Padlý anděl

19. Kapitola

Anette
,,To vy taky," oplatila jsem jim kompliment a ony se na mě usmály. Byla to pravda a ještě ke všemu se všichni chovali tak elegantně a taky tak se pohybovali. Alice se tady náhle objevila s oblečením a s párem bot. Položila mi to do náruče, že jsem měla pomalu až problém to udržet a Esme mě doprovodila do pokoje, kde mi nechala chvilku soukromí.
Převlékla jsem se do toho a zjistila, že to byly bílé kalhoty s modrým tričkem s dlouhým rukávem a černá bunda. Boty byly baleríny, které byly černé. Vrátila jsem se k nim a všimla si, že všechny byly taky převlečené. Vydaly jsme se ven. Ještě předtím jsme se rozloučily s ostatními. Jely jsme dvěma auty. Seděla jsem s Esme ve předu a Bella vzadu. Ve druhém autě, které myslím, bylo Rose, jela Alice a Rose.
Dívala jsem se z okna na ubíhající krajinu a přemýšlela nad vším možným. Z myšlenek mě vytrhla Bella, která se k nám odzadu natáhla, aby k nám byla blíž.
,,Jak se ti u nás líbí? A popravdě," trochu jsem se zamyslela a věnovala jak jí, tak Esme slabý úsměv.
,,Je to změna oproti dětského domova, ale zatím pořád příjemná," obě dvě se usmály a pak jsme si povídaly. Zjistila jsem, že půjdu do školy až podle Carlislea rozhodnutí. Zjistila jsem víc o Esmeině práci. Prý dělá restaurátorku. Jak jsem tak zjistila, opravuje domy a ještě k tomu zařizuje byty a navrhuje je. Ta práce musí být zajímavá.
,,A jsme tady," v centru obchodů jsem nikdy nebyla, nebo jsem si to nepamatovala, ale bylo to vážně ohromující. Vylezly jsme z auta po celkem dlouhé době a došly k Alici a Rose, které na nás čekaly. Společně jsme se pak vydaly dovnitř. Rozhlížela jsem se a byla trochu nervózní. Bylo toho tady na mě najednou hodně.
Obchody, hluk, lidé....
Alice nás hned zatáhla do několika obchodů se spoustou oblečení, které nakoupily pro mě. Celkem mi to přišlo blbý, že za mě platí, ale Esme mě ubezpečila, že to je samozřejmost.
Pak se Rose ozvala, že bychom měly jít i do jiných obchodů a takže jsem s jejich pomocí si koupila věci, které jsem potřebovala, či chtěla. Hygienické potřeby, pár zajímavých knížek, nějaké věci do školy atd. Měla jsem toho hodně ale i ony si koupily nějaké oblečení. Potom jsme se stavily v obchodě pro jídlo, které bylo určeno pro mě. Ony samozřejmě jíst nemusely. Někdy jsem si říkala, že jsem na obtíž.
,,Píšeš si s Carlislem, Esme?" zeptala se zvědavě i uličnicky Alice a Esme kývla.
,,Primář mu volal, zítra máš, Anette, jít k němu na poslední prohlídku v nemocnici, potom si tě jako nás Carlisle převede do své péče. Primář s tím nemá žádný problém, protože ví, že má Carlisle doma taky ordinaci," trochu jsem nejistě kývla a Esme ještě pokračovala, ,,k tomu se máme ve škole ohledně tvého studia na zdejší škole sejít se ředitelem, takže Carlisle říkal, že se tam s tebou taky staví."
,,Což tedy znamená, že Emmet s Jasperem půjdou do školy. To Emmet nebude nadšený," poznamenala Bella a zasmála se společně s Al.
