Narnia: princess from woods [Edmund Pevensie ff]

IX.

„Hej, vstávej. No tak, probuď se."

Elysia procitla. Někdo jí právě jemně šťouchal do ramene. Dívka se ale ještě necítila na vstávání, a tak pouze zamrmlala něco na protest a převalila se na druhý bok, aby mohla spát dál. Otevřít oči se ani nepokoušela. Ten člověk, co se ji snažil vzbudit tím nepříjemným rýpáním, se kupodivu přestal dál snažit a nechal Elys být.

Dívka byla spokojená, že přeci jen bude moci dosnít ten krásný sen, co se jí zdál. Byl v něm Aslan, Pevensiovi i všichni její další přátelé. Válka skončila a zrovna se chystala Kaspianova korunovace, každý do jednoho byl šťastný a bezstarostný, v Narnii opět panoval mír. Ale najednou jako by ji někdo polil ledovou vodou, všechno to v tu ránu zmizelo.

S tou ledovou vodou nebyla dívka zas až tak úplně daleko od pravdy. Rychlostí blesku otevřela oči a posadila se, aby spatřila Lucku, Petra a Dýnila stojící nad ní a s ohromným záchvatem smíchu. Ti parchanti, zaklela v duchu Elys. Museli ji polít, a to jen kvůli blbému probuzení, nemohli s ní prostě jen zatřást? Ajo, vlastně, to už zkoušeli...

Elysia na ně vrhla nevraživý pohled a v mysli se jenom divila, že v tom není zavlečený i Edmund, přesně tohle by na něj sedělo.

„Už ses probrala dostatečně, nebo chceš ještě jednu dávku?" ozval se jmenovaný za dívčinými zády.

Elys se otočila a uviděla Edmunda držícího nějaký opravdu obrovský list tvaru misky. Co za zvláštní druh rostliny to je, jí v tu chvíli ale bylo úplně jedno. Podstatné bylo, že ještě před chvílí v ní musela být ta voda, která teď už smáčela dívčino oblečení. Nakonec se Elys přeci jen zmýlila, Edmund byl do toho zatažený až, až. Nejspíš to i celé vymyslel.

Elysia se s ním mohla zkusit poprat, ale moc dobře si pamatovala, jak to dopadlo v noci a to nechtěla riskovat. Proto si pouze odfrkla, drze vytrhla Petrovi z ruky jablko, které měl chlapec právě rozjezené a zakousla se do něj. Petr nad tím sice pozvedl obočí, ale nechal to být.

„Připravte se, za chvíli vyrážíme, dneska před sebou máme pořádný kus cesty," dodal ještě a odebral se kousek dál od skupiny, aby si mohl po 894. přeleštit svůj včera znovunalezený meč.

Pár minut po Elysiiném záživném probuzení se všech šest členů výpravy vydalo na cestu. Opustili pláž a vstoupili do lesa.

„Tady musel projít snad nějaký mamut," poznamenal Petr, když procházeli kolem čerstvě pováleného houští.

Edmund nad jeho poznámkou vyprskl smíchy. „Beztak," řekl přidušeně a významně pohlédl na Elys. Ta si byla plně vědoma, na co Ed naráží a tak na něj vyplázla jazyk, aby mu jeho reakci alespoň trochu oplatila.

Ostatní se na ty dva jen nechápavě podívali, ale raději to dál nerozebírali.

...

„No tak, nechte toho," napomenula už poněkolikáté Zuzka Eda s Elys, jelikož ti dva našli po cestě obrovské zalíbení ve hře tref toho druhého šiškou. Ach, jak vyspělé.

Šli teprve asi hodinu, nicméně Lucinka už teď popotahovala a stěžovala si na bolavé nohy. Edmund se ji snažil zabavit tím, že ji přibral do hry, ale hned při první trefě do hlavy, kterých mimochodem dva starší účastníci schytali nespočet, se dívenka zase velmi rychle se slzami v očích odpojila.

Elys jí bylo líto a chtěla ji nějak potěšit, tak za ní přišla s nápadem, aby teď ona vymyslela, co budou krom nekončící chůze dělat.

Když se Lucce objevil na obličeji šibalský úsměv, Elysia očekávala to nejhorší. Co se asi tak může zrodit v mysli třináctileté holky?

„A je Kaspian pěknej?" řekla Lucka po krátkém rozmýšlení. Elysia si v duchu ulevila, zase tak špatné to není. Zatím.

„No to víš že jo, přímo nádhernej, kdyby pro mě nebyl jako bratr, tak nevím, nevím, jak by to skončilo," poškádlila Lucku svými slovy Elys.

„Co myslíš Zuzko, přímo pro tebe. Mohla by sis už někoho najít, třeba pak přestaneš být tak mrzutá," ušklíbla se Lucka na svoji sestru, „koukni na našeho Péťu, jak mu to prospělo, celý nám září."

Trvalo pár vteřin, než si všichni uvědomili co tím dívka myslí.

„Počkat, počkat, počkat, chápu to správně? Neříkej mi, že ty sis někoho našel," vstoupil do rozhovoru Edmund a nevěřícně se na svého bratra podíval.

„Povídej, to mě zajímá," vyhrkly naráz Zuzka s Elys, podívaly se na sebe a pak se rozesmály.

Petr, celý rudý jen protočil očima a řekl: „Takže za a/ Lucko, tobě už nikdy nic neprozradím, za b/ no a co, tak někoho mám a za c/ už se o tom nebudeme bavit," vrhl po všech nasupený pohled a popošel o několik kroků dopředu, aby mohl být dál od skupiny.

„Asi mají krizi," pokrčila Lucka rameny, „jo a mimochodem, nic mi neřekl, přišla jsem na to sama. Jak? To vám povím jindy, teď už jsme se až moc přiblížili explozi. Takže zpět k tobě sestřičko," dokončila svůj monolog s přeslazeným úsměvem na tváři.

„Já, prosím tě, nic zajímavého, ale naši novou kámojdu jsme ještě nevyzpovídaly," snažila se Zuzka přehodit to na někoho jiného. Očividně se to podařilo.

„Ajo, pravda," plácla se Lucka do čela a otočila se směrem k Elys, „tak povídej."

„Hej, nemůžeš to na mě jen tak hodit," pohlédla Elysia na Zuzku se zamračeným pohledem, snad doufala, že si to Lucinka ještě rozmyslí a vrátí se zpátky ke své sestře.

„Ne, ne, ne, teď jsi na řadě ty." Lucka dělala jako by na zpovídání své sestry už úplně zapomněla. „Když jsem se po tobě tak včera dívala, však víš, co děláš, jak se chováš, a tak, napadlo mě, co třeba E..?

Vysvobození pro dívku ale nakonec přeci jen přišlo, doslova pár setin před zkázou.

„Ach jo, tyhle holčičí blbosti, proč to vůbec řešíte, vždyť to jsou úplně nepodstatné věci?"

Elysia byla v tu chvíli Edmundovi tak vděčná, že ji osvobodil a upoutal pozornost na sebe. Ne že by na tyhle holčičí kecy nebyla zvyklá, na hradě je dříve od dvorních dam slýchávala dost často a do jisté míry ji to i bavilo, ale Lucinka se Zuzkou byly snad ještě horší. Hlavně Lucka, ta byla, co se týče tohoto tématu jak stroj, Elysia nedokázala pochopit, co se v ní přeplo. Vždyť ještě před chvílí brečela jak mrně kvůli blbé šišce.

Obě sestry se okamžitě s vražedným pohledem otočily na svého bratra. Zuzka se ale hned nato sladce usmála a řekla: „Jen počkej bratříčku, však na tebe taky dojde."

A tím byla konverzace o klucích ukončena, prozatím.

...

Čauko👋🏻
Jdu si zase stěžovat... Já vím, hrozný je to se mnou, ale jelikož nemám kamarády, musím si srdéčko svoje vylévat tady. (ty jo, teď mi došlo, že se to rýmuje 😂)
Spoiler alert Maze Runner!
Včera večer jsem konečně dokoukala poslední díl Maze Runnera, který na me čekal už pěkně dlouho. A no... Co bych k tomu řekla? Jsem na dně. Bulím jak želva a googlim, jak někoho oživit ze záhrobí. Sakra, já věděla že Newt umře, ale stejně mě to vzalo, jak kdyby to bylo překvapení. Zkrátka, pokud jste to viděli, asi chápete moje pocity teďka... Víc to raději rozebírat nebudu, ještě bych tady z toho zkolabovala.
No nic přesuneme se teď k naší knížce.
Oh. Congratulations, přesuneme se k naší knížce, ale já vlastně nevím, co bych vám k tomu říkala. Však už to znáte hvězdička, bla, bla, bla potěší.
Jo, možná jen takový dodatek. Nechci z Lucky dělat v příběhu nějakou rozmazlenou ufňukanou holku, jen se mi tam prostě teďka hodilo, že se rozbrečela kvůli úplné blbosti. Tak to prosím neberte nějak špatně, děkuju🙏🏻
Mějte se famfárově (nebo fanfárově?) a za týden pa🤍

Newt&Maya❤️