Padlý anděl

26. Kapitola

Anette
Vykřikla jsem vyděšeně a prudce jsem se zvedla, přičemž jsem se svou hlavou praštila o jeho. Zapletly se mi nohy, jak jsem se chytla za hlavu, a proto jsem sebou praštila prudce na zem.
,,Sakra! Co to děláš?!" zahřměl a snažil se mi pomoct postavit na nohy. Snažila jsem se ho odstrčit, ale držel mě silně.
,,Nechte mě!" fňukla jsem bezradně a uslyšela jsem několikanásobné rychlé dupání po schodech. Než se jeden z nás vzpamatoval, dovnitř vtrhl Carlisle s Edwardem, Jasperem, Emmetem a Eleazarem a já byla Carlislem vytržena z jeho sevření.
,,Ja ji nechci ublížit. To v žádném případě," Carlisle si ho obezřetně prohlížel, zatímco se se mnou přemístil na druhý konec místnosti.
,,Budu ti věřit, ale jen kvůli tomu že jsi nám pomohl," odpověděl Carlisle. Já bych mu teda nevěřila... ,,Kdo jsi?"
,,Ztracený anděl."
,,A komu ses ztratil?" ozval se Emmet a všichni se po něm podívali, přičemž on pouze pokrčil lhostejně rameny, ,,jen jsem se zeptal."
,,Jmenuju se Ashton a myslím, že by bylo lepší se sejít se všemi, abych to nemusel říkat pětkrát," zatímco svůj pohled upřel na Emmeta,
,,Dobrá, půjdeme dolů do obýváku," odpověděl mu Eleazar a on zakýval na souhlas, zatímco se společně se všemi vydal dolů krom mě a Carlislea. Myslela jsem, že půjdeme za nimi, ale Carlisle mě chytnul kolem ramen a odvedl do jeho pracovny, přičemž pak za námi zavřel dveře.
,,Proč nejdeme za nimi?" zeptala jsem se rozpačitě a trochu bojácně. Carlisle se netvářil starostlivě jako vždycky, když se jednalo o mě, ale teď se tvářil velice vážně, což mě trochu mátlo.
,,Anette, vím, že mi něco tajíš," díval se mi do očí a já se snažila uhnout pohledem, abych mu nemusela oplácet jeho pohled, který se mi zarýval do očí.
,,Já..." nemohla jsem nic říct, protože se mi naplnily oči slzami a zradil mě hlas. Carlisle měl právo být na mě naštvaný, že jsem mu neřekla několik pravděpodobně důležitých informací. Než jsem se nadála, ucítila jsem, jak mě chytnul a posadil na jeho stůl. Opřel se oběma rukama o hranu stolu, takže jsem neměla možnost uhnout očima, abych se nedívala na něj.
,,Anette, nevím, co se ti honí hlavou a jako po několikáté lituju, že nemám stejný dar jako Edward, protože by to bylo jednodušší. Nechci to z tebe tahat násilím, ani ničím jiným, ale pokud mi budeš zatajovat informace, tak ani já a ani jeden člen z naší už společné rodiny ti nebude moct pomoct zjistit, co jsi zač," líbila se mi ta část, kdy zmiňuje naší už společnou rodinu, a chápala, že mi chtějí pomoct a že jejich vztah ke mně není falešný.
,,Omlouvám se, nechtěla jsem nikomu z vás lhát nebo zatajit informace... Já nevím, co se se mnou děje, nebo kdo jsem. Ten den, kdy jste mě našli u té smečky měničů, jsem vám to měla říct, co se mi stalo ten den," otřela jsem si hřbetem ruky nos, protože se slzami v očích se mi spustila i rýma z nosu. Carlisle mi podal papírové kapesníčky a já jich asi spotřebovala půlku, než jsem si byla jistá, že můžu mluvit bez ucpaného plného nosu.
,,Já si tě vyslechnu i teď, pokud se mi s tím svěříš. Vím, že nám Ashton pravděpodobně řekne taky pár cenných informací, takže by nám mohlo dojít, co jsi a co se ti stalo," kývla jsem na souhlas a párkrát se nadechla, než jsem si utřídila myšlenky.
,,Nemůžu říct, že by to s tím souviselo, ale myslím si že jo. Ten den jsem měla silnější smysly, takže jsem vás a Esme slyšela přes zeď, nechtěla jsem vás poslouchat tímhle způsobem," jen mávl rukou, ať pokračuju dál, ,,uvědomila jsem si to plně až v té koupelně. Slyšela jsem vaše každé slovo, jak jste se spolu bavili o Volturiových, že mě budou chtít do měsíce vidět. Pak jsem šla po koupeli spát a vzbudila se asi hodinu poté, co jsem usnula. Nemohla jsem pak už usnout, proto jsem šla k oknu, které jsem i otevřela. Jen jsem si užívala ten čerstvý vzduch a pak si náhle všimla divné postavy u lesa," v tu chvíli mě Carlisle zarazil.
,,Ta postava byla upír?
,,Ne, nebyla," chvilku jsem přemýšlela, co říct dál, ,,byla to žena mlhavě modrá a mávala, abych šla k ní. Seskočila jsem z toho okna, protože jsem si říkala, že mi to nic přece nemůže udělat. Jako kdyby nějaký instinkt mi řekl, že to přežiju a já se pak nějakým způsobem proměnila."
,,Na co ses proměnila, Anette?" zeptal se Carlisle, když jsem se odmlčela.
,,Na anděla," odpověděla jsem, ,,když nad tím teď přemýšlím, byl to anděl a tehdy jsem si asi taky myslela, že jsem anděl... Měla jsem na sobě bílé krátké šaty, které mi končily těsně nad koleny a pak i bílá křídla a to všechno od krve. Ta žena měla na sobě podobné ale světlounce modré šaty a na rozdíl ode mně se vznášela nad zemí. Rukou mi ukázala, ať ji následuju ale nevím proč, nemohly jsme spolu mluvit, až po době kdy se ji rozezvonil modrý zvonek na krku. Řekla mi, že může mluvit jen minutu před dvanáctou. Řekla mi jen, že po mě někdo jde a že si mám dávat pozor, pak také nějak zajistila, aby mi Edward nemohl číst myšlenky. Potom zmizela, já se změnila na svou původní podobu a pak jsem narazila na smečku a pak vás."
,,Víš, kdo ta žena byla?"
,,Ne, jen mi řekla, že se jmenuje Hannah a že na to kdo je, musím přijít sama. Carlisle, já se vážně hrozně omlouvám, měla jsem strach a byla jsem hloupá, vy jste se od začátku ke mně chovali mile a já vám stejně nevěřila," fňukla jsem, přičemž jsem sklonila hlavu k svým rukám a cítila, jak mi stekla jedna slza po tváři a spadla na mou ruku.
,,Anette, podívej se na mě," pozvedl mi bradu a já už mohla znovu vidět starostlivého a milého Carlislea, ,,já to chápu a pochopí to i rodina. Měla jsi prostě strach, což lze pochopit potom, jaký zážitek sis zažila s Volturiovými a i po setkání se smečkou obrovských, na pohled strašidelných vlků."
,,Nezlobíš se," zašeptala jsem nadějně a on, i když to byl pouhý fakt, kývl na souhlas.
,,Nezlobím se. Jen ještě jednu věc chci vědět, jak jsi pomohla Ashtonovi?"
,,Něco mi říkalo, že se mám soustředit na mořskou vlnu," pokýval hlavou a pak mi pomohl si stoupnout.
,,Dobře, pojď, vydáme se za nimi a zkusíme zjistit pár informací, co se ti stalo," jen jsem kývla na souhlas a oba jsme se vydali dolů za ostatními.