,,To si piš. Strašně se těšil. Ve škole to budu furt poslouchat," všichni se zasmáli a já s nimi. Trochu mě ale znejistila ta představa být zase po dlouhé době ve škole. Vydaly jsme se k jejich autu a jely jsme domů. Teď jsem jela s Rose a Alicí, které mě nechaly se motat mezi mými myšlenkami. Nechtělo se mi jak do nemocnice, tak i do školy
Chtěla jsem jim u domu pomoct s věcmi, ale objevil se venku náhle Jasper s Emmetem, kteří vzali co nejvíc tašek a zmizeli zase zpátky v domě.
S Alicí a s Rose jsme šly do obýváku, kde mi daly nějaké časopisy a ty jsme si prohlížely.
,,Kde jsou vlastně ostatní?" zeptala jsem se, aniž bych odtrhla oči od jednoho textu, který mě zaujal.
,,Někde asi po domě," pokrčily několikrát rameny a já pouze přikývla. Víc jsem už vyzvídat nechtěla a proto jsem si dál prohlížela. V tomto časopise bylo skoro vše o aktuální módě, s velkou pravděpodobností v těch dalších taky.
Prohlédla jsem si dva, když se mi zatmělo před očima a já vyjekla strachy. Zjistila jsem rukama, že mi někdo dal přes oči nějaký šátek. Rukama jsem se snažila ho najít a sundat si ho, ale dvě ruce mi v tom zabránily.
,,Klid, Anette," promluvil přede mnou Carlislův jako vždy klidný hlas a já se přestala snažit o to si ho sundat. ,,Chceme ti jen něco ukázat."
,,To toho moc neuvidím, když mám před sebou šátek," odpověděla jsem ironicky a slyšela někoho se zasmát.
,,Když vydržíš, uvidíš toho víc," vzal si mě do náruče a šel se mnou po schodech nahoru. Neslyšela jsem nic, jen pouhé několikanásobné kroky.
Pak jsem pod sebou ucítila podlahu. Rukama jsem hned začala hledat a očích šátek, abych si ho sundala. Nemohla jsem pak uvěřit svým očím, ten pokoj přímo nádherný. Podívala jsem se dokola a zjistila, že mě nechali o samotě se porozhlédnout.
Pokoj byl tak stejně velký jako Carlislův a Esmein. Byl našedlý, všechny dveře byly do černa se šedou klikou. U zdi veprostřed byla velká postel a pod ní bílý koberec, který přesahoval cca o metr. Podlaha byla jako zeď šedá. Vedle okna byl tmavý pracovní stůl.
Přešla jsem do jedněch dveří a zjistila, že jsem vešla do koupelny, která taky byla laděna do moderně šedé. Veprostřed byla prostorná bílá vana a v rohu napravo vzadu sprchový kout. Blíže napravo bylo umyvadlo s bílou skřínkou, kde bylo několik ručníků a hygienických prostředků. Nalevo byly věšáky pro zrovna používané ručníky a župany.
Šatna, jak jsem si mohla všimnout, když jsem dovnitř vešla, byla vybarvena do světle modré. Skříně se střídaly ve dvou barvách. Světle modrá s černým svislým pruhem u kliky a bílá s také černým pruhem. Chodila jsem po bílém huňatém koberci, který byl příjemný na dotek. Veprostřed místnosti byl botník, kde bylo několik párů bot, které určitě nevyužiju. Když jsem měla vše prohlédnuto, sešla jsem schody a vydala se do obýváku.
,,Jak se ti líbí tvůj pokoj?" povyskočila jsem překvapením a podívala se za sebe, kde jsem viděla Emmeta s Jasperem, jak se oba potulně šklebí.
,,Strašně moc, děkuju," usmála jsem se a oba dva kývli. ,,Kde jsou ostatní?" Emmet se podíval na Jaspera a ten pomalu kývl.
,,Na lovu," jen jsem s pochopením kývla a nic neřekla. Ovládla jsem se, abych se nezatřásla a slabě se usmála. ,,Nechceš jít ven?" Podívala jsem se tázavě na Emmeta a pak nejistě kývla.
,,Tak se sejdem venku," zatleskal najednou nadšeně rukama a zmizel někde. Jasper jen pokrčil s úsměvem rameny a já se šla do šatny převléct.