Paní čas

6. Nový začátek

Krajkové tanga s podprsenkou a přes ně krátké šaty ze stejného materiálu. Rozpustila si vlasy a výrazně nalíčila. Musela si hodně dodat odvahy, než sešla ze schodů a zamířila k baru. Nechala si nalít dvojitou, kterou do sebe ihned vyklopila a poručila si další. Na židli vedle ní se posadil muž, možná o deset let starší než ona, ale přesto vypadal přitažlivě.

Vypadal ustaraně a popíjel ze sklenice.
„Těžký den?" zeptala se aby začala konverzaci.
„Těžký? To je slabé slovo. Opustila mě žena kvůli nějakému zajíčkovi."
„To mě mrzí," pohladí ho po rameni a soucitně se pousměje.
„Děkuji," dopije a se zájmem si ji prohlédne.
„Můžu vám koupit drink?" Usměje se a dopije svou sklenici.
„Moc ráda, díky. A mohla bych já udělat něco pro vás?"

Sjede ji pohledem a přemýšlí, „Kolik by mě stála hodina?" nadzvedne obočí.
„Sto dolarů," odpoví sebejistě.
„Cože? Tolik bych dal za celý týden!"
„To možná ano, ale za celý týden by jsi nezažil to, co za hodinu se mnou," přistoupí k němu a prohrábne delší vlasy.

„Zrovna mě opustila žena, sto dolarů si nemůžu dovolit," Vanesa se pousmála a skousla si ret.
„A co kdybychom šli nahoru a pokud se ti to nebude líbit, peníze ti vrátím." Muž se zamyslel a nakonec vytáhl peníze.
„Dobrá."

„Jak se jmenuješ?" zeptala se, když zavírala dveře.
„Bryan a ty?"
„Vanesa, dáš si víno?"
„Ano prosím." Podá mu sklenici a posadí se na kraj postele.
„Pověz mi, Bryane. Co máš rád?" chvíli na ni nechápavě hledí.
„Myslím v posteli," vysvětlí.
„No, vzhledem k tomu, že jsem celý život spal jen se svou ženou a ta si vždycky řekla co chce, tak ani nevím. Momentálně mám krizi mužství, takže nad tím neuvažuji."

„Proč krizi mužství? Vždyť jsi velice pohledný a přitažlivý muž," zasměje se.
„To musíš říct."
„Na to abych posoudila vzhled muže nepotřebuji aby mi platil. Na to mám vlastní názor."
„Jsi upřímná, to se mi líbí," přizná, „a k té tvé otázce: Ani nevím, protože má žena byla dost stereotypní, takže vlastně ani nevím co se všechno dá dělat."

„Dobře, tak co kdybych začala a ty se přidáš až budeš chtít?" přejde ke gramofonu a místností se linou pomalé tóny.
„Tak jo, jen mi možná budeš muset napovědět," usměje se na něj a dopije svou sklenici.

Zavře oči a zhluboka se nadechne. Musí se povzbudit aby se dokázala chovat sebevědomě. Pomalu se pohupuje do rytmu hudby, dlaněmi si prohrábne vlasy a pak sjede na hruď, kde začne kroužit kolem bradavek. Stáhne ze sebe šaty a posadí se na postel a s pootevřenými ústy sleduje Bryana, který ji zaujatě pozoruje.

Skousne si ret a potěšeně zjišťuje, jak Bryan bez mrknutí oka hypnotizuje její ruku, která pomalu přejíždí po bradavce a pak zamíří dolů mezi stehna. Odtáhne nohy a pootevře ústa, když jí tělem projede vlna mravenčení. Stáhne si kalhotky, pohodí je na zem a znovu zasténá.

„Bryane," vydechne, „jestli se chceš jenom dívat, tak mi to nevadí, ale byla bych raději, kdybys použil svá ústa." Zamrká a nejistě se zvedne, s úsměvem k němu natáhne ruku a sleduje jak si kleká mezi roztažené nohy a celou dobu sleduje prsty, které se nepřestaly pohybovat.

„Chci abys mě ochutnal, vím že jsi skvělý milenec i když to tvá žena nedokázala ocenit," jako by mu najednou stouplo sebevědomí o tisíc procent. Skloní se a jeho horký jazyk se ovine kolem nejcitlivějšího místa až zasténá a podlomí se jí lokty.
„Ano," vydechne, čímž ho povzbudí a jeho pohyby se zrychlí.

„Zpomal," napomene ho, „mám to ráda pomalu," Bryan se pousměje a znovu ji nasaje.
„Ach!" zabloudí jazykem do její jeskyňky až křečovitě sevře povlečení.
„Bože, chci tě," posadí se a rychle mu rozepne košili i kalhoty.

Nadzvedne obočí nad pohledem na jeho rozhodně ne malé nádobíčko. „Páni," vydechne.
„Co?" nechápavě se prohlédne. „Nechápu proč tě tvá žena opustila. Já mít doma něco takového, určitě bych nezůstala jen u jedné polohy. Bože, napadá mě jich minimálně deset, které bych rozhodně chtěla vyzkoušet."

„Vážně? Nemyslím si, že bych byl-" nenechá ho domluvit a povalí ho na postel. Nedočkavě na něj nasedne a zvrátí hlavu s hlasitým zasténáním. „Ježiši," silně jí stiskne boky a když se začne pohybovat, z hrdla mu uniká hluboké sténání, které ji rozpaluje.

Převalí ji na záda a celou ji svým mohutným tělem zalehne. Začne pomalu ale důrazně přirážet až otevře ústa a přestane se ovládat.
„Ano, ano, Bryane!" zatíná pěsti a vidí jak roztoužený muž nad ní nemá k vrcholu daleko.
„Bože, udělej se," sevře jeho hýždě v dlaních a přitiskne ho k sobě, když do ní opakovaně vstupuje.

Zachvěje se a strne. Cítí jak uvnitř ní pulzuje, je to příjemný pocit. Svalí se vedle ní na postel a rychle oddechuje. Chvíli se spokojeným výrazem hledí do stropu a pak otočí hlavu, aby se podívala na něj. Dech se mu už zpomalil a jeho spokojený výraz jí vykouzlí široký úsměv.

Přetočí se na břicho a částí těla se položí na něj.
„Byl jsi úžasný." Vidí jak se nadechuje a podle výrazu jí je jasné, že nebude souhlasit a tak rychle dodá:
„Opovaž se říct, že to musím říkat," zarazí se a pak se pobaveně usměje.
„Dobře. Děkuju žes mi ukázala něco nového a žes mi znovu vrátila mou sebedůvěru."
„Ráda jsem pomohla."
„Ale pokud můžu," přetočí ji zpět na záda a dlaní jí přejíždí po bříšku, „ještě než odejdu bych to chtěl dotáhnout," šibalsky se usměje a zajede mezi její mírně roztažené nohy.

Spokojeně vydechne a uvolní mu místo.
„V tom ti rozhodně bránit nebudu," skousne si ret a pohledem sleduje jak se sklání a znovu ji dráždí jazykem i prsty. Netrvá dlouho, než jí celým tělem začne znovu proudit vzrušení a užívá si pocit, když ji ochutnává a pomalu ale jistě vede k orgasmu. Pánví mu vyjde naproti, když do ní vsune prsty a krouží jimi.
„Ano, nepřestávej," zasténá a o pár okamžiků později jí jeho kmitající se jazyk srazí ze srázu a ona se propne jako luk a vykřikne.

Umocňuje dozvuky pomalými pohyby a když z ní vyjme prsty uchopí je a jeden po druhém olízne.
„Bože," nevěřícně ji sleduje, „zblázním se z tebe."
„To ne. Byla bych raději, kdybys mě mohl dál uspokojovat," protáhne se a zívne. Bryan se usměje a vstane, aby se oblék.
„Tady máš peníze," převalí se na břicho a s nečitelným výrazem ho sleduje.
„Tak co, za kolik to stálo?" popíchne ho.
„Kdybych mohl, dal bych ti všechno co mám, ale musím se dostat na nádraží a pak vlakem pryč odsud."

„Ty odjíždíš?" přikývne a zapne si košili.
„Ano, už mě tu nic nedrží, ale díky tobě na tohle místo nebudu vzpomínat ve zlém," přejde místnost a políbí ji na zadeček, přes který ji lehce plácne.
„A nezlob tady." Vanesa jen nevinně pokrčí rameny a než zmizí za dveřmi zamává mu.