě sledovala její reakci a když jí nepatrně poklesly ramena usoudila, že se jí ulevilo.
„Co se stalo?" zeptala se a napila se ze sklenice. Žena vypije obsah té své najednou.
„Myslím, že jsem udělala něco, čím jsem všechno zničila," řekne sklesle.
„Jak to myslíš? Co zničila?" vůbec nechápala o čem mluví.

„Jde o to, že jsem asi v posteli udělala něco, co ho odradilo a teď...já nevím. Ale co čekal? Že budu hned napoprvé vědět co dělat?"
„Počkej, řekni mi co se stalo o svatební noci," žena zrudla a zavrtěla hlavou.
„To nejde."
„Proč? Myslíš si, že je trapnější promluvit si o tom s někým, kdo se sexem živí než s někým jiným?" pousměje se aby jí dodala odvahy a dolije jí sklenici.

„Dobrá. Šla jsem spát dřív než Adam, ten se ještě bavil s přáteli. Když přišel, byl podnapilý a chtěl po mě různé věci, ale já nevěděla jak na to a od té doby pokaždé, když přijde do ložnice zhasne, vyhrne mi košili a beze slova mi roztáhne nohy a-" nedořekne. Je rudá a v očích se jí lesknou slzy.

„Co jsem udělala?" Vanesa si povzdechne.
„Ty asi nic. Spíš já."
„Cože? To nechápu."
„Vypadá to, že si zvykl, když mu žena určuje co smí a říká co má dělat. Ale to se dá zachránit," povzbudivě se pousměje.
„Jak?"

„Dobře. Abys ho dokázala vést, musíš znát samu sebe a musíš vědět co se ti líbí a co chceš," nechápavě na ni hledí.
„V posteli. Co se ti líbí? Když ti líbá prsa, dělá tě rukou, nebo jazykem?" Adéla zrudne jako rajče, „Já, já nevím, nikdy jsem," vykoktá. Vanesa si povzdechne.
„To nevadí, zjistíme to," vstane a s úsměvem natáhne k ženě ruku. Ta ji chvíli sleduje, ale nakonec vstane a uchopí ji.