Padlý anděl

18. Kapitola

Anette
Kousla jsem se do rtu, jestli si to nemám ještě rozmyslet. Ale měla jsem vážně hlad a rozhodně jsem potřebovala někoho najít, abych se mohla zeptat na jídlo. Došla jsem tedy ke schodům a postupně je seskákala a skončila v přízemí, kde jsem si všimla dvou dveří. Ty jedny vedly do pokoje, kde jsem poznala asi ty nejhlavnější Volturiovi a odkud se ozýval nějaký hluk. Nevěděla jsem, kam mám jít, ale se ozval Carlislův hlas od těch dveří.
,,Anette?" otevřela jsem opatrně a váhavě dveře a všimla si, že na pohovce seděl Carlisle s Jasperem a s tím velkým, co si myslím, že byl ten Emmet. Na křeslech seděla Esme a Edward. Edward si něco četl jako Carlisle, teď se na mě ale díval jako ostatní krom Emmeta. Ten se furt díval na televizi. Esme si asi předtím něco psala, či kreslila a Jasper se jako Emmet asi díval na televizi, než jsem vešla. Už už jsem chtěla něco říct, když se starostlivě ozvala Esme.
,,Máš hlad?" zeptala se a odložila si věci na stůl. Teď jsem přemýšlela, zda ona nečte myšlenky narozdíl od Edwarda.
,,Trochu jo," na to mi zakručelo v břiše a že by to bylo zrovna potichu, to nebylo. Jasper se s Edwardem i Emmetem uchechtli a Esme mě hned ubezpečila, že mi jídlo udělá, proto se vydala hned do kuchyně. Chtěla jsem ji následovat, kdyby mě nezastavil Jasperova otázka.
,,Nechceš se k nám přidat?" zapřemýšlela jsem a pak slabě přikývla. Nejistým krokem jsem se vydala za nimi a Carlisle mi udělal místo vedle sebe. Takže jsem neměla jinou možnost, než si sednout mezi Carlislem a Jasperem. ,,Měl bys to vzdát, Emmete, dva body za tři minuty tvůj tým nedá," ušklíbl se Jasper a Emmet se uchechtl.
,,Nikdy neříkej nikdy, Jazzi," zadívala jsem se na televizi a snažila se rozpoznat, o co tam jde. Edward mi dopomohl a vysvětlil, že se jedná o baseballový zápas, na který se oba dva vždy vsází, kdo vyhraje. Carlisle pravděpodobně chtěl něco říct, ale Emmetův výkřik ho přehlušil, což asi znamenalo, že jeho tým dostal bod. Podíval se na Edwarda, který se jen uchechtl a pak se podíval na mě a já odvrátila rychle pohled.
Jasper byl doteď opřený klidně o pohovku, ale teď se zamračil a opřel se o nohy. Oba dva zaujatě sledovali televizi, jako kdyby na tom byl závislý celý život. Asi nějaký komentátor oznámil, že do konce zbývá málo času, než ho přehlušil další výkřik nějakého davu a Emmet vyskočil na nohy a začal jásat.
,,No to si ze mně snad dělaj legraci," Jasper sklonil hlavu do dlaní a oba dva se přestali věnovat televizi.
,,A kdo říkal, že to nedají?" zeptal se radostně a škodolibě Emmet a natáhl k němu ruku. Jasper mu do dlaní vložil částku peněz, která pravděpodobně nebyla zas tak malá a opřel se sklesle o pohovku.
,,Nesmím se s tebou už vsázet," zamručel a Emmet se posadil vedle mě. Natáhl ke mně se širokým úsměvem ruku.
,,My se ještě neznáme, prcku. Jsem Emmet," pozvedla jsem překvapeně obočí a pootevřela pusu. Hned na to jsem se zamračila.
,,Nejsem prcek," namítla jsem a Emmet se jen uchechtl. Ruku jsem ale přijala a dostavil se mi znovu pocit, abych se zatřásla. ,,Anette."
,,Jak má být zítra?" zeptal se Emmet.
,,Zataženo s pršením, nic neobvyklého," odpověděl mu Edward a Emmet jen kývl. Už chtěl něco na to říct, ale Edward pokračoval. ,,Ty a Jasper."
,,Ale ty si už chyběl i dneska," zamračil se na Jaspera Emmet a on se jen na oplátku ušklíbl. ,,Ale to neva, bude větší sranda."
,,Nebude, nebo tě s ní už nikdy v životě nenechám doma," pravděpodobně se jednalo o to, kdo se mnou zůstane tady, protože tady asi sama nemůžu být. Ale zajímalo by mě, jestli vůbec půjdu ještě do školy. Rozesmála mě v duchu Carlislova odpověď na Emmetovu větu. Esme se objevila ve dveřích a dala mi na klín tác, kde byli těstoviny s nějakým masem a zeleninou a ještě k tomu byl nějaký džus. Poděkovala jsem jí a ona se posadila do křesla, kde do nějakých plánů začala malovat. Jednalo se asi o nějaký byt.
Dojedla jsem to brzo. Tentokrát všichni jsme se dívali na televizi na nějakou komedii, Esme uklidnila prázdné nádobí po mě a pak se k nám znovu připojila. Cítila jsem se tady bezpečně a tak trochu i rodinně. Byla to nějaká komedie, které se smáli všichni. Slabě jsem se snad poprvé upřímně usmívala v jejich společnosti. Tak tohle byla správná rodinná idylka. Jak jsme se takhle dívali na televizi, v hlavě se mi zjevila myšlenka na tu noc, kdy jsem potkala tu Hannah.
Očkem jsem mrkla na Edwarda, který mi věnoval pohled a já hned stočila pohled zpátky k televizi. Jeho pohled jsem pořád ale cítila a já chtěla hrozně vědět, zda mi myšlenky dokáže číst nebo ne. Ta žena doufala, že po tom polibku nedokáže a já si nechtěně přejela palcem po rtech a slabounce polkla. Bylo to... divný. V hlavě jsem si přehrávala, co se mi tu osudnou noc stalo a nervózně jsem se kousla do rtu. Znepokojilo mě na tom snad všechno. Na tomhle všem mě všechno znepokojovalo.
Ztráta paměti, upíři, měniči, Hannah, bílá křídla, krev... Snažila jsem se nedat znát na sobě, že mě to rozrušilo ale ucítila jsem na sobě pohled Jaspera a já si uvědomila, že Jasper rozpozná naše pocity. Sakra.
,,Jsi v pořádku?" trhaně jsem se na něj podívala a překvapeně jsem zjistila, že je ke mně natažen přes Emmeta. Znovu jsem ucítila intenzivní pohled od Edwarda a další pohledy od Esme, Carlislea a Emmeta. Jen jsem nepatrně kývla a on se zamračil. Chtěl něco říct, ale přerušil ho něčí příchod. Podívala jsem se ke dveřím a zjistila, že to byla Alice a dvě holky, což s velkou pravděpodobností byly Bella a Rosalie.
,,Ona je vzhůru! Já to tušila," Alice se ke mně hned chtěla nahrnout, ale trochu ji napomenul Carlisle.
,,Alice..." oba dva se po sobě podívali a Alice slabě kývla hlavou, pořád se ale usmívala jako andílek.
,,Můžu s ní teda do města? Vy byste pak mohli dodělat tamto," celkem jsem byla zvědavá, co znamenalo to tamto. Carlisle chvíli přemýšlel a pak jen souhlasil.
,,Pojede ale s vámi i Esme," poznamenal Carlisle svou podmínku a Alice začala horlivě přikyvovat.
,,To je samozřejmost," chytla mě za ruce a vytáhla na nohy. Esme se taky postavila a Alice mě začala vést někam nahoru. Trochu nechápavě a se strachem jsem se podívala na ně, přičemž se Emmet rozesmál. Esme mě chlácholivě pohladila po zádech a šla s námi jako ty dvě, u kterých jsem nevěděla, která je která. Tušila jsem ale, že Rosalie bude ta blondýna a Bella bude ta hnědovláska.
,,Ustrojím tě a pak pojedem na nákupy!" zavýskla a zmizela v pokoji. Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že takhle budou mizet a objevovat se znenadání.
,,Bella," moje tušení bylo správné. Bella byla hnědovláska a dost milá. Přijmula jsem její ruku a představila se jí, i když ona moje jméno už dávno musela znát. U Rosalie jsem se bála, že mě nebude mít ráda. Ve škole se tvářila strašně odtažitě a lhostejně ale čekalo mě překvapení. Normálně se na mě usmála.
,,Rose," nabídla mi ruku a já ji s radostí přijmula. Ano, měla jsem radost. Nechtěla jsem s někým z nich mít zlou krev, když s nimi tady budu bydlet, protože bych si pak přála z celého srdce, abych tady nemusela bydlet.
,,Anette," mile jsem se usmála a její úsměv se o to víc prohloubil.
,,Musím říct, že máš na poslouchání strašně příjemný hlas," trochu mě to uvedlo do rozpaků a Esme s Bellou jen přikývly.