Padlý anděl

14. Kapitola

Edward
Došel jsem do jejich pokoje, kde ji zrovna Carlisle ukládal do postele a Esme se na mě cestou usmála, co odnášela zbytky jídla. Všimla si mě a chvíli si mě prohlížela, zatímco jsem se snažil přečíst její myšlenky. Ale nic jsem nemohl přečíst, což jsem vůbec nechápal. Jak to? Proč předtím jsem mohl a teď ne. Díval jsem se na ni zamračeně a soustředil. Carlisle se na mě otočil a podíval se na mě tázacím pohledem, co mi je.
Hodil jsem hlavou mírně pryč z pokoje, abych si o tom s ním mohl promluvit, zatímco jsem ji pořád sledoval.
,,Hned přijdu do své pracovny," vytratil jsem se z pokoje a neřekl nic. Posadil jsem se zatím na židli a čekal, dokud Anette neusne a Carlisle se nevydá za mnou. Chvíli to trvalo a já poslouchal, jak k ní Carlisle mluví, že odejde, až usne. Carlisle tady okno neměl, proto jsem neměl možnost sledovat ranní oblohu.
Po chvíli jsem uslyšel kroky po chodbě a podíval se na jeho papíry o jeho pacientech z nemocnice. Zavřel za sebou dveře a posadil se za svůj dřevěný tmavý stůl. Chvíli se na mě díval, než se mě v myšlenkách zeptal, oč se tedy jedná.
,,Nemůžu ji číst myšlenky," hodil jsem jeho papíry na stůl, přičemž on se zamračeně a nechápavě opřel o desku stolu a opřel se o něj. Zaujal jsem ho tím. To jsem věděl na sto procent, protože to by zajímalo každého, proč čtenář myšlenek, který četl myšlenky všem krom jedné, nemůže číst na pohled normální dívce.
,,Ale předtím jsi přece mohl?"
,,Já vím, ale najednou po téhle noci nemůžu a Jasper se zmiňoval, že její pach bylo taky těžký najít, což i krev jsme necítili, co se zranila," chvíli přemýšlel, něž jsme uslyšeli několikanásobné kroky po chodbě a někdo zaklepal na dveře.
,,Můžete," dovnitř vešla celá rodina a poslední Alice zavřela za sebou dveře.
,,Je to pravda, Edwarde? My jsme vás slyšeli," zeptala se mě Bella a já jen kývl na souhlas. Chvilku jsme takhle stáli a čekali, co druhého napadne, zatímco Bella si sedla na můj klín a Carlisle si do klína přitáhl Esme.
,,Ale tohle se stalo jen Belle, nebo má být snad stejná jako Bella?" zeptala se Alice. Pokrčil jsem rameny a podíval se přímo na ni.
,,Tys neměla nějaké vize ohledně jí?" zavrtěla hlavou na mou otázku a trochu si povzdechla.
,,Už delší dobu se mi stává, že nemůžu vyvolat nějakou vizi a když jo, tak se stává, že je strašně slabá a rychlá, že ji nedokážu ani postřehnout, co se v ní děje."
,,Jak dlouho se ti to děje?" zeptala se jí Bella.
,,No... Když zapátrám v paměti, tak jsem chodila do školy týden před tím, než jsme ji potkali a v tu dobu se to začalo zhoršovat, zlepšilo se to na chvíli, když jsem viděla ty Volturiovi, že jsou doma, což byla pozdní vize. Normálně bych je viděla ještě mnohem dřív, než by nám Carlisle zavolal, že jsou doma. A úplně se to zhoršilo po tom incidentu s Volturiovými, kdy na ni zaútočili."
,,Tvůj dar funguje, Jazzi?" zeptal se Emmet a Jasper kývl hlavou na souhlas a než stihl někdo něco říct, i Bella se ozvala, že její ne. Což jsme mohli vidět, když na nás Jane poslala tu svou bolest a Bella zpočátku nemohla aktivovat její štít.
,,Takže abychom si to shrnuli," začal Carlisle, ,,Bellin, Edwardův a Alicin dar nefungují, zatímco Jasperův ano. Její krev necítíme, ani když se zraní a pach po dnešku jsme cítili taky málo. Takže to všechno souvisí s ní. K tomu se nějakým způsobem dostala z toho pokoje, což mi taky připadá divný a nemožný u člověka."
,,Co pozvat Eleazara, třeba by nám mohl pomoct?" začal jsem kývat na souhlas, protože Esmin nápad byl dobrý.
,,To je dobrý nápad. Dost by mě zajímalo, jestli by to u něj fungovalo. Aspoň bychom zjistili, zda má nějaké dary a byli bychom k výsledku o něco blíž," už už bral telefon, když se ozvala poprvé za celou dobu Rose.
,,Bude se ale cizích upírů bát, což její důvěře k nám neprospěje," Emmet s ní souhlasil a já se podíval tázavě na Carlislea, co si o tom myslí on.
,,Ano, ale Denaliovi ji neublíží ani náhodou, na to vsadím krk," vytočil Eleazara a chvíli čekal, než to někdo vzal.

Carlisle
,,Čau, Carlisle, voláš v celkem nevhodnou chvíli," pozdravil mě těma slovy můj dobrý přítel. ,,Teď sem dopil srnu a chtěl se vydat za další, protože jsem dlouho nelovil."
,,Nebudu tě dlouho zdržovat, Eleazare, jak jsi na tom s prací? Myslíš, že bys mohl na pár dní přijet?" zeptal jsem se zvědavě.
,,Carlisle, kdybych si měl vybrat celou dovolenou a přesčasy v nemocnici, tak u vás můžu zůstat až několik týdnů. A u ostatních to je to samý, Garett se už zmiňoval, že bychom vás taky mohli někdy navštívit," zasmál jsem se a podíval se na Esme.
,,Zase jednou po sto letech aby se neřeklo. Vždy když ti volám, tak říkáš tuhle samou větu dokola."
,,To ty taky, Carlisle, to ty taky. Dneska si to zařídím a do tří dnů jsme u vás. Asi si můžu odvodit, že něco potřebuješ, protože bys normálně se svou rodinkou přijel za námi."
,,Uhodl jsi správně, Eleazare, ale po telefonu ti to nechci říkat. Na to bude času dost. Budeme s vámi teda počítat," podíval jsem se na Edwarda a poslal mu myšlenkou zprávu, aby poslal někoho se podívat na Anette.
,,Dobře, zatím."
,,Zatím, Eleazare a děkuju."
,,Rodina si má přece pomáhat," zavěsil to a já položil telefon na stůl. Alice s Rose se hned vrátily a potvrdily, že leží a spí. Rose se ale stále mračila, protože se jí to moc nelíbilo. Přišlo mi, že o ní měla nějakou starost. Byl jsem za to rád, ale zrovna u Rose mi to třeba nesedělo.
,,Renesme mi i volala před pár dny a třeba by nám pomoct mohla taky, ne? Jen Jacob má hodně práce, proto nemůžou dorazit, jinak by tu byli dávno."
,,Nevím, nevím, ale určitě bych ji ráda viděla," usmála se Alice a všichni kývli.
,,Uvidíme ale jak znám Ness, až budou moct, přijedou. Kde vlastně žijou?" zeptala se Rose s úsměvem.
,,Asi rok v Paříži," odvětila Bella.
,,Víte, co jsme dlouho ale nehráli? Baseball a podle zpravodaje by měla být pozítří bouřka," ozval se Emmet, přičemž si promnul ruce a Jasper s ním ihned souhlasil. Což měli pravdu a bylo to hlavně velmi dobré odreagování.
,,Ale pokud chceme hrát baseball, musíme ji vzít sebou," ozvala se Esme a starostlivě se na mě podívala.
,,To nevadí. Do té doby se s námi bude určitě bude bavit normálně," Emmet byl přímo k neuklidnění, jak se těšil. Kývl jsem tedy na souhlas a Emmet zavýskl radostí.