Paní čas

11. Nový život

 „Takže," opře se o opěrku a přimhouří oči aby ve tmě rozeznala jeho obličej, „kam máme namířeno?"
„K jižním hranicím, tam čekají lidé, kteří se o ni postarají v zahraničí."
„Očekáváme nějaké větší problémy?" postřehla jak nadzvedl obočí a nepatrně se pousmál.
„Víme jen o jednom. Jmenuje se Sebastian Maller. Je to něco jako nájemný vrah. Král měl jednoho nepřítele, který se už pár let snažil získat trůn pro sebe. Máme informace, že Maller pro něho pracuje a snaží se princeznu odklidit."
„Co o něm víme?" Jeho úsměv se rozšíří.
„Co je?"
„Nečekal bych, že se budeš tolik zajímat o podrobnosti."
„Jedeme v tom spolu, takže nemám na výběr." Přikývne a začne jí vyjmenovávat vše, co o tom muži ví.

„Já ale nechci vědět kolik mu je let a tyhle blbosti. Zajímají mě jeho slabiny."
„Jak to myslíš?"
„Například ženy?" řekne to první, co ji napadne. Chvíli přemýšlí.
„Nesou se klepy, že je to milovník. Ženy se často chlubí s kolika a kde byl, ale nejsou to potvrzené informace."
„Aspoň něco. Máme plán bé, kdyby nás náhodou našel?"
„Ne."
„Dobře. Tak teď ho máme."
„To nechápu."
„Pokud nás najde, já ho zabavím a ty Alžbětu dopravíš na hranice."
„Jak to chceš udělat?"
„Jsem kurtizána. Vím jak muže zabavit. Kdyby se zajímal, jsme manželé, kteří to mají komplikované. Mám velký apetit a ty mi nestačíš."

„Vážně?" musí se jeho sebevědomí pousmát.
„Vážně si myslíš že bys mi stačil?" Neodpoví, jen ji sleduje a tak pokračuje:
„Takže, navrhovals dalšího muže, ale žádný se mi nelíbil. Mallera jsem viděla na nějaké akci a zaujal mě."
„Myslíš že tomu uvěří?" očividně si jejím plánem není jistý.
„Je vidět že mě neznáš. Dokážu přesvědčit muže aby chtěli to co já."
„Adam říkal že jsi sebevědomá, ale nečekal jsem že až tak."
„To zvládneme," podívá se dolů na dlouhé kadeře, které se jí rozprostírají na klíně a jemně po nich přejede, „musíme. Kvůli ní."

Cestují celé dny a pomalu se přibližují k cíli své cesty. Čím víc se blíží, tím začíná být nervóznější, zprávy nejsou vůbec příznivé, protože podle všeho je Maller dohání a je nebezpečně blízko.
Ani by si to zprvu uvědomovala jí malá Alžběta přirostla k srdci. Byla tak bezprostřední a upřímná. Jednou ji pozorovala jak si hraje a ji bodlo u srdce a zalitovala toho, že nikdy vlasti dítě mít nebude. Do očí se jí draly slzy a tak se zhluboka nadechla aby je zahnala a vstala k odchodu. Všimla si Damián, který ji z povzdálí sledoval se zadumaný výrazem.

Sedí na terase malého domku a užívá si teplé sluneční paprsky.

„Tady jsi," Damián se posadí vedle ní, „nevypadá to dobře. Sejít se máme až večer, ale Maller je prý ve městě. Co když nás najde dřív?" Otočí k němu hlavu.
„Máme plán bé."
„Já vím, ale co když to nevyjde?" Zhluboka se nadechne a vstane. Posadí se mu obkročmo na klín a prsty zajede do vlasů.
„Víš o čem se mi v noci zdá?" zašeptá mu zblízka do ucha.
„Chci tě v sobě," uchopí jeho ruku a vsune ji pod košilku.
„Chci vědět jaký je to pocit. Šíleně mě vzrušuješ," vsune jeho prsty do svého klína a zalapá po dechu. Cítí jak se napnul.
„Udělej mě," vzhlédne do její tváře a zrychleně oddechuje.
„To myslíš vážně, nebo to hraješ?" Spokojeně se pousměje.
„Nepoznáš to?" nakloní se k němu a jemně ho políbí. Chutná božsky. Hned pozná že už se dřív líbal a musí uznat, že je vážně dobrý.

Zamračí se a přimhouří oči.
„Vím o čem se ti v noci zdá. Vím na co teď myslíš." Pohled, kterým se na ni podívá už viděla nespočetně krát. Nevěřil jí.
"Chtěl bys vidět jak vypadám bez oblečení a jak moc mě vzrušuješ. To neuvidíš, ale" chytne jeho ruku, kterou už se jí před chvílí dotkl, jen ji stáhl, a vsunula ji pod látku kalhotek, které už byly mokré. Částečně to bylo i tím, že už tak dlouho s nikým nespala, ale i tím že jí doopravdy vzrušoval. Prsty na horké kůži ji přinutí potlačovaně zasténat a přivřít oči.
Nakloní se k jeho uchu, prsty zajede do vlasů na krku aby se k němu přitáhla a s přivřenýma očima zašeptá: "Chtěl bys mě povalit a zalehnout. Zabořit ho do mě až bych hlasitě sténala. Pak bych se na tebe posadila a mučivě pomalu se pohybovala, mezitím co bys mi líbal prsa. A nakonec bych si klekla na všechny čtyři a ty bys ho do mě strčil zezadu a přirážek tak tvrdě, jak bys jen dokázal a přitom mě držel za boky a zadek." Za zavřenými víčky se jí všechno odehrává tak živě, až cítí jak je úplně mokrá a její tělo se instinktivně pohne, takže jeho prsty zajedou po mokré kůži dovnitř. Ona mu zavzdychá do ucha a on se napne a zavrtí. Cítí tlak, který celou dobu pomalu sílil až ji zespodu příjemně tlačil.
Chvíli váhá, ale nakonec se odtáhne a podívá do napnuté tváře